Ani jsem se nestačil dostatečně nabažit péče o svoji překrásnou zahrádku ve Viva Piňata a už jsem musel měnit DVD s touto roztomilou hříčkou za hru mnohem vážnějšího charakteru. Pravdou ovšem je, že jsem se na pokračování Rainbow Six hodně těšil. Aby také ne, první díl v rámci téhle série vyšel již před neuvěřitelnými osmi lety a vlastně tehdy založil dnes tolik oblíbený žánr taktických akcí. Díky němu později vznikly hity jako SWAT 3, Ghost Recon či SOCOM.
#hodnoceni
Případ pro zvláštní skupinu
Byť byla série Rainbow Six (RS) kvalitní, dlouho se jí nedařilo prorazit z komorního, undergroundového PC prostředí a uspět na mnohem lukrativnějším konzolovém trhu. Bylo to způsobeno zejména přílišnou komplikovaností pro méně výkonné platformy a komplexností, tady pohříchu se spoustou hluchých míst v koncepci. Byl zde v podstatě zbytečný plánovací mód, ve hře jste pak veleli celkem až 11 spolubojovníkům, kteří navíc neoplývali dostatečnou umělou inteligencí. Některé mise tak probíhaly v "Rambo stylu", kdy jste s jedním vojákem raději prošli celý úsek sami. Bylo to kupodivu mnohem efektivnější, než chodit ve skupině a riskovat, že váš počítačem řízený kolega udělá opět nějakou hloupost, například se zasekne o dveře nebo vám omylem hodí oslepující granát pod nohy. Je jasné, že atmosféra díky těmto chybám značně trpěla.
Tvůrci si toho byli evidentně vědomi a next-gen premiéru dalšího dílu Rainbow Six, tentokráte s podtitulem Vegas (RSV), proto podrobili důkladné revizi. Při ní se inspirovali nejen sesterskou sérií Ghost Recon, ale přihodili i prvky známé ze Splinter Cell a dokonce Gears of War. Ve výsledku pak před sebou máme produkt, který má s původním RS společný snad jen název. I když to věrné příznivce série asi zamrzí, my ostatní nemusíme smutnit, protože téměř všechny změny, jež proběhly, jsou jednoznačně pozitivní a dělají z RSV jednu z nejlepších her pro Xbox 360, které jsou v současnosti na trhu. Lví podíl na tom má zejména opravdu přesvědčivá atmosféra. Pokud si odmyslíme poněkud nepodařenou úvodní misi v Mexiku, zbytek hry, odehrávající se v nevadském Las Vegas (překvapivě), je nabitý adrenalinovou akcí a perfektní hratelností.
Duhová šestka zasahuje
RSV vás postaví do role velitele elitního tříčlenného protiteroristického komanda s úkolem zbavit Las Vegas teroristické hrozby. Hra obsahuje nějakých sedm misí, z nichž každá zabere průměrně hodinu až hodinu a půl čistého času. Ukládání je řešeno formou checkpointů, které jsou poměrně inteligentně rozmístěné. Ani příliš blízko, aby tím trpěla atmosféra hry, ani příliš daleko, aby naopak trpěl hráč při několikerém procházení jedné a té samé oblasti. Oproti svým předchůdcům je hra podstatně více založena na samotné akci. Veškeré taktické prvky byly omezeny na minimum a v jednotlivých úrovních velíte vždy maximálně dvěma kolegům. Výhodou toho je především mnohem větší jednoduchost a dynamika při rozdělování příkazů. Průběh mise pak do jisté míry připomíná Ghost Recon: Advanced Warfighter.
