Atény/Brusel - Řešení nové vlny řeckých problémů je na světě. Atény dostanou novou půjčku výměnou za další vládní škrty spolu s privatizací za 50 miliard a prodloužením blížící se splatnosti dluhopisů v hodnotě 30 miliard eur od soukromých investorů.
Řecko tak získá peníze na provoz státu až do roku 2013 a Mezinárodní měnový fond (MMF) mu tak bude moci poslat v pořadí čtvrtou splátku ze záchranného balíku 110 miliard eur schváleného loni v květnu, kterou doteď odmítal poskytnout v obavách, že Řecko zbankrotuje a že o ni tudíž přijde.
Novou půjčku nad rámec zmíněných řeckých opatření poskytne EU ze svého mechanismu EFSF. Kolik to bude, zatím nebylo oznámeno.
Těmito základními obrysy skončila o víkendu měsíční inspekce řecké ekonomiky v podání takzvané Trojky - Evropské komise, Evropské centrální banky (ECB) a MMF. Detaily dohody budou zveřejněny nejpozději před schůzkou ministrů financí eurozóny 20. června.
Řecku tak dohoda podle všeho pouze opět koupila trochu času navíc. Co ale udělat, aby ekonomika o výkonu pouhých tří procent eurozóny v budoucnu neohrožovala nejen její bankovní sektor, ale i samotnou existenci celé EU?
Řešením je vznik ministerstva financí EU a právo veta nad hospodářskou politikou členských států. Tak to aspoň minulý týden navrhl prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet. V rozhádané Evropě je ale takový návrh bez šance na úspěch.
Měkká restrukturalizace přichází
Detaily nové pomoci pro Řecko budou známy později. V tuto chvíli je důležité, že její součástí zřejmě definitivně bude i "reprofilace" neboli "měkká restrukturalizace" dluhu.
Podle dohody totiž eurozóna poskytne pomoc pouze pod podmínkou, že soukromí investoři mající řecké dluhopisy se splatností do dvou let (hlavně banky, penzijní a investiční fondy) přistoupí na výměnu za dluhopisy nové, se splatností delší. Podmínky opět nejsou přesně známy, vyjednavači údajně mluví o prodloužení o 3,5 až sedm let.
"Soukromí investoři budou mít silnou motivaci na to přistoupit, protože když to neudělají, dojde k bankrotu," připomněl nejmenovaný vyjednavač pomoci listu Wall Street Journal "zřetězení" záchrany, jejíž díl od MMF přijde jen tehdy, pokud se výměna dluhopisů podaří.
ECB zatím restrukturalizaci ostře odmítala. Bála se totiž, že by se spustil úprk investorů od dluhopisů zemí PIGS, a tím i nová vlna finanční krize a hrozící pády bank. Dohoda prosazovaná vládami eurozóny ale bude gentlemanská, nebude přepisovat stávající smlouvy, což podle neoficiálních zdrojů pomohlo odpor ECB zlomit.
Nepříjemnost zvaná bankrot
Většina analytiků se ale domnívá, že ani touto dohodou Řecko neunikne nevyhnutelnému. "Nejde o nic jiného než o koupi dodatečného času k oddálení nepříjemnosti zvané státní bankrot," myslí si třeba ekonom ČSOB Jan Čermák.
Alternativou k bankrotu je pro Řecko podle bývalého ředitele MMF Claudia Losera, který vyjednával záchranné půjčky pro zbankrotovanou Argentinu a Uruguay, pouze návrat k drachmě, což by ale bylo mnohem složitější.
Co by tedy měla Evropa udělat, aby jí příště neohrozil pád tak malé ekonomiky, jako je ta řecká? Podle komentáře na stránkách Project Syndicate od ředitele Centra studií evropské politiky Daniela Grose musí eurozóna přebudovat celé své základy.
Když totiž Evropská měnová unie (EMU) vznikala, vycházela z mylného předpokladu, že půjčky vládám jsou bez rizika. Evropští regulátoři od zavedení eura u bank nevyžadují držení povinných rezerv adekvátních objemu vládních dluhopisů. To vedlo k tomu, že celá třetina veřejného dluhu eurozóny je v držení bank, které jsou tak náchylné k dominovému efektu.
Trichet: EU potřebuje své ministerstvo financí
EMU se navíc při svém vzniku spolehla na dobrovolné dodržování maastrichtských kritérií, které se také neosvědčilo. Eurozóna se tak podle komentátora agentury Bloomberg Simona Jacksona vydala třetí cestou někde mezi unií s jednotným rozpočtovým systémem a unií s federálním ministerstvem financí.
Výchozí předpoklady EMU, jež se vyjednávala od roku 1992 a vznikla roku 1999, se ukázaly jako chybné. Neosvědčilo se ani to, že EU nemůže mluvit národním vládám do ekonomických rozhodnutí.
Jackson proto oceňuje opatrný návrh Jeana-Clauda Tricheta na zavedení evropské instituce s právem veta nad hospodářskými politikami členských států, který dokonce porovnává s rozpočtovou a měnovou integrací v podání otce zakladatele a prvního ministra financí USA Alexandra Hamiltona.
"Bylo by příliš odvážné představit si v této Unii zítřka nebo pozítří unijní ministerstvo financí?," zeptal se Trichet v Cáchách, kde přebíral cenu Karla Velikého za přínos evropské integraci.
Evropa svůj problém spíš zhoršuje
Evropa se ale podle všeho příliš nepoučila. Stala se sice mistrem v hledání improvizovaných řešení na poslední chvíli, dlouhodobé řešení v podobě hlubší integrace je ale po trochu hysterické reakci na nedávný německo-francouzský "plán konkurenceschopnosti" na dlouhé roky smetena ze stolu.
Právě schvalovaná nová bankovní pravidla podle Daniela Grose i nadále nevyžadují navýšení rezerv za držené vládní dluhopisy. Politici tak schvalují pravidla, podle kterých budou banky ještě raději než dosud půjčovat vládám než soukromému sektoru. Firmám tím vzrostou ceny za úvěry, což utlumí růst.
"To může jen zhoršit problém Evropy se státními dluhy a oslabit výhled na už bez toho hubený růst," obává se Gros.
Novou půjčku musejí ještě schválit všechny členské státy eurozóny. Úspory, ke kterým se zavázala řecká vláda, zase musí schválit tamní parlament. V něm má vládní strana PASOK premiéra Jorgose Papandrea většinu, 12 křesel, celkem 16 poslanců jeho strany mu přitom adresovalo dopis, ve kterém s novými škrty vyslovují nesouhlas.
V Aténách se mezitím protestuje už 13. den po sobě, přičemž v neděli se na tamním náměstí sešlo 60 tisíc lidí skandujících "zloději, zloději." Protesty se šíří po celé Evropě.
