Nač chodit kolem horké kaše? Vy chcete vědět, jak se povedlo videoherní megadílo BioShock a já se chci z celého srdce podělit o své nezapomenutelné zážitky z hraní. Moje úloha není jednoduchá - jak mám popsat slovy ony audiovizuální útoky na emoce, vyúsťující v několikadenní herní nirvánu?
Vítejte v Rapture
"Řekli mi, synku, ty jsi výjimečný. Narodil ses, abys vykonal velké věci. A víte co? Měli pravdu!" Je chladná noc a poblíž majáku kdesi uprostřed Atlantiku havaruje dopravní letadlo. Když černou tmu protínají záblesky z hořících úlomků, jen měsíc je svědkem osamělého trosečníka, který z posledních sil plave k opuštěnému majáku netušíc, že jeho boj o přežití teprve začíná. Takhle vábně odstartuje neobyčejný příběh BioShocku a ti z vás, kteří si zahráli demo už tuší, že zdaleka nepůjde jen o to, že vy jste ti "hodní" a váš úkol je postřílet ty "zlé".
Andrew Ryan se pokusil o nemožné - pokusil se postavit město na dně moře. A uspěl. V jeho vizích to bylo místo, kde mohli vědci bádat bez obav z morálních dilemat a restrikcí, místo pro otevřenou mysl, místo bez vlády a dalších parazitů, kteří jen brzdí obrovský lidský potenciál. Své město nazval Rapture. Avšak zanedlouho došlo k něčemu, co proměnilo lidmi stvořený ráj v ohavnou temnou ruinu. Co a proč způsobilo pád Rapture, to se budete dozvídat postupem hrou společně s tím, jak do celé hádanky zapadáte vy, Andrew Ryan a malá děvčátka s obrovskými injekčními stříkačkami. I přesto, že BioShock není vyloženě příběhová hra (asi jako žádná FPS), vyprávění v podobě audio deníků je díky skvělému dabingu nesmírně chytlavé. A co víc - hra obsahuje i jeden ryze příběhový zvrat, na který zůstanete koukat s otevřenou pusou.
Už jen pro těch pár okamžiků fascinujícího rozuzlení příběhu by hra stála zato, naštěstí pro vás (a naneštěstí pro vaše záda) toho kolos jménem BioShock nabízí mnohem víc. Jedinou vadou na kráse jinak dokonalé hry jsou titulky. Audiozáznamy i rozhovory prostřednictvím rádia jsou v rámci snahy zachovat atmosféru proloženy řádnou dávkou šumu, a pokud nemáte angličtinu vyloženě v malíčku, přijdou vám titulky určitě vhod (Xbox verze je bez lokalizace). Problém je ale ve špatné synchronizaci titulků a hlasu, takže se docela často setkáte s tím, že vidíte titulky k něčemu, co se vám někdo teprve chystá říct, nebo naopak se znatelným zpožděním.
Zmrazit, zastřelit nebo umlátit francouzákem?
Brzy poté, co se v Rapture rozkoukáte, objevíte svůj první plasmid. Díky látce ADAM, která ve vašem těle vyvolá nevratné genetické změny, můžete používat celou řadu zvláštních schopností, které vám značně usnadní cestu potemnělými chodbami města. Plasmidů je ve hře dost a dost, a bude záležet jen na vašem vkusu, jestli za jejich asistence všudypřítomné Splicery (oživlé pozůstatky původních obyvatel) upálíte, zmrazíte nebo zda na ně pošlete roj rozzuřených včel. Kromě ryze útočných se vám v repertoáru "kouzel" objeví i pasti, zmatení bezpečnostních kamer a automatických kulometných věží, praktická telekineze nebo hypnotizace Big Daddyho, nejsilnější příšery, na kterou můžete v Rapture narazit.
Kromě plasmidů můžete svou postavu vylepšovat celou řadou dalších upgradů. I když je vylepšování postavy vyloženě intuitivní záležitostí, je i tady potřeba zamyslet se nad tím, co byste ze svého borce chtěli nakonec mít. Pokud totiž budete plasmidy s ostatními upgrady inteligentně kombinovat, získáte řadu zajímavých bonusů. BioShock není žádné hardcore RPG, ale při správném složení skillů si ze svého hrdiny můžete udělat i specialistu na boj s francouzákem. Ve spoustě her začínáte jen s klackem v ruce, avšak jen v BioShocku s ním můžete vydržet až do konce.
