Praha - Před krizí se Lotyšsko řadilo mezi "baltské tygry", jeho následný pád pak světoví ekonomové přirovnávali k bankrotu Argentiny.
V současné době opět roste nejrychleji v Evropské unii. A ačkoliv se Lotyšsko stále ještě vzpamatovává z ekonomického otřesu, plánuje po Estonsku jako druhá země Pobaltí přijmout euro, a to už od roku 2014.
"V žádném případě nesmíme uhnout od svého strategického cíle," zopakoval koncem listopadu například guvernér tamní centrální banky Ilmars Rimševičs. Měnová unie podle něj znamená synonymum stability a mnohem lépe předvídatelné budoucnosti.
"V souvislosti s tím, co se děje v eurozóně, nevznikly žádné zásadnější debaty o tom, že by chtěli počkat nebo od svého strategického cíle dokonce upustit," zdůraznila už na jaře Marta Stolařová z Obchodně-ekonomického úseku Velvyslanectví ČR v Rize.
Příští stanice euro?
Podle skandinávské Swedbank by měl letos hrubý domácí produkt Lotyšska posílit o čtyři procenta, což je desetkrát více, než banka odhaduje pro Evropskou unii jako celek.
Ve třetím čtvrtletí rostlo HDP podle lotyšského statistického úřadu meziročně o 5,3 procenta. Česko se ve stejné době podle ČSÚ potýkalo s propadem o 1,5 procenta.
Analytici a ekonomové, které oslovila redakce Aktuálně.cz, jsou přesto spíše skeptičtí.
Například Jiří Tyleček z X-Trade Brokers označuje přechod na euro za naprosto chybný krok. "Myslím si, že doba, kdy se slova euro a důvěryhodnost používala dohromady, už skončila," uvádí analytik. Nevidí jediný důvod, aby země měla stejné úrokové sazby jako Německo nebo Francie.
Podle Tylečka Lotyšsku s eurem hrozí vznik dalších cenových bublin - a s tím spojený další pokles ekonomiky.
Martin Prokop z Next Finance navíc věří, že by v měnové unii měly být země, které jsou ekonomicky zhruba na stejné úrovni. "Lotyšský trh není dostatečně vyspělý na to, aby ideálně zapadl do eurozóny," domnívá se ekonom.
Přijmout euro naopak Lotyšům doporučuje analytik České spořitelny Jan Jedlička. Členství v měnové unii zemi pomůže hlavně kvůli udržení pevného kurzu vůči euru.
"Otázkou je, zda je pro takto konvergující zemi, která je z hlediska ekonomického výkonu na 59 procentech průměru Unie, vůbec výhodné držet pevný kurz," zamýšlí se ovšem Jedlička.
Na první pohled je po krizi
Jak ukazují čísla, z hlediska růstu nemá Lotyšsko v EU nyní konkurenci. Za vzor a příklad úspěšného boje s krizí jej označuje například šéfka Mezinárodního měnového fondu Christiane Lagardeová.
Podle českých ekonomů však grafy s vývojem HDP neznamenají vše.
Země si z krizových let odnesla vysokou nezaměstnanost. Ta se podle Eurostatu vyšplhala z 8 procent v roce 2008 na 19,8 procenta o dva roky později. V roce 2011 pak činila 16,2 procenta.
Skepticky se o Lotyšsku vyjadřuje třeba ekonom Pavel Kohout. "Lotyšsko zvládlo krizi? Vážně? Momentálně sice lotyšská ekonomika roste, ale její nezaměstnanost není právě výstavním úspěchem," uvedl v listopadovém rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Lotyšsko udělalo bezpochyby spoustu pozitivních kroků, podle mého názoru ale není situace tak růžová, jako se prezentuje," souhlasí Tyleček.
Jedlička považuje za hlavní riziko Lotyšska i zbytek Pobaltí dluhovou krizi v jižní Evropě. "Pokud by nastala neočekávaná situace typu neřízeného bankrotu Řecka či jeho odchodu z eurozóny, hrozí zamrznutí evropského finančního trhu," vysvětluje analytik, podle něhož země stále výrazně závisí na přílivu kapitálu ze zahraničí.
