Praha - Zdanění lidí s nejvyššími příjmy v Česku patří v porovnání s ostatními vyspělými státy k nejnižším. Procento nejlépe vydělávajících lidí, jejichž hrubé příjmy převyšují 1,23 milionu korun ročně, se na celkových odvodech (daň z příjmů a pojistné placené zaměstnancem i zaměstnavatelem) do státní pokladny podílejí 6,5 procenta, zatímco jejich příjmy tvoří 6,8 procenta z celkových výdělků zaměstnanců a podnikatelů (OSVČ) v Česku.
Ukazuje to studie Zdanění vysokopříjmových osob v ČR, kterou připravil think-tank IDEA. Ten funguje pod vedením Jana Švejnara jako součást akademického pracoviště CERGE-EI, jde o projekt Národohospodářského ústavu Akademie věd.
"Nejbohatší procento lidí platí na daních méně, než kolik by proporcionálně odpovídalo jejich příjmům. Důležitou příčinou této situace je velmi nízké zdanění OSVČ proti zaměstnancům," vysvětluje jeden z autorů studie Libor Dušek. Daňové odvody podnikatelů jsou o sedm až třináct procentních bodů nižší než u zaměstnanců.
Stačí jednoduchá změna
Analytici z IDEA proto navrhují jednoduchou reformu současného daňového systému, který je podle nich nespravedlivý, nesystémový, nepřehledný a administrativně zbytečně komplikovaný. Politici by měli udělat několik změn, které situaci napraví.
IDEA navrhuje zrušit koncept superhrubé mzdy (zavedený vládou Mirka Topolánka) a vrátit hrubou mzdu s 19% sazbou (dnes je sazba daně z příjmů na 15 procentech ze zmíněné superhrubé mzdy). Politici by také měli zrušit "solidární příspěvek" ve výši sedm procent, který zavedla vláda Petra Nečase jako dodatečné zdanění pro lidi s příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy - analytici z IDEA navrhují nad tuto hranicí zavést progresivní daňovou sazbu ve výši 40 procent. Její výše vychází z ekonomické teorie tak, aby bohatí nebyli příliš motivováni vymýšlet daňové "kličky" s cílem vyhnout se placení vyšších daní, ale současně odpovídá snaze dosáhnout určité minimální solidarity.
Na čtyřnásobku průměrné mzdy by také politici měli nastavit jednotný strop pro platby sociálního a zdravotního pojištění. Nyní tento strop funguje jen u sociálního pojištění, takže pokud by návrh prošel, lidé s nejvyššími příjmy by ušetřili i na zdravotním pojištění. Čtyřnásobek průměrné mzdy přitom takřka přesně odpovídá hranici příjmů, nad níž se pohybuje procento lidí s nejvyššími příjmy - podle analytiků má tedy smysl s touto hranicí dále pracovat.
Ministerstvo financí: Úpravy jsou zbytečné
Konec superhrubé mzdy i zavedení progresivní daňové sazby má v koaliční smlouvě z prosince 2013 i současná vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Ministerstvo financí už ale nepočítá s tím, že slíbené změny stihne ještě v současném volebním období.
"Nahrazení solidárního zvýšení daně progresivní sazbou by vyvolalo pouze administrativní náklady na straně zaměstnavatelů i státu, aniž by to mělo vliv na výběr daní. I s ohledem na další daňové novinky, které budou mít dopad do povinností podnikatelů, bylo rozhodnuto tuto administrativní změnu nečinit," říká Gabriela Štěpanyová z tiskového oddělení ministerstva financí.
Úřad vedený Andrejem Babišem (ANO) nepočítá se změnou ani od roku 2017. "Zdanění příjmů fyzických osob je předmětem dlouhodobých komplexních analýz. Případné návrhy změn, které by z analýz vyplynuly, budou podrobeny detailní veřejné diskusi. Nejedná se tedy o časový horizont let 2016 a 2017," dodává Štěpanyová.
