Havana/Washington - Kuba možná nastupuje cestu ke své někdejší prosperitě. Otázka je, koho k ní přizve.
Prezident Raúl Castro v pondělí ohlásil sjezd tamní komunistické strany, který se naposledy konal roku 1997. Bude teprve šestý v historii kubánské revoluce a podle pozorovatelů může být klíčový.
Raúl byl reformám vždy víc nakloněný než Fidel. Po jeho odchodu do ústraní v roce 2006 poroto ohlásil "strukturální změny, velká rozhodnutí a výkonnější vládní správu."
Dubnový sjezd slibuje věnovat "řešení našich ekonomických potíží."
Trvá sice na zachování socialismu, podle expertů ale se Kuba nejspíš ocitá na podobném rozcestí, jako Čína v osmdesátých a sovětský blok v devadesátých letech minulého století, kdy jedním z hlavních popudů tehdejších politických změn bylo chatrné hospodářství.
Prestižní think-tank Brookings Institutions sází spíš na recept bývalého sovětského bloku, varuje ale před chybami, kterých se region dopustil. Jmenuje přitom omyly Václava Klause během privatizace v Československu.
Raúl Castro škrtá jako Kalousek
Castrovy plány už médii proběhly, dočtete se o nich například zde:
Ekonomiku to podle expertů nezachrání. Tón, jakým ale Raúl Castro reformy ohlásil, předznamenává podle Associated Press největší posun k soukromému hospodářství od počátku devadesátých let, kdy si uvolnění podnikání vynutila krize kubánských financí způsobená kolapsem největšího partnera - Sovětského svazu.
Podle profesorky Susan Ecksteinové z bostonské univerzity a autorky několika knih o Kubě se tentokrát poměry na ostrově zhoršily natolik, že "socialistické recepty se staly luxusem, které si už vláda nemůže dovolit.
Vědomi jsou si toho podle ní Raúl stejně jako Fidel, což prý dává naději k úplné transformaci ostrova na otevřenou ekonomiku, které je potřeba jen trochu pomoci. Stejně už před dvěma lety uvažoval Brooking Institutions.
Dluh Kuby se pohybuje kolem 40 procent HDP, jejím skrytým problémem ale zůstávají restituční nároky na režimem znárodněný majetek. Jejich celková hodnota dosahuje kolem 6,8 miliardy dolarů, což k dluhu Kuby přidává dalších 25 procent HDP navíc.
Tyto nároky pocházejí nejčastěji od komunity kubánských emigrantů v USA a jsou jedním z hlavních důvodů hospodářské blokády Kuby ze strany Spojených států, jejímž cílem bylo režim „vyhladovět" a Castra svrhnout.
Chce to transformaci na východní způsob
Podle profesorky Ecksteinové se to ukázalo jako neúčinná strategie a je čas ji přehodnotit. Brookings Institutions upozorňuje, že ve výzkumech si to samé začíná myslet i kubánská diaspora v Americe.
USA ale zrušení embarga dál odmítají.
"Na směřování kubánské reformy by žádný americký krok neměl tak zásadní vliv jako zrušení restrikcí," tvrdí přitom institut. Kubě by to přineslo kapitál, který jí k potřebnému nastartování ekonomiky zoufale chybí.
Příliš jiných možností k probuzení svého hospodářství Kuba podle institutu nemá. S pouhou pětinou lidí v zemědělství si nemůže dovolit postupný přechod k tržní ekonomice, jaký počátkem osmdesátých let zvolila Čínatehdy (tehdy ze 70 procent zemědělská).
Přitáhnout kapitál do svých skomírajících státních podniků a reformovat privátní sektor proto Kuba potřebuje po vzoru východoevropských zemí.
Příběh České republiky je však v tomto ohledu spíš odstrašujícím příkladem.
Zapomeňte na kupónovku a volnou ruku trhu
Kuba se má podle think-tanku vyhnout kupónové privatizaci, během níž fondy od špatně informovaných lidí skoupily podíly v podnicích, z kterých pak vyvedli majetek a zmizeli s ním v daňových rájích.
Během trasformace by se proto Kuba neměla spoléhat jen na volnou ruku trhu.
"Srovnejte jen rozdíl mezi Českem a Polskem," píše institut ve studii nazvané Dokáže Raúl Castro oživit kubánský soukromý sektor?
Připomíná, že premiér Klaus odmítl založit regulační orgán pro kapitálový trh s odůvodněním, že by tím omezil volnou soutěž, a couvl až po sérii skandálů. V polsku naproti tomu zevedli dohled nad burzou hned během privatizace.
"V důsledku toho se Polsko vyhnulo krádežím a vyvádění majetku, tak běžným v českém případě," uzavírá institut. Připomíná také, že "spontánní privatizace" do rukou místních šíbrů zvaných pinchos grandes už na Kubě začala.
Chavéz a Čína střídají sovětský svaz
Kuba má ale mnohem více možností, než složitý přechod na tržní ekonomiku.
Ropná pole zde chce zkoumat Čína, která obnovuje také velkou továrnu na výrobu niklu postavenou ve čtyřicátých letech Američany. S Venezuelou Kuba zase minulý týden o další dekádu prodloužila desetiletý pakt, pod kterým Hugo Chávéz na ostrov zdarma dodává ropu za miliardy dolarů ročně a drží tak na něm svůj vliv.
Žádná z těchto zemí přitom Kubu do nové glasnosti a perestrojky netlačí. Embargo, které postihuje především obyčejné Kubánce, tak vlastně začíná být i proti zájmům USA.
