Psal se rok 2003, když se na pultech obchodů objevila jednička Top Spin, která na sebe okamžitě strhla pozornost všech vyznavačů bílého sportu. Hra totiž šikovně balancovala na pomezí realismu a arkády, díky čemuž si snadno získala méně náročnější hráče a zároveň dokázala zaujmout i zkušené harcovníky. Top Spin 2 se pak vydává v jeho šlépějích a přináší opět jeden z nejkvalitnějších tenisových zážitků pro PC.
#hodnoceni
Hvězdy tenisového nebe
Již na první pohled má Top Spin 2 docela slušně našlápnuto - první a rozhodně důležitou podmínku kvalitní sportovní hry totiž splňuje. Díky poměrně obsáhlé licenci se i víkendoví hráči budou moci postavit na stejný kurt s některou ze světových hvězd, jejíž jméno je ve všech pádech skloňováno v médiích celého světa (Hewitt, Roddick, Federer, z dámského osazenstva kupříkladu Davenportová, Williamsová, Mauresmová). Se známými tvářemi se budete setkávat jak v módu kariéry, tak i na celé řadě fiktivních turnajů a to ve dvou i čtyřhře.
S vlastním tenistou na kurty
Základem všeho je tvorba postavy, za níž je nutno připsat pánům z Aspyr další významný kladný bodík. Všem hračičkům je totiž nabídnuta široká možnost vyžití. Na své budoucí tenisové hvězdě si můžete upravit všechno - barvu, styl účesu, obličej, postavu, výšku, jednotlivé vlastnosti (síla úderu, forehand, backhand, podání, výdrž apod.). Právě ty se z počátku nachází pochopitelně na příčce nejnižší, označené bronzovou medailí, a každý si snadno odvodí, jaké stupně budou následovat. Ona nerozvinutost schopností pramení zejména z nesympatického dvoustého místa světového žebříčku, na němž se zpočátku nacházíte. Budete-li dostatečně šikovní, čeká vás strmý let vzhůru, stejně jako první kontrakty s významnými sportovními firmami, vylepšené schopnosti a mnoho dalšího.
Kariéra začíná
Bohužel to ale nepůjde tak rychle, jak by si mnozí představovali. Než jste vpuštěni do prvního turnaje v módu kariéra, musíte projít až přehnaně zdlouhavým tréninkem, který má hned několik zásadních chyb. Tou nejpodstatnější je, že za zaplacené soustředění dostanete prakticky nulové instrukce. Ačkoliv víte, jakým speciálním úderem máte v neúprosném časovém limitu tenisové míčky odrážet, nikdo vám již bohužel neporadí jak na věc. To způsobí, že se budete zpočátku jen nepochopeně plácat a zkoušet projít tréninkem metodou pokus-omyl. Navíc ani úkoly vám předkládané se neřadí ke klenotům originality, snad až na občasné záblesky v podobě tenisového bowlingu. Ten je sice originální, ovšem již ne tak výtečně zpracovaný. Pokud se vám nějakým kouzlem povede tímto zdárně prokousat, dostanete se do prvního turnaje. Zde pak s největší pravděpodobností s málo vycvičeným tenistou vyhoříte a především si užijete prakticky identický zážitek, jako je nabízen bez oné nudné "vstupní prověrky" v módu Tournaments.
Základem hry v kariéře je kalendář a e-mailová schránka, do níž vám chodí novinky a doporučení trenérů. Vše se pak posouvá v dvoutýdenním intervalu, během něhož vždy splníte pouze jediný úkol - tedy absolvujete jeden trénink, či se pustíte do nabízených turnajů. Ty zpravidla pro vstup vyžadují určité pořadí v žebříčku a hlavně vstupní poplatek, jenž se vám pochopitelně mnohonásobně vrátí v případě, že uspějete.
Turnaje a RPG prvky
Díky odstavení kariéry na vedlejší kolej se do popředí dostávají další módy. A tak zde máme zajímavé exhibice, což je v podstatě samostatný zápas s vámi zvolenou tenisovou hvězdou. Podobně je tomu v turnaji, pouze s tím rozdílem, že se dočkáte celé série zápasů s nasazenými hráči dle vlastního výběru. Zmínit je třeba multiplayer pro dva nebo čtyři hráče, jenž je vhodný kupříkladu jako příjemný oddych na party, obzvlášť díky speciálnímu módu s těmi nejbláznivějšími úkoly.
Díky rozmanitým RPG prvkům, neustálému vylepšování postavy a příjemně se zvyšující obtížnosti je Top Spin 2 co do hratelnosti poměrně dlouhotrvajícím zážitkem - ovšem jen pro ty, kteří dokáží zdolat první, značně záludnou překážku v podobě tréninku. Odměnou vám pak bude nejen hra se špičkami tenisového Olympu, ale také zlepšující se skill vlastní postavy, která už jen tupě nevrací míčky a nespoléhá na chyby protivníků, ale je schopná také kreativní a promyšlené hry za použití celé řady speciálních úderů (lob, krátký míč k síti, střela do rohu kurtu).
Bez gamepadu ani ránu
Top Spin 2 k nám přichází z Xbox 360 a je to na něm bohužel znát ještě víc, než by bylo zdrávo. Největší zklamání pak plyne pro ortodoxní PCčkáře nevlastnící gamepad. Ovládat hru na klávesnici je nepraktické, nepříjemné, nezáživné, tedy téměř nemožné. Zvládat dost dobře pohyby tenisty myší, zároveň určovat polohu balónku šipkami a písmeny naopak rozlišovat druh úderu dokáže jen zkušený progamingový hráč se třema rukama. Konzolovitost se pak projeví také v menu, kde se taktéž nelze pohybovat intuitivně, nýbrž různorodou a mnohdy nepochopitelnou směsicí kláves, které se vám pod kůži dostanou jen stěží.
Z úst autorů jsme častokrát slýchali o propracované grafické stránce a nutno podotknout, že sliby víceméně splnili. Tenisové haly i samotní hráči, jsou vymodelováni do příjemných detailů a podle obličeje snadno rozeznáte svou oblíbenou hvězdu. Ke kýženému realismu pak je třeba přičíst jiné chování míčku na antuce či umělém povrchu, stejně jako se to děje v reálném světě, což bude nepochybně zajímavou vlastností pro zkušenější tenisty.
