reklama
 
 

Měly by spořit aspoň 10 korun, říká žena, co pomáhá dětem z domovů ekonomicky přežít

4. 11. 2018 6:30
Děti z dětských domovů mívají často zkreslené představy o hodnotě věcí, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz šéfka neziskovky Yourchance Gabriela Křivánková. Vysvětluje, že se je snaží naučit, aby kapesné neutráceli za kolu a brambůrky, ale aby dokázali alespoň minimálně spořit. Ani pak však nemají děti vyhráno. "Úspory končí často tak, že uspořádají party nebo si koupí značkové hodinky či oblečení," popisuje scénář, kterému se svým úsilím snaží zabránit.

Vaše organizace se snaží uvádět děti z dětských domovů do reálného života a připravit je na "ekonomické přežití". Jak projekt Začni správně vlastně funguje?
Začni správně je projekt pro lidi z dětských domovů a pěstounské péče ve věku 15 až 26 let. Začínáme pracovat s dětmi, které jsou ještě v dětských domovech, a jsme s nimi až do šestadvaceti, pokud nás potřebují. S mladými v pěstounské péči pracujeme od 18 let. Spolupráce s projektem je dobrovolná a založená hlavně na vztazích.

V rámci Česka máme aktuálně devět koordinátorů, kteří s mladými na základě osobního setkání připravují individuální plány. Řeší s nimi hlavně téma bydlení, financí, práce a osobního rozvoje a vztahy. Každý samozřejmě potřebuje pomoc v trošku něčem jiném, tomu tedy i individuální plány přizpůsobujeme. Dále se jednou za měsíc potkají na tematickém setkání, kde se formou zážitkové pedagogiky něco učí nebo rozvíjejí současné kompetence v tématech, které jsem zmínila.

Jak to funguje v praxi?
Pokud například koordinátor u člověka z dětského domova vidí, že má problémy s rodinným rozpočtem, naučí jej rozložit si peníze na několik hromádek, někdy ho učí šetřit tím, že ho vezme s sebou na nákup a vysvětlí mu, jak je podle marketingu umísťované zboží v obchodě. Vedle koordinátorů působí v projektu ještě mentoři. Každý mentor má vždy jen jednoho člověka.

Jak vypadá typický mentor?
Jsou to obvykle lidé, kteří jsou na středních až vyšších manažerských pozicích a hledají hlubší smysl svého konání, chtějí předávat své zkušenosti. Aby se stali mentory, museli projít psychologickým testem, mít čistý trestní rejstřík. Náš cíl je, abychom měli do konce roku takových mentorů stovku. Všechno jsou to lidé, kteří se dobrovolně rozhodli věnovat část svého času na dobrou věc.

V projektu Začni správně je zhruba 400 dětí. Sháníte tedy 400 mentorů?
Ano, ale plán na tento rok je dostat se na stovku.

Gabriela Křivánková

Gabriela Křivánková

Gabriela Křivánková je spoluzakladatelkou a předsedkyní správní rady obecně prospěšné společnosti Yourchance, která se věnuje výuce finanční gramotnosti na školách. Mimo to také provozuje projekt Začni správně, kde pomáhá mladým lidem z dětských domovů a pěstounské péče při vstupu do samostatného života.

V neziskovém sektoru působí již téměř devět let. Předtím se věnovala ve své praxi oboru Performance tuning, tedy optimalizaci procesů, projektovému řízení, zavádění systemického přístupu do řízení firem a systemickému koučování.

Čemu se věnujete s dětmi v dětském domově?
Snažíme se, aby ti mladší ve věku 15 až 18 v době, kdy jsou v dětském domově, chodili na brigády nebo se zapojili do nějaké dobrovolnické činnosti. Aby si uvědomili, že musí být někde ráno na čas, že je potřeba vstávat do práce a že mají někde zodpovědnost. Řešíme s nimi ale také otázky osobního rozvoje, cíle, sny. Navíc díky ArteFondu Jiřího Mádla, který jako Yourchance spravujeme, můžeme mladé lidi podporovat v jejich talentech. S těmi staršími jsou to potom témata, která se týkají hlavně jejich odchodu z domova či pěstounské péče.

