Praha/Dillí - Dramatické změny v Indii přinesly ovoce: růst ekonomiky o 7,9 procenta. Ze země se slony se postupně stává národ s IT odborníky a nový ekonomický gigant. Když se mluví o Indii, mnoho lidí má naprosto jiné představy, než jaká je skutečnost.
Mýtus číslo jedna: Sektor informačních technologií je v Indii motorem růstu
Indie je skutečně globální hybná síla v informačních technologiích a službách v IT sektoru. Přesto je IT sektor pouze drobná, ačkoliv výrazně viditelná skulinka indické ekonomiky. Minulý rok přispěl IT sektor k HDP pouze čtyřmi procenty. Příspěvek k zaměstnanosti je ještě nižší, celý sektor zaměstnává 2 miliony lidí a dalších 8 milionů pracovních míst je vytvořeno nepřímo. V porovnání s celkovým počtem pracujících (700 milionů) je toto číslo pouze nepatrné.
Výrazný růst indické ekonomiky přichází ze strojírenství. Pouze strojírenství má potenciál zaměstnat stovky milionů lidí, přitom tito lidé nepotřebují žádné výrazné vzdělání.
Z průmyslu pocházejí také dva nejbohatší muži Indie, Mukeš Ambani a Lakšmí Mittal (podle nejnovějšího žebříčku Forbesu), jejichž firmy tvoří čtyři procenta indického HDP.
Pokud se Indie chce stát velmocí, musí jít čínskou cestou a změnit se ve "světovou továrnu." Informační sektor přitom může Indii pomoci vytvořit dobré jméno.
Mýtus číslo dva: Indie zaostává desetiletí za Čínou
Většina návštěvníků Indie a Číny potvrdí, že při porovnání velkých měst jako Bombaj a Peking se světovými velkoměsty vnímají výrazný rozdíl. Čínská města vypadají někdy pěkněji než New York nebo Londýn, zatímco v Indii jsou ukázkou života ve třetím světě.
V roce 2008 bylo čínské HDP přibližně třikrát vyšší než indické. Renomovaní analytici z Goldman Sachs předpokládají, že HDP poroste průměrným tempem 8-9 procent ročně. Indie by pak měla být v současné situaci Číny přibližně v roce 2020. Samozřejmě Čína bude zase dále, ale zůstává faktem, že indická ekonomika je zhruba 12 až 14 let pozadu, nikoliv však celá desetiletí.
Mýtus číslo tři: Indická demokratická politika nebude podporovat tak rapidní výstavbu infrastruktury.
Pokud si vezmeme demokratický systém v Indii, nebude pro místní administrativu snadné vysídlit několik milionů lidí z center měst, aby bylo možné postavit oslňující mrakodrapy s kancelářemi či silnice vedené nad zemí. Stejně i letiště, přístavy, elektrárny a železnice.
Ve skutečnosti demokratická politika brání pouze při zkrášlení měst. Počet lidí, kteří musí být přestěhování kvůli stavbě dálnic, silnic a železnic, je minimální. Demokratická politika není výraznou bariérou.
Mezi lety 1995 a 2007 investovala Čína přibližně 8,5% HDP do výstavby infrastruktury, Indie pouze 4,2%. Nyní se situace radikálně mění.
