Zapomeňte na Dubaj, říkají místní. Toto je nejbohatší město světa, kde bude v další dekádě investováno 200 miliard dolarů, v přepočtu pět bilionů korun.
"Rosteme velmi rychle," říká pro Fortune jednatřicetiletý Kaldun Kalifa al Mubarak, který se jako developer věnuje výstavbě komplexu tří mrakodrapů a dvou pětihvězdičkových hotelů za 1,3 miliardy dolarů.
Tím ale příslovečná megalomanie obyvatel Emirátů nekončí. Třešničkou na dortu města je Emirates Palace Hotel. Tři miliardy dolarů, které stál, dovolily autorům, aby ho vybavili tisícovkou lustrů od firmy Swarovski a golfovým odpalištěm velikosti katedrály Svatého Pavla v Londýně.
Na co si vzpomenete
"Jen se nad tím zamyslete: Kde jinde si řeknete ´Založím aerolinie´ a bum, za dva roky máte 21 letadel, které létají do 37 míst? Kde jinde si umanete, že potřebujete 15 tisíc hotelových pokojů a bum, najednou je sto hotelů ve výstavbě?" popisuje situaci Mubarak.
Zřejmě jen zde, ve Spojených arabských emirátech, v hlavním městě Abú Zabí. Přibližně 420 tisíc obyvatel tohoto emirátu "sedí" na desetině světových zásob ropy a v zahraničí mají investovaný celý bilion amerických dolarů.
Přesto většina lidí není schopna najít Abú Zabí ani na mapě. Cesta z Dubaje sem přitom netrvá ani dvě hodiny. A tak se kritici ptají: potřebují Emiráty druhou Dubaj, tedy zámožné centrum miliardářů s honosnými hotely a extravagantními nápady?
Mubarak si myslí, že ano.
"Nechceme se srovnávat s Dubají. Tam se povedlo něco unikátního, fenomenálního. Chceme jít svojí cestou a udělat spoustu věcí líp," říká.
Díky, ropo
Místní boháči tak mohou využívat svých petrodolarů, budovat a učit se přitom z chyb, kterými muselo téměř sousední město projít.
A tak se magnáti nebojí investovat do letiště za téměř sedm miliard dolarů, které bude schopné "pojmout" i obří Airbus A380.
Město proti sobě ale nedávno popudilo část Francie. Ve svých plánech, které ´neznají hranic´, se rozhodli vybudovat kopii pařížského Louvru. Stát bude tři čtvrtě miliardy dolarů a vyrůst má přímo v srdci Abú Zabí.
Nejen to, od Paříže získal arabský stát dokonce povolení využívat pro své muzeum název Louvre a do Perského zálivu by z Evropy měly putovat i obrazy na zapůjčení.