Evropská Argentina
Ačkoliv dnes problémy Lotyšska či Litvy ve stínu dluhové krize na jihu eurozóny vybledly, před čtyřmi lety hovořili zástupci Mezinárodního měnového fondu či významní ekonomové o "evropské Argentině" - tedy zemi, která se nezastavitelně řítí k bankrotu. Tento příměr použil například laureát Nobelovy ceny Paul Krugman.
Scénář lotyšské krize přitom nápadně připomíná zkušenost jiných zemí.
Otevřená ekonomika již od devadesátých let lákala řadu zahraničních investorů, a to především v bankovnictví. Díky velké konkurenci zvláště skandinávských bank pak šly úrokové sazby dolů, což způsobilo nárůst hypoték a boom ve stavebnictví.
"Zatímco v roce 2000 se půjčky domácnostem a firmám podílely na HDP šestnácti procenty, v roce 2008 už to bylo 91 procent," píše na svém blogu britský ekonom Edward Hugh.
V době, kdy se začalo mluvit o hypoteční krizi v USA, se logicky vyděsily i banky v Evropě a zpřísnily podmínky. Firmy ztratily přístup k penězům, což způsobilo pokles výroby, propouštění a snížení spotřeby. Bublina praskla, ceny nemovitostí spadly dolů a tak jako jinde přestaly domácnosti zvládat své půjčky splácet.
Jak si země poradila
Na konci roku 2008 požádala lotyšská vláda o finanční pomoc - a tu následně dostala. Podrobný přehled, kdo kolik zemi nabídl, ukazuje tabulka.
Celou částku země ovšem nevyčerpala, stačilo jí 4,4 miliardy eur (na 200 milionů eur, které nabídlo Česko, například vůbec nedošlo).
Pro Lotyšsko bylo přitom typické, že se vydalo cestou tvrdých škrtů, neboli takzvané „vnitřní devalvace".
Mzdy ve veřejném sektoru klesly podle knihy "How Latvia Came through the Financial Crisis" o 25 procent. Došlo také k masivnímu propouštění. Zhruba polovina státních agentur zanikla, o práci přišla třetina státních úředníků.
"Ono jim ale v podstatě ani nic moc jiného nezbývalo," reaguje Jiří Tyleček z X-Trade Brokers s tím, že země závisela na zahraniční pomoci a aby ji získala, musela "něco" udělat.
Rychlou vnitřní devalvaci si tu podle něj mohla vláda dovolit díky povaze místních obyvatel. Ti si totiž ještě velmi dobře pamatují na životní úroveň za Sovětského svazu. "V době krize se protestovalo i zde, v takové míře jako jinde v Evropě ovšem ne. Je to i tím, že Pobaltské země nezažily tak dlouhé období blahobytu," řekl již dříve Branislav Gál z Obchodně-ekonomického úseku na Velvyslanectví ČR ve Vilniusu.
Přes pevný kurz nejede vlak
Zásadní pro Lotyšsko také bylo zachovat za každou cenu pevný kurz. Země sice totiž stále platí vlastní měnou (lat), ta je ovšem pevně fixovaná na euro v rámci režimu crawling peg. Ten umožňuje mnohem menší flexibilitu než povinná účast v systému ERM II.
Důvodů, proč nedevalvovat, mělo Lotyšsko několik. Ztratilo by tak šanci přijmout v nejbližších letech euro, tamní ekonomové se také obávali obrovské inflace, pádu bank, jako se stalo o deset let dříve v Rusku, a v neposlední řadě také ztráty důvěry zahraničních investorů.
"Oslabit lat by znamenalo vystavit mnoho firem a domácností velkým finančním problémům. Mnoho z nich se totiž zadlužilo v eurech," doplňuje Prokop z Next Finance.
Podle Kohouta ale Lotyšsku právě to, že se rozhodlo na pevném kurzu trvat, uškodilo. "Island devalvoval a nyní si vede mnohem lépe - přitom islandská bankovní krize byla mnohem horší," říká ekonom Partners. Za hrozbu považuje fixaci také Tyleček. "Zvláště v případě krize se kurz měny nemůže přizpůsobit a země ztrácí konkurenceschopnost," je přesvědčen analytik.