Jedním z odvětví upgradů je i "Security". Budete-li chtít úspěšně hackovat, tak se bez některých vypečených skillů, jako je "zpomalení proudu", neobejdete. A věřte mi, že budete hackovat ostošest. Město má neobyčejně silnou bezpečností síť a ta samozřejmě pracuje pro vaše nepřátele. Ale co kdyby pracovala pro vás? Rapture je živé město a žádná jeho část nezůstane prázdná na dlouho. Je to pocit k nezaplacení slyšet vzdálenou střelbu automatických kulometných věžiček, když víte, že zrovna likvidují ohavné Splicery a kryjí vám záda. Samotné hackování je vyřešeno formou logické minihry, ve které musíte co nejrychleji poskládat trubky tak, aby skrz ně mohla z bodu A do bodu B protéct blankytně modrá tekutina. Minihra časem začne být lehce stereotypní, takže pokud se vám už nechce hackovat, nemusíte - stačí zaplatit určitý obnos a přístroj je váš. Zkušeným fotografům tak odpadne téměř všechno hackování úplně (viz níže).
Fatal BioFrame
Ještě zajímavější je samotné obstarávání si upgradů. Některé se totiž nedají nikde koupit - například neviditelnost, o jejíž praktičnosti netřeba diskutovat. Klíč k ultimátnímu vývoji vaší postavy je fotoaparát. Budete se až divit sami sobě, jak zuřivě fotografujete vše v okolí ve snaze získat co nejhezčí snímky pokud možno živých nepřátel v akci. S každým snímkem určitého druhu totiž o něco (v závislosti na kvalitě snímku) popoleze ukazatel výzkumu a s každou novou úrovní vědomostí odhalíte další slabiny toho či onoho druhu nepřátel. Pakliže některý druh prozkoumáte na nejvyšší úroveň, získáte v boji proti němu obrovské výhody. V případě nepřátel z řad robotů je můžete snadněji hacknout, výzkum Little Sisters vám zase přidá zdraví atd. I když to zní neuvěřitelně, focení je nedílnou součástí hry a jako RPG prvek představuje další obrovský akcelerátor hratelnosti.
Sestřičky
Little Sister a Big Daddy - malá holčička a dvoumetrový obrněný golem… Přestože je Big Daddy hrozivý protivník, budete tuhle zvláštní dvojici v každém levelu vyhledávat - sestřičky jsou totiž jedinými nositelkami látky ADAM a tu zoufale potřebujete pro vylepšování své postavy. Při sběru ADAM se ale dostanete do prekérní situace: malou sestřičku můžete zachránit a získat tak trochu z její síly anebo můžete sebrat všechen ADAM, což holčičku zabije. Vaše rozhodnutí ovlivní celou hru a když napovím, že BioShock má dva konce, asi už vytušíte, jak se ke kterému dostanete.
Systém je z toho v šoku
BioShock byl od počátku vývoje prezentován jako duchovní nástupce System Shocku 2 a ačkoliv ve hře najdete spousty známých věcí, je BioShock vesměs krokem úplně novým směrem. A snad mi to skalní fandové kultu System Shocku odpustí, když řeknu, že lepším směrem. Některé změny sice mohou vypadat "konzolovatě", ale ve své podstatě hru dělají přístupnější a hratelnější. Když se zaseknete a nevíte jak dál, můžete si zapnout navigační šipku, která vás rozsáhlými levely provede, čímž odpadne zdlouhavé bloudění. U lokací bez navigační šipky (hra vás nebude vodit za ručičku úplně všude) si při záseku alespoň můžete přečíst malou textovou nápovědu k aktuálnímu úkolu. I přesto, že je hra zbavená jakýchkoliv zásekových situací, doba jejího pokoření se pohybuje kolem solidních dvaceti hodin. A je to skutečně dvacet hodin krystalicky čisté zábavy.
Ta voda je neskutečná
O grafiku se stará Unreal 3 Engine, takže počítejte s tím, že se vám z vizuálních orgií bude tajit dech tak často, až bude hrozit vaše udušení. Dokonalá hra světla a stínu, nejúžasnější virtuální voda, kterou kdo kdy vytvořil a efekty plasmidů na vaše ruce jsou jen drobné příklady toho, co všechno engine dovede.
Hlavní síla grafiky ale tkví v mravenčí práci designérů, kteří navrhli každičký kout Rapture s neuvěřitelným smyslem pro detail . A grafici se ho jali realizovat tak, jak to jen hardware konzole dovolil. Vývojáři naštěstí nezapomněli ani na PC, pro které je hra skvěle optimalizovaná. Hru na nízké detaily dokonce uspokojivě spustíte i na obstarožní GeForce 6600. Pro pořádný vizuální zážitek se však bez nadprůměrně silného železa neobejdete. Holt next-gen má svojí cenu
Výsledek je ale dech beroucí, což se dá říct i o hře jako celku. Studio 2K Boston sebralo rukavici hozenou System Shockem 2 a vytvořilo hru, která se mnoha směrech dostala daleko za něj. K absolutnímu hernímu zážitku chybí jen malý krůček, stejně tak jako k absolutnímu hodnocení.