Nejde o vyšší příjmy rozpočtu
Podle návrhu IDEA by politici měli také upravit daňové základy a sazby pro sociální a zdravotní pojištění pro podnikatele (OSVČ). Dnes je základem jejich pojistného polovina zisku, přičemž sazby jsou nominálně stejné jako pro zaměstnance. IDEA navrhuje změnu výpočtu - výši pojistného zachovává stejnou, ale základem by byl celý zisk a sazby poloviční.
Tím by se systém výrazně zjednodušil. "Do čtyřnásobku hrubé mzdy či zisku všichni poplatníci platí základní sazbu daně z příjmů a sociální a zdravotní pojištění. Nad touto hranicí platí jen progresivní sazbu daně z příjmů," vysvětluje Dušek, jak by změna ve stručnosti vypadala.
Rozpočtově podle studie by vyšla "téměř neutrálně", státní rozpočet by přišel o více než miliardu korun. Vyšší výběr daně ale nemá být podle ekonomů z IDEA primárním cílem změn. "Cílem reformy má být nalezení vhodné daňové solidarity mezi poplatníky s nejvyššími příjmy a těmi ostatními," říká Jiří Šatava, druhý z autorů studie. Vyšší zdanění bohatých, než jaké navrhuje studie, by navíc státnímu rozpočtu přineslo maximálně jednotky miliard korun navíc, což by podle ekonomů nemělo zásadní vliv na celkový schodek.
Po změnách by se podíl procenta nejlépe vydělávajících lidí na celkových odvodech (daně a pojistné) zvýšil na 6,7 procenta, takže by se přiblížil jejich podílu na celkových výdělcích (6,8 %).
Přestože 40% sazba pro vysoce nadprůměrné příjmy vypadá na první pohled drasticky, navržené změny by podle IDEA paradoxně přiblížily daňový systém "rovné dani" mnohem více než jakýkoliv předchozí systém v Česku po roce 1989.
Zatímco nyní roste celkové zdanění u zaměstnanců postupně až k 46 procentům na úrovni pojistného stropu a pak klesá až k 37 procentům při mzdě pět milionů korun ročně, po změně by se toto rozpětí snížilo od 45 ke 39 procentům. U OSVČ dnes průměrné sazby při stejném rozpětí příjmů klesají z 35 na 30 procent, po změně by i s růstem výdělku zůstávaly na úrovni 35 procent.
Rovnostářské Česko
Studie IDEA také potvrdila, že Česko v mezinárodním srovnání vykazuje nízkou nerovnost hrubých příjmů. Na deset procent nejlépe placených osob připadá 25,7 procenta všech příjmů, zatímco ve všech vyspělých zemích, pro které jsou k dispozici srovnatelná data (Británie, Francie, Německo, Nizozemí, Švýcarsko, Švédsko a USA), je to výrazně více - mezi 28,2 až 46,3 procenta.
U horního procenta nejlépe placených osob se Česko od ostatních vyspělých zemí liší méně. Na horní procento připadá 6,8 procenta všech příjmů, zatímco v porovnávaných zemích je to mezi 5,4 až 19,7 procenta. Nejvyšší nerovnost je přitom ve zkoumaných zemích v USA a nejnižší v Nizozemí.
Mezinárodní srovnání rozdělení nejvyšších hrubých příjmů
| Země | 10 % lidí s nejvyššími příjmy | 5 % lidí s nejvyššími příjmy | 1 % lidí s nejvyššími příjmy | 0,5 % lidí s nejvyššími příjmy |
| Británie (data z roku 2000) | 38,4 % | 27 % | 12,7 % | 9,3 % |
| Francie (2005) | 31,1 % | 19,5 % | 6,7 % | 4,3 % |
| Německo (1998) | 35,4 % | 24,2 % | 11,1 % | 8,3 % |
| Nizozemí (1999) | 28,1 % | 17,1 % | 5,4 % | 3,3 % |
| Švýcarsko (1995) | 29,2 % | 19,3 % | 7,8 % | 5,7 % |
| Švédsko (2004) | 28,2 % | 18,3 % | 7,9 % | x |
| USA (2004) | 46,3 % | 35 % | 19,7 % | 15,6 % |
| Česko (2013) | 25,7 % | 17,1 % | 6,8 % | 4,6 % |
Zdroj: Studie Zdanění vysokopříjmových osob v ČR - IDEA pro reformu
