Spojení číslice 3 a písmena D se stává poslední dobou něčím magickým, bez čehož nemůže žádný nový produkt úspěšně fungovat. S označením 3D se dnes setkáme téměř na každém rohu - v kinech, v televizi, v počítačových hrách, dokonce i u digitálních fotoaparátů nebo komiksových knih. Na čistokrevné 3D v podobě holografické projekce, kdy se budeme moci trojrozměrnou iluzí opravdu projít, si budeme muset ještě chvíli počkat, avšak již dnes jsou možnosti obrovské.
Čeští diváci se s třetím rozměrem pořádně seznámili v roce 2003, kdy byl v pražském Paláci Flora otevřen kinosál IMAX, který ve svém repertoáru nabízel řadu působivých, převážně přírodovědných trojrozměrných filmů. Do dnešního dne se jedná o jediný sál s takzvanou „čistou" 3D projekcí, u níž je výsledného efektu dosahováno použitím dvou projektorů (každý promítá obraz pro jedno oko).
Postupné zlevňování technologií a následná digitalizace kinosálů v posledních letech (je až s podivem, že pražský IMAX byl digitalizován až v únoru tohoto roku) nabídku trojrozměrných filmů ještě více rozšířily.
Sto českých 3D biografů
Vedle třech sítí multikin, která v České republice působí (a z nichž mimochodem každé využívá pro vytvoření 3D efektu jinou technologii), se objevují stále další, mnohem menší kina s nabídkou trojrozměrných filmů. V ČR tak najdeme přes 100 3D digitálních kinosálů. A to i v menších městech, jakými jsou například Žatec, Klatovy nebo Sokolov.
Podpora filmových studií a celosvětové zlevňování 3D promítacích technologií má za následek i to, že zejména dobrodružné a dětské filmy jsou prošpikovány scénami, jež byly prvoplánově vytvořeny pro využití 3D efektu. Někdy je na třetím rozměru postaven dokonce i celý film, čehož je příkladem třeba Nezvratný osud 4, který by v klasickém 2D provedení nenalákal zdaleka tolik diváků.
3D jako bonus
Rozvoj 3D v domácí zábavě je ještě o poznání bouřlivější. Konkurenční boj je obrovský, protože lidé se zatím do nákupu nehrnou. Výrobci proto lákají na výjimečnost své vlastní technologie. V případě 3D televizí se rozhoduje mezi dvěma hlavními technologiemi - aktivní a pasivní. Zjednodušeně řečeno lepší a dražší versus levnější a méně kvalitní.
Aktivní technologie funguje principiálně tak, že televize vysílá střídavě obraz pro levé a pro pravé oko. V případě 100 Hz televize se tak každému oku dostane 50 snímků za vteřinu. Obraz je následně rozdělen v aktivních brýlích, které střídavě zakrývají levé a pravé oko se stejnou frekvencí, s jakou televizor vysílá jednotlivé obrazy.
Nevýhodou tohoto řešení je kromě vyšší pořizovací ceny také nutnost dobíjení brýlí a zejména pocit nepříjemného blikání, který divák pociťuje, když sleduje televizi v příliš světlém prostředí.
Trojrozměrný efekt u pasivního 3D je vytvářen tak, že televizor vysílá současně obraz pro pravé i levé oko v jednom snímku, ovšem s odlišnou polarizací. Do každého oka tak přes polarizační filtry v brýlích doputuje pouze polovina obrazu. Hlavní nevýhoda tohoto řešení celkem logicky tkví v tom, že se namísto Full HD obrazu musíme spokojit s polovičním vertikálním rozlišením 540p.
Pasivní technologie také nabízí mnohem menší pozorovací úhel (s nutností sledovat obraz v horizontální poloze) a často se u ní objevuje nepříjemné zdvojení obrazu v případech, kdy není obraz dostatečně přefiltrován. Někteří výrobci, například Samsung nebo Panasonic, považují tuto technologii za nevyhovující a zastaralou a věnují se pouze vývoji aktivního 3D.
Zatím ani jedna z technologií nenabízí zcela ideální řešení, a tak většina současných uživatelů pořídila 3D v rámci nákupu nové televize. Navzdory tomu se nabídka televizorů s trojrozměrným obrazem neustále zvyšuje. „Čtyřicet procent námi nabízených modelů je schopno kromě výborného 2D obrazu podat i dokonalý 3D efekt," říká Pavel Mizera, pruduct manager společnosti Panasonic.
Ve hře je neustále i 3D bez brýlí (tzv. autostereoskopické zobrazení). Jeho vývoj v oblasti televizí je ovšem zatím pouze v počáteční fázi návrhů a prototypů. „3D televize bez brýlí se do prodeje nedostanou dříve než za 7 let. A nikdo neví, zda se to vůbec podaří," odhaduje již citovaný Mizera.
Hráči rádi zážitky
Ohromným lákadlem se však stále více stávají 3D hry. Počet titulů je zatím omezený (převod hry do třetího rozměru s dostačujícím výsledkem je stále obtížnější než v případě filmů), ale už nyní se objevují první vlaštovky, které mohou představovat předzvěst plnohodnotného trojrozměrného hraní. Hráči jsou navíc pro dosažení nového zážitku benevolentnější k používání přídavných zařízení, jako jsou 3D brýle.
Velice odvážně se do tohoto problému pouští společnost Nvidia vyrábějící grafické karty. Set Nvidia 3D vision se speciálními brýlemi se prodává již od roku 2008 a v současné době nabízí několik stovek her, které si lze zahrát ve třech rozměrech. Úroveň kompatibility je různá a na úrovni „Nvidia 3D Vision Ready", jež nabízí opravdu věrné trojrozměrné zpracování, se v současné době pohybuje zhruba patnáctka videoher (včetně české Mafie II).
3D v kapse
3D se již usadilo i v mobilech nebo kapesních konzolích. Nintendo již prodává svůj handheld Nintendo 3DS, které 3D hraní (bez použití brýlí) umožňuje. Prodeje jsou ale nakonec menší, než společnost předpokládala. 3D efekt je sice líbivý, ale zatím nedosahuje zcela ideálních kvalit.
Pravděpodobné (i když zatím bez viditelnějších výsledků) je i spojení 3D a pohybového ovládání v podání PlayStation Move nebo Kinectu od Microsoftu. Spojení těchto technologií může představovat zajímavý herní zážitek, nicméně mluvit konktrétněji o vývoji 3D hraní je zatím poměrně obtížné.
„Vše teď závisí na tom, aby strůjci 3D zařízení dokázali své výrobky prodat vývojářům i veřejnosti, a aby pro ně následkem toho začalo vycházet relevantní množství titulů," říká Miloš Bohoněk, redaktor české verze Eurogameru, a dodává: „I tak si myslím, že nástup 3D hraní je pouze otázkou času - už jen proto, že technologie je stále levnější a pro zákazníky představuje nezanedbatelnou přidanou hodnotu."
