Nová média nemění jen svět kolem nás, ale také obsah a formu příběhů, které o dnešním světě vyprávíme. Původně lineárně vyprávěný příběh prostřednictvím jednoho média si dnes hledá mnoho cest, z nichž některé jsou důležité pro autorovu tvorbu, jiné zase pro čtenářovu či divákovu konzumaci toho, co je vyprávěno.
Nad tím, jaká změna je nejdůležitější pro samotného autora, se nedávno na serveru Mashable zamyslela Molly Bartonová, šéfka spisovatelské komunity Book Country a ředitelka digitálního publikování a rozvoje strategií v nakladatelství Penguin Group.
Stovky digitálních ohňů
Podle Bartonové není výzva "nových médií" v oblasti tvorby příběhu jako taková zase tak "nová". Ve svém textu připomíná, že vyprávění příběhů je spojeno s počátkem lidské komunikace a vzniklo v přirozeně sociálním prostoru - u táborového ohně.
Vypravěč u něj mohl tvořit a měnit svůj příběh na základě výrazů tváří svých posluchačů. Mohl zrychlit či zvolnit tempo, věnovat se víc líčení pozadí některé z postav či problémů, nebo zúročit své zkušenosti z předchozích vyprávění a zahrnout do příběhu jiné prvky či změnit děj. Tak se vytvářely tzv. velké příběhy, akceptovatelné pro velké skupiny lidí, příběhy populární.
V době "klasického" publikování byla tvorba velkých příběhů redukována na výsledky mnohem užší a rychlejší komunikace (s nakladatelem) a širší, ale pomaleji aplikovatelné (až v dalším díle) reakci publika - čtenářů.
Naopak moderní forma elektronického publikování vrací a zesiluje přímější rychlou komunikaci spisovatele se čtenáři. Umožňuje totiž elektronickou pre-publikaci díla, ve které má autor možnost vyzkoušet si vyprávění u "stovek" digitálních ohňů, a to je podle Bartonové jeho nejsilnější zbraní.
Podle ní je zpětná vazba, díky níž lze některé příběhy vynechat, cestou k větší šanci, jak upoutat pozornost redaktorů a producentů a seznámit se svým dílem s jejich pomocí širší publikum.
Pohled z mnoha úhlů
Kromě vlivu na vztah autor - čtenář mají však nová média i vztah na samotnou formu vyprávění. Linearitu vyprávění mohou narušovat hyperodkazy při publikování na internetu. A už za prozkoumané je možné považovat vyprávění jednoho příběhu prostřednictvím několika různých médií. Tuto metodu si pomalu osvojují i filmy či televizní seriály.
Na stránkách Guardianu se v rámci Mezinárodního knižního veletrhu v Edinburghu nad proměnou formy vyprávění rozepsala Aleks Krokovská. Podle ní sice není multimediální vyprávění pro každého, zato však představuje největší možné dobrodružství, jakého lze v dnešní tvorbě dosáhnout.
Velkým popularizátorem tohoto stylu byl Frank Rose, autor knihy Umění ponořit se: Jak digitální generace přepisuje Hollywood, Madison Avenue a způsob jak vyprávět příběhy. "Tento druh multirozhovoru, který web umožňuje, je přesně to, na co jsme čekali," říká Rose. Podle něj žijeme v době, kdy se objevilo nové médium a ještě nejsme schopní říct, co jeho existence přinese. Proto je možné jen vzít svůj příběh, experimentovat s ním a čekat, jaký bude výsledek ve srovnání s klasickým vyprávěním.
Blair Witch i Ztraceni
A přesně to dnes činí i velcí producenti. Průkopníky "multirozhovoru" s divákem v kině byli tvůrci kultovního hororu Záhada Blair Witch, který i přes malý rozpočet zaznamenal v roce 1998 obrovskou popularitu. Pravdu o tom, co bylo na plátně jen naznačeno, totiž museli diváci sami vyhledat na speciálně vytvořených webových stránkách a fórech.
Tento způsob vyprávění filmaři vyzkoušeli ještě několikrát, skutečně funkční se však ukázal až při dalším kultovním díle, televizním seriálu Lost (Ztraceni). Také jeho diváci se dozvídali novinky o hrdinech i příběhu prostřednictvím webu, ale také placených reklamních zpráv v novinách i v televizi v USA. Svou roli tu hráli i "nalezené" nahrávky, šířené online bez přímé návaznosti na produkci seriálu.
Jestli se "multirozhovor" ukáže jako životaschopná forma, prostřednictví které bude vyprávět příběhy čím dál tím víc autorů, ukáže čas. Je však dobré si uvědomit, že žijeme v době, kdy zažíváme podobné experimenty, jako na vlastní kůži zažili diváci prchající před vlakem při prvním filmovém promítání.
Možnost nelineárního, ale komplexnějšího vyprávění umožňuje vytvoření autentických světů ve kterých má autor stále dost práce a čtenář - divák má mnohem větší šanci "ponořit se" do reality, kterou mu vyprávění má zprostředkovat.
TIP: Líbí se vám naše články? Sledujte Dataramu na Facebooku, na Google+ nebo na Twitteru!