Pravděpodobně s nimi i řešíte, jak by měli peníze utratit. Nicméně, můžete jim ze své pozice něco zakazovat?
Ne, my působíme v roli člověka, který pouze doporučuje možnou cestu, včetně toho, jaké může mít nějaké rozhodnutí následky. Snažíme se děti učit, aby si spořily. Přestože jejich finance bývají často velmi omezené. Jde nám o to, aby si osvojily princip odkládání části peněz stranou, mohou začít třeba desetikorunou. Je důležité, aby chápaly, že jsou běžné výdaje, neplánované výdaje a pak nějaké investice. Vysvětlujeme jim, aby investovaly do sebe a do svého vzdělávání, protože potom budou mít více příležitostí. Někdo to pochopí dřív, někdo později…

Jak do sebe může člověk z dětského domova investovat?
Může si třeba koupit knížku k některému tématu, které si potřebuje oživit nebo se doučit. Ať už to jsou vztahy, finance, plánování a další. Máme nabídky seminářů a školení. Doporučujeme i autoškolu, pokud o to mají zájem. Máme smlouvy s jazykovými školami.

Co by měl podle vás mladý člověk znát, když odchází z dětského domova?
Náš koordinátor se s mladým člověkem potká a zjistí, jak je na tom s prací, bydlením, financemi, jaké má plány do budoucna. Například u bydlení řešíme, kam půjde bydlet. Možností mají několik, Dům na půl cesty, spolubydlení, podnájem, někteří zaměstnavatelé nabízí firemní ubytování. Někdy se chtějí vrátit do své biologické rodiny. Nejraději by šli hned bydlet do vlastního, na to ale nemají dostatek peněz. To je běh na dlouhou trať. Hlavní priority jsou práce, bydlení, a pokud je toto zařízené, řešíme finance - vedení účtu, jednání s úřady a další.

Za co děti utrácejí peníze, které v dětských domovech dostávají?
Klasicky jsou to brambůrky, kola a další dobroty. Když odchází z dětského domova, mohou dostat odchodné. Minimální částka není daná, maximálně je to až 25 tisíc. Navíc některé děti mají naspořené peníze například ze sirotčích důchodů. Ty pak končí často tak, že uspořádají party nebo si koupí značkové hodinky, oblečení.

Někdy domov dělá to, že se s tím člověkem domluví a zaplatí mu třeba nájem na nějakou dobu dopředu nebo nějaké vybavení do bytu. Pokud ale dostanou peníze na ruku, velká část z nich je rychle utratí. Pro ně je to zajímavé, chtějí si to vyzkoušet.

Často se také setkáváme s tím, že chvilku předtím, než opustí dětský domov, ozve se jejich biologická rodina, která dříve nejevila větší zájem. Jde jim o odchodné nebo na děti chtějí napsat elektřinu, mobilní tarif, půjčky. Slíbí, že budou splácet, ale to buď vůbec nezačnou, nebo přestanou za dva tři měsíce.

Jak těžké je říct dětem, aby nepůjčovaly peníze svým rodičům?
Na tohle my nemáme právo. Snažíme se jim říct, jak některé ty případy končí a aby si na to dávaly pozor. Vysvětlujeme jim, aby si samy nebraly půjčky, uměly říct ne a dokázaly si spočítat RPSN. Navíc když se děti po ukončení ústavní výchovy vrátí do rodiny, opakují se zažité stereotypy a pak lze hovořit i o dědičné chudobě.

Jaké další návyky jim chybí?
Příprava na samostatný život probíhá v dětském domově průběžně. Od chvíle, kdy dítě do dětského domova přijde, se seznamuje s pravidly správného životního stylu. Naprosto přirozená je každodenní pomoc při zajišťování provozu v rodinné skupině, kde žije maximálně osm dětí.

Často ale mají od svých přátel zkreslené informace o platech. Ti se chtějí vytáhnout a vypráví, že jako kuchař-číšník berou přes 40 tisíc měsíčně. Realita nástupního platu je ale jiná a oni jsou potom překvapeni.

Mají i tendenci zakládat velmi brzo svoji vlastní biologickou rodinu. My se jim snažíme vysvětlit, že je nejprve třeba vytvořit pro rodinu zázemí a najít si vhodného partnera. Protože mají z biologické rodiny nakoukané nefunkční vzorce, vysvětlujeme jim, co znamená mít vhodného partnera. Řešíme s nimi i věci týkající se antikoncepce, výchovy dětí. To samozřejmě dělají i dětské domovy, ale když ty informace tečou z více stran, tak to do sebe spíš zapadne.

Jsou témata, ve kterých mají naopak děti z dětských domovů navrch?
Často už od 15 let vědí, co chtějí. Ať už povolání, tak i kam by se chtěly podívat. Mnohdy touží třeba po vlastní chalupě.