Začne-li na vás někdo střílet, schováte se a rozmístíte své spolubojovníky na strategická stanoviště, ze kterých vás mohou dobře krýt. Pokud vašeho kolegu zasáhne nepřátelská kulka, máte několik desítek sekund na jeho vyléčení, resp. oživení. Pakliže to stihnete, což většinou nebývá problém, je váš svěřenec opět v plné síle připraven k boji. Není to moc realistické, ale prospívá to hratelnosti. Jak již bylo řečeno, RSV klade vysoký důraz na velký prožitek z akce. Z tohoto pohledu v mnoha momentech dokonce snese srovnání s Gears of War. Například systém krytí za překážkami a barikádami a následné kropení nepřítele sprškou kulek jako by z oka vypadlo uvedenému hitu od Epicu. Umělá inteligence spolubojovníků je dostatečná, nestalo se nám, že by v určité situaci nějak zásadně chybovali. Snad to bylo způsobeno tím, že jsme k jejich zapojení do přestřelek přistupovali značně obezřetně a používali je spíše jako podporu svých aktivit. Plnohodnotnější využití však nalezli při čištění menších místností plných teroristů. Stačí pod dveřmi prostrčit kamerku, označit cíle k zneškodnění, odstoupit, zadat příkaz a pak už pouze sledovat jejich profesionální práci.
Viva Las Vegas...
Příběh nicméně patří k výrazným slabinám. Za prvé je totiž velmi předvídatelný a plný klišé, za druhé neobsahuje žádné zapamatovatelné postavy. Například jméno hlavního borce, velitele týmu Rainbow, jsme vypustili z hlavy takřka okamžitě po dohrání hry. Story o skupině teroristů, tvořené bývalými členy speciálních jednotek, hrozící zabít miliony obyvatel americké metropole dnes už neohromí ani dítě předškolního věku. Pokud tedy pasete po strhujícím příběhu plném emocí, všemožných zvratů a hrdinů, jejichž fotografie si budete dávat jako tapetu na pracovní plochu Windows, RSV vás zcela jistě neuspokojí.
Jedním z důvodů, proč si RSV naopak pořídit, je nepochybně multiplayer. Byť je kampaň i přes malý počet misí relativně dlouhá (cca 10 hodin), není moc důvodů, proč se k ní po dohrání vracet. Snad jen výzva zkusit hru na vyšší obtížnost "realistic", která je ovšem bez myši velmi frustrující. Naštěstí je multiplayerová stránka skvěle propracována a značně obohacuje singleplayerovou fázi. K dispozici je téměř nepřeberné množství nejrůznějších módů, jako kooperativní, Capture the Flag (zde s názvem Retrieval), teroristé proti týmu Rainbow á la Counter-Strike a další. Budiž Microsoftu přičteno ke cti, že online hraní skrze Xbox Live vůbec nelaguje. Při multiplayeru můžete využívat všechny "hračky" ze singl kampaně, jako termokamery, nejrůznější druhy granátů a zbraní nebo lana ke slaňování, což jej skvěle oživuje.
RSV běží na nejnovějším Unreal enginu firmy Epic, takže jde o vizuální hody. Po převážnou část hry se tento předpoklad skutečně naplňuje, nicméně čas od času člověk narazí na místa, která dělají grafikům vyloženě ostudu. Máme na mysli především skryté a nenápadné lokace, u nichž zřejmě tvůrci nepočítali, že je kdy někdo navštíví a jali se zde proto šetřit výkon konzole. Výsledkem pak jsou rozmázlé textury, prázdné pokoje a podobné nepřístojnosti. Ale po naprostou většinu hry převažuje dech beroucí grafika, hýřící nejrůznějšími světelnými efekty, výbornými animacemi a pěknými texturami. Hudba v RSV není ve formě orchestrálního soundtracku, nýbrž krátkých (přesto dobře poslouchatelných) melodií, které skvěle podkreslují dění na obrazovce. Ve spojení s velmi kvalitními zvuky a zejména pak úžasným namluvením hlavní postavy, jsou naše dojmy z audio stránky minimálně stejně nadšeně pozitivní jako ty z vizuálního zpracování.
Recenze vychází ve spolupráci se serverem GamePro
