Aktuálně.cz: Jak by podle vás hromadné žaloby vylepšily pozici spotřebitelů?
Viktor Vodička: Především by se usnadnila cesta lidí ke spravedlnosti. Není to jen o spotřebitelích - hromadné žaloby mohou pomoci i zaměstnancům nebo lidem, kteří se starají o životní prostředí. Celé je to o tom, že ti, kteří jsou dnes v pozici slabšího, se rychle a jednoduše domohou spravedlnosti.
Pokud zůstaneme u spotřebitelů, v jakých případech by jim to konkrétně mohlo pomoci?
Hodně se diskutují příklady automobilek nebo bankovních poplatků, kde řada bank čelila žalobám svých klientů. Hovoří se i o telekomunikačních operátorech, kteří si účtují různé poplatky. Myslím si ale, že změna by se týkala celého spektra výrobků, které jsou dnes na trhu.
Stačí, když se podíváme na statistiky České obchodní inspekce, které ukazují, že loni se prodalo mnohem více nebezpečných výrobků než o rok dříve. Jedná se o hračky, oděvy nebo třeba elektrospotřebiče, u nichž hrozí riziko požáru. Takové výrobky jsou na trhu dostupné a výrobcům nic nebrání v tom pokračovat.
Myslíte, že si firmy po zavedení hromadných žalob budou dávat větší pozor a začnou klást větší důraz na kvalitu svých výrobků?
Ano, určitě se jedná i o preventivní nástroj.
Výhrady k návrhu ministerstva spravedlnosti mají Česká bankovní asociace, Hospodářská komora a další podnikatelské svazy. Podle nich popírá základní principy fungování demokratické společnosti. Podle kritiků bude docházet k šikanóznímu chování a firmy začnou jménem spotřebitelů žalovat svou konkurenci.
Domnívám se, že tlak na kultivaci prostředí je potřeba. Současné nástroje efektivní nejsou. Lidem se díky hromadným žalobám otevírá možnost hájit své zájmy, i když půjde o malé částky.
K zneužití hromadných žalob tedy nebude docházet?
Samozřejmě, že nějaká firma v rámci hospodářské soutěže může oslovit část veřejnosti a iniciovat žalobu, ale na druhou stranu se ministerstvo spravedlnosti dost detailně věnuje i pojistkám. Jednou z nich je to, že ten, kdo spor prohraje, bude muset nést nemalé náklady. Je tam i otázka toho, jestli soud vůbec řízení povolí. Takových pojistek, aby k šikaně podnikatelů nedocházelo, je dostatek.
Hodně kritizovaný je režim automatického zařazení poškozených do hromadné žaloby, takzvaný opt-out. Myslíte si, že má své opodstatnění?
Určitě. Režimy dost rozhodují o tom, jaké postavení bude mít zástupce žalujících. Zatímco u systému opt-in (každý poškozený se k hromadné žalobě musí přihlásit sám - pozn. redakce) je potřeba, abyste měl jmenný seznam všech poškozených, včetně jejich rodných čísel a škody, která jim vznikla. Tím omezujete člověka, který žalobu za kolektiv podává, protože usnadňujete obranu tomu, proti komu žaloba směřuje. Jemu pak stačí ukázat na některé osoby z takového seznamu a říci, že těm škoda nevznikla a jsou v něm neoprávněně.
U opt-out systému naopak lidé, kteří nechtějí, aby se jejich případ projednával společně s ostatními, mohou ze skupiny vystoupit. Pro žalovaného obchodníka je pak takové řízení mnohem náročnější. Soudy totiž mohou přistoupit i na návrhy zástupce žalujících, který ale třeba ještě nemá všechny nároky v plném rozsahu podloženy a které se ukážou až v průběhu samotného řízení.
Jde tedy hlavně o to, v jakém postavení bude zástupce poškozených. U opt-in by to znamenalo, že hromadné žaloby by sice byly zavedeny, ale jen na papíře, protože by nebyly funkční.
Ve většině evropských zemí ale fungují hromadné žaloby na principu, kdy se k nim musí poškození hlásit sami. Česko tak jde spíše cestou typickou pro americké právo.
Tady ani nejde o to, kdo se kým inspiroval. Dosažení spravedlnosti za kolektiv podporuje i Evropská komise. Jde vidět, že tam, kde je zaveden opt-in, to není úplně ideální - možnost hromadných žalob tam sice existuje, ale nijak zvlášť se nevyužívá.
Evropská komise přesto členským státům EU doporučuje režim opt-in, takže tímto návrhem zákona jde české ministerstvo spravedlnosti proti doporučení Bruselu.
Je pravda, že doporučení Evropské komise říká, že rozšíření seznamu poškozených i o neurčitou skupinu, které se hromadná žaloba má týkat, tedy opt-out, musí být vždy oprávněné a uvážené. Je to spíše otázka vývoje. Pokud budeme zavádět něco, u čeho se po letech fungování jinde v EU ukazuje, že to není ideální, tak se podle mě nechováme racionálně.