Jsou díky životu v dětském domově zvyklé s někým sdílet prostor, a tak jim třeba nevadí jít do spolubydlení?
Naopak, oni by ze začátku chtěly vlastní garsonku, ale zjistí, že na to finančně nedosáhnou, a navíc že by byly najednou samy. Mívají zkreslené představy o tom, co kolik stojí. V dětském domově totiž žijí jako vyšší střední třída, a když odejdou, jdou z tohoto standardu dolů. To je pro ně velký šok.

Vyšší střední třída v jakém směru?
Například dovolená. Když to vezmu přes prázdniny, jsou ty děti, které zůstávají v domově, pořád někde, ať už je to tábor, nebo moře. Většina dětí v běžných rodinách to takhle nemá.

S kým jezdí k moři?
Obvykle je tam vezmou sponzoři nebo cestovky. Mnohdy neznají ani výši cen, které za ně sponzoři platí. Na to přijdou až po opuštění domova, že jim nikdo žádnou dovolenou nezaplatí, a jestli někam chtějí jet, musí si na to našetřit.

Myslím, že je hezké, že je někdo vezme na dovolenou, ale bylo by lepší, kdyby ty děti musely něco udělat, aby na dovolenou mohly jet. To se může týkat třeba povinností v domově nebo jiných povinností.

Stejně tak se stává, že když obchod například vyřazuje loňskou kolekci, daruje ji domovu. Je sice dobře, že se oblečení nevyhodí, ale když přijdete do domova, kde jsou haldy oblečení a ony si z toho vybírají jenom to, co je pro ně zajímavé, to není vždycky dobře.

Je tedy něco, co si platí ze svého?
V domovech dětem nemůžeme říct, aby si něco zaplatily ze svého. Tam je mají na starosti strejdové a tety a my nechceme ani nemůžeme zasahovat do tohoto systému, respektive toho, jak to mají v domovech nastavené. Jsme v partnerské roli. Navíc nám nenahrávají některé legislativní věci…

Například?
Třeba kapesné. V zákoně je uvedeno, že peníze dostávají, ale není uvedeno, že o ně mohou přijít. Třeba za kázeňské problémy, nebo když neudělají něco, na čem se s domovem domluvily. Dětský domov tak nemá nástroj, jak by část těchto peněz omezil. To by přišli lidé z organizací, které se zabývají ochranou práv dětí, a řekli, že porušují jejich práva. I když v rodině běžně funguje, že když něco provedu, nemám plné kapesné.

Pomohlo by, kdyby děti dostávaly více peněz a něco platily samy?
Ano, to by bylo lepší. Takhle dostávají peníze jen na zábavu.

Jak by tedy lidé měli správně pomáhat dětským domovům, aby výchově dětí neuškodili?
Pomoc by měla být cílená a  kontinuální. Nejlepší je zajít nebo zatelefonovat přímo do dětského domova a zeptat se, s čím potřebují pomoc. Mohou pomoci formou mentoringu, třeba i prostřednictvím našeho projektu. Ale mohou pomoci i s doučováním, vymalováním pokoje nebo opravou plotu.

Je fajn, že se lidem doma nehodí plyšáci nebo nádobí a rozhodnou se je darovat, ale půlku těch věcí by člověk často nedal ani sousedovi, protože by se styděl.

Je situace na trhu neziskových společností složitá? Slovo "neziskovka" mezi veřejností v současnosti budí všelijaké emoce.
Díky tomu, že působíme v neziskovém sektoru už osm let, jsme si za tu dobu vybudovali jméno. Ale je to osm let práce. Mezi neziskovkami je obecně velký rozdíl v kvalitě. Jsou ty kvalitní a ty, které jsou zakládány pouze účelově na omezenou dobu. Většinou dělají projekty, které fungují, jen dokud dostávají evropské peníze nebo dokud se někomu hodí téma, ale kvalita není taková, jaká by měla být. Tím ale neříkám, že všechny neziskové organizace, které využívají ke svému financování evropské peníze, jsou nekvalitní. Naopak u některých je škoda, že skončí grant, protože tím skončí i třeba často smysluplné aktivity. Yourchance má peníze pouze od sponzorů. To jsou fyzické nebo právnické osoby. Žádné evropské peníze nevyužíváme.

Obecně si myslím, že neziskovky sem patří. Je to platforma, která propojuje svět byznysu s organizacemi a jednotlivci, kteří potřebují pomoc.

autor: Ondřej Neufus | 4. 11. 2018 6:30

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama