Atény - Nejen z ulice Atén, i v řeči čísel vypadá záchrana Řecka jako draze maskovaná pohroma.

EU spolu s Evropskou centrální bankou sice od nákazy prozatím izolovala zbytek eurozóny. Řecko však i po druhém záchranném balíčku zůstává problémem, který se může vrátit, a bez dalších opatření jednotnou měnu ohrozit.

Týdeník The Economist proto soudí, že krize eura se právě přesouvá "z akutní do chronické fáze".

Lékem by byla další integrace a ekonomický růst. Reformám k jejich dosažení ale zatím chyběla politická vůle a nově se bude hledat těžko.

Záchrana skončí tam, kde začala

Jsou to sice "kdyby-počty", nejsou ale složité. Kdyby mezinárodní věřitelé dali své dva záchranné balíčky dohromady hned roku 2009, klesl by tehdy dluh Atén na pouhých 30 miliard eur, tedy asi na 14 procent HDP (viz box).

Takto však záchrana po deseti letech skončí vlastně tam, kde začala. Ani to ale není jisté. Když vynecháme politickou nejistotu kolem řeckých voleb letos v dubnu, zbývají rizika ekonomická.

I po vypršení záchranného programu totiž Řecko skončí s největším dluhem v eurozóně a navíc s patřičně draze účtovanou pověstí bankrotáře.  I pokud vše půjde podle plánu, podle některých ekonomů to samo o sobě nebude stačit k tomu, aby se Řecko po roce 2020 dokázalo samo financovat.

Země je navíc pátým rokem v recesi, která v posledním kvartále 2011 dosáhla sedmi procent - mnohem víc, než se čekalo. Nové škrty a také přehnaně optimisticky projektované příjmy z privatizace tak zvyšují riziko, že oproti plánu půjdou věci ve skutečnosti o poznání hůř.

Další čtvrtbilion v roce 2020?

"Zpráva MMF a ECB připravila také negativní scénář, který podle Financial Times počítá s tím, že by Řekové v roce 2020 měli dluh na 160 % HDP (blízko dnešních úrovní) a potřebovali půjčit až 245 mld. eur," upozorňuje ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš na riziko, že po deseti letech může ve skutečnosti záchrana skončit třetím balíčkem, který převýší oba předchozí dohromady.

Roste zároveň riziko nákazy Portugalska. Tím, že totiž v pondělí zástupci soukromých věřitelů oproti původně dohodnuté polovině kývli na 53,5procentní odpis řeckého dluhu, zvýšili zároveň riziko, že na tak vysoké ztráty už některé banky a investiční fondy prostě dobrovolně nepřistoupí.

Dluh by tak musel být osekán nedobrovolně, což by spustilo výplaty pojištění proti bankrotu (CDS) a už tak vysoký úrok na portugalských dluhopisech by pravděpodobně zamířil vzhůru.

Řecko mají škrty ve mzdách a vynucené reformy dotlačit ke snížení nákladů na práci a zvýšení produktivity. To ale vrátí ekonomiku k růstu až za mnoho let.

Do té doby se problém nesolventnosti pravděpodobně vrátí přinejmenším v případě Řecka a Portugalska. A to tím spíš, že do recese právě míří eurozóna jako celek.

Výkonný ředitel největšího světového obchodníka s dluhopisy, společnosti PIMCO, Mohamed A. El-Erian dokonce varuje, že bez změny kurzu politiky škrtů hrozí Evropě krachy, jakým prošla Argentina v prosinci roku 2001. A světu nová globální nákaza.

EIB ať platí "hladové" stavby, žádá Barroso

Stále víc se proto hledají cesty, jak v Evropě nastartovat potřebný růst, který by dal lidem práci a státním pokladnám příjmy.

Prezident Evropské komise José Barroso například navrhl, aby Evropská investiční banka zaplatila velké infrastrukturní projekty po celé Evropě.

Vlády by se také měly zaručit za půjčky malým a středním podnikům, myslí si ekonomický poradce Evropské komise Philippe Legrain.

Silné země s přebytkem zahraničního obchodu by podle Legraina také měly podpořit domácí poptávku. Hlavně Německo by mělo zvýšit mzdy a snížit daň z přidané hodnoty, aby si Němci mohli "dovolit víc řeckých a španělských dovolených".

Další prorůstová opatření navrhl Economist, který se s odkazem na doporučení Světové banky vyslovil za liberalizaci "těžce chráněného" zemědělského trhu, a za dokončení jednotného trhu v oblasti služeb, které tvoří dvě třetiny evropské ekonomiky. Trh služeb by se tím podle Světové banky ztrojnásobil.

Chce to "nějakou formu dluhové vzájemnosti"

Aby se euro chránilo proti příštím nákazám, doporučuje Economist "pracovat na evropském ochranném valu" a zavést "nějakou formu dluhové vzájemnosti", což jsou eufemismy pro navýšení záchranného fondu ESM a zavedení eurobondů. Podle ekonomů by obojí zamezilo dalším potenciálním růstům rizikových přirážek na dluhopisech, které nedávno tolik potrápily třeba Itálii.

Mnoho z těchto kroků k větší ekonomické a politické integraci se ale nepodařilo prosadit ani tehdy, když byly nejnaléhavější. "Zatímco okamžité nebezpečí pro euro ustupuje, další se objevuje: že naléhavost, která táhla dosavadní pokrok, opadá," varuje Economist.