Recenze filmových her se zpravidla píší podle jednoduché šablony. Nejprve ze všeho si autor postěžuje na kvalitu her na motivy filmů (obecně), pak hodí špínu na multiplatformový model a následně zaspílá vývojářům a vytkne jim nedostatek invence. Dále zpravidla prokleje masu za to, že je tak nenáročná a že "žere" všechno, co je označeno nějakým slavným filmovým jménem. Nakonec přejde ke konkrétnímu titulu a nabubřele zneužije jeho negativ, aby potvrdil planost rovnice filmová hra = špatná hra.
#hodnoceni
Já jsem se na "filmovou hru" Harry Potter a Fénixův řád těšil. Nejsem fanoušek Potterových dobrodružství; knihy jsem nečetl, filmy jsem viděl až s velkým zpožděním na DVD a hry jsem (kvůli jejich mizerné kvalitě) rychle opustil. Nadšení ve mně vyvolala videoukázka z verze pro Nintendo Wii, kde bylo prezentováno ovládání, jež plně využívalo možností této unikátní konzole. Vždyť on ten ovladač Wii-mote je v podstatě také jakási "kouzelná hůlka", takže potenciál tu byl. Nutno dodat, že jej vývojáři využili (skoro) naplno.
Skutečně, chvílemi si připadáte jako čarodějové s kouzelnou hůlkou v ruce - stačí omotat vlněnou šálu kolem krku, nasadit lenonky, obléknout sako a je to dokonalé! Kouzla, jak už jsem naznačil, vyvoláváte specifickými pohyby hůlkou (rozumějte ovladačem) a ty jsou vskutku intuitivní: mávnutím dopředu odstrčíte předmět před vámi, kdežto mávnutím k sobě jej přitáhnete. Na začátku hry se naučíte, kromě těchto dvou základních kouzel, také mocné "wingardium leviosa", díky němuž budete moci manipulovat s předměty, aniž byste se jich dotkli, a "reparo", jehož pomocí opravíte poničené věci. Dobré je, že lze kouzla provozovat naprosto libovolně, aniž by vás něco omezovalo. Není tedy problém uchopit na nádvoří lavičku a vzduchem ji přemístit kam se vám zachce. Kouzlo vyvoláváte trhnutím obou části ovladače k sobě a předmět ve vzduchu pak ovlivňujete pohybem rukou. Bohužel, tento trik - jakkoliv je úžasný - vás nejednou dožene ke vzteku. Je totiž velmi obtížné regulovat natáčení uchopeného předmětu nebo výšku, ve které se vznáší.
Postupem času se samozřejmě vaše kouzelnické znalosti rozšíří. Naučíte se bojové a obranné čáry nebo kouzlo, kterým roznítíte oheň. Nadšení však začne pomalu upadat, neboť si budete stále více všímat dalších neduhů systému ovládání. Jako velmi nešťastné lze označit zaměřování, které provádíte prostřednictvím Wii-mote, respektive malého zářivého kursoru. Problém je hlavně v tom, že prakticky nelze jasně označit věc, na kterou se chcete kouzlem zaměřit, takže v případě, kdy je ve vašem blízkém okolí vícero interaktivních prvků, většinou začarujete ten nejbližší. Naproti tomu soubojový systém selhává už ze své podstaty. Hůlka totiž není samopal, a tak pomalým paprskům z ní vycházejících se dá jednoduše uhýbat. Zápasy bývají zbytečně zdlouhavé a nudné.
Všechny tyto chyby na vás udeří až po několika hodinách hraní, protože zpočátku budete pohlceni atmosférou virtuálních Bradavic. Škola čar a kouzel věrně kopíruje tu filmovou, respektive knižní podobu a autoři hry vám ji otevřou hned na začátku prakticky celou. A pozor - není to jen kulisa! Starobylá škola žije. Na prvním nádvoří klábosí studenti, vedle nich hraje další parta něco jako kuličky (můžete se přidat) a na viaduktu šikanují Nevilla - zkrátka Bradavice jak z filmu. Bloumání po chodbách má smysl nejen pro zažrané fanoušky, ale i pro hráče, kteří tento fenomén vnímají s odstupem, neboť škola a její blízké okolí (Hagridova chýše a několik nevýznamných staveb) skrývá mnoho tajemství a bonusů. Časem vám ale začne rozlehlost Bradavic vadit a to především kvůli úkolům typu "zajdi támhle" nebo nedejbože "najdi tohohle" (budete hledat a 28 potenciálních členů armády).
Příběh je vyprávěn prostřednictvím cutcén, jež se spouštějí především na základě dosažení určitého místa nebo splnění úkolu. Nutno podotknout, že kdybych krátce před sepsáním recenze nezhlédl film, tak bych vůbec netušil, o čem hra je. Animované sekvence jsou totiž naprosto prázdné, ba někdy zvláštně useknuté (působí to jako nějaká technická chyba).
Ve hře jde - jednoduše řečeno - o to, že Harrymu nikdo nevěří historku o Voldermortovi. Na to mladý čaroděj reaguje tak, že začne dávat do kupy armádu věrných, které trénuje v obraně proti černé magii. Atmosféra ve škole je skutečně velmi nepřátelská... Nikdy bych nevěřil, že začnu přemýšlet o vlivu her na agresivní chování jednice v průběhu "virtuální pohádky". Dlouhodobý pobyt v Bradavicích vás totiž opravdu může dohnat k šílenství: NPC vám nadávají, Hermiona vám neustále říká, co máte dělat a vy jste navíc nervózní z toho, že nemůžete najít správnou cestu do té či oné místnosti. Naprosto mě pak odrovnala situace, kdy jsem se snažil v mrňavé komůrce poskládat pomocí kouzla "leviosa" soubor obrazů, což mi komplikovala nejen zmatená kamera, ale také Ron a Hermiona (fyzicky i tím svým "měli bychom zajít do knihovny, měli bychom zajít do knihovny, měli bychom zajít do knihovny"), a do této vyhrocené situace vstoupila ještě jedna postava, naprosto nevýznamná řadová studentka beze jména a prohlásila "Harry Potter je idiot". Bez uložení jsem to vypnul...
Hra Harry Potter a Fénixův řád je v mnoha ohledech překvapivá, ale ze všeho nejvíce svým zpracováním. Po sérii her (stále jsme na platformě Wii), které se podobaly titulům z nabídky konzole PlayStation 1, působí Fénixův řád jako krásná hra. Efekty jako odraz kovových dveří nebo zrcadlení naleštěné mramorové podlahy nejsou oproti zázrakům, které předvádí Xbox 360 a PlayStation 3 ničím zvláštním, ale rozhodně udělají své. Tím více, když jim "sekundují" propracované modely postav, solidní textury a vůbec velmi detailní prostředí (na to, že je to hrad). To vše běží docela plynule - jen s občasnými, mírnými poklesy framerate. Ale to je velmi drobná daň za to, že ve hře ani jednou neuvidíte nápis "loading". Je naprosto evidentní, že pro vývojáře/vydavatele byla Wii verze tou prvořadou.
Článek vyšel ve spolupráci s Gamepro.cz
