Řím - Eurozóna prošla v pondělí prvním testem po pátečním summitu EU. Spíše se ale potvrdilo, že vyhlídky na trvalejší úspěch páteční dohody začaly chřadnout.
Podle prvních reakcí byl totiž summit dobrým krokem k prevenci krizí příštích, k řešení té současné ale přišel trochu pozdě a udělal příliš málo.
Zmíněným splněným testem byl fakt, že Itálie v pondělí prodala všechny jednoleté dluhopisy v celkové hodnotě sedmi miliard eur.
Úroky požadované investory přitom klesly v reakci na plán úspor premiéra Maria Montiho v celkové výši 30 miliard eur.
V úterý ráno ale ratingové agentury potvrdily, že sám o sobě summit řešení neřinesl.
Moody's: Hrozby vůči soudržnosti eurozóny rostou
Stalo se tak spíš navzdory než díky summitu. Ten totiž investory neuklidnil potřebnou „palebnou silou". Německo navíc o víkendu výrazně zchladilo jejich naděje, že do hry vstoupí Evropská centrální banka a začne ve velkém vykupovat dluhopisy postižených zemí.
Nad celou EU tak mimo jiné stále visí hrozba hromadného snižování národních ratingů. "Závěrečné komuniké nabízí málo nových opatření a nemění náš názor, že hrozby vůči soudržnosti eurozóny nadále rostou," napsala například ve svém hodnocení summitu ratingová agentura Moody's.
"Dnes po ránu šla agentura Moody's ještě dál a varuje před sérií bankrotů uvnitř eurozóny a v důsledku vyšších systémových rizik na začátku roku 2012 pravděpodobně rozjede sérii snižování ratingů. Jako zklamání vnímá výsledky summitu také agentura Fitch," napsal v úterním ranním komentáři ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš.
V pondělí oproti poslední aukci z 10. listopadu klesly úroky na italských dluhopisech při dnešní aukci z 6,87 na 5,952 procenta. Je to ale jen malá úleva, protože při poslední aukci zaznamenaly úroky čtrnáctiletý rekord. Navíc poptávka ve skutečnosti klesla z 1,99násobku na 1,92násobek nabízené sumy.
Hlavní evropské burzovní indexy skončily v pondělí propadem (STOXX 50 a DAX o více než dvě procenta, FTSE 100 o tři čtvrtě procenta).
Další test přijde v úterý, kdy dluhopisy za 6,5 miliardy eur prodává Francie. Skutečně důležité jsou ale dluhopisy Itálie. Ta jich totiž během tří let potřebuje prodat za půl bilionu eur. V listopadu už se přitom její úroky nakrátko přehouply přes úroveň sedmi procent.
Nejasnosti přetrvaly
Tato psychologická hranice je považovaná za limit udržitelnosti státních financí a po jejím překročení musely být zachráněny Řecko, Irsko i Portugalsko. Na záchranu Itálie ale současné ani nově schválené fondy stačit nemusí.
Investory na dohodě zneklidňuje několik věcí.
Předně je to fakt, že spousta detailů ještě bude podléhat schvalování národními parlamenty a možná (v případě Irska) i referendu. To se v minulosti ukázalo jako velmi zdlouhavá procedura s nejistým výsledkem.
Zadruhé panují nejasnosti okolo síly nového ochranného valu. Stále například není jasné, jestli se do něj za eurozónu (která má vybrat 150 miliard eur) zapojí i zachraňované země a kdy a zda vůbec dodají své peníze země mimo eurozónu, které dohodu zatím nepodpořily (a které mají dodat 50 miliard eur).
A i kdyby se všechno podařilo, dohodnutá kombinovaná palebná síla 500 miliard eur by taktak stačila na záchranu Itálie, nemluvě o Španělsku.
ECB zůstává mimo hru
A konečně zatřetí - a především - opadají naděje, že se do akce výrazněji zapojí Evropská centrální banka. Tuto možnost totiž v neděli vyloučil prezident Bundesbanky Jens Weideman - muž, který zastupuje Německo, stát s nejsilnějším hlasem v bankovní radě Evropské centrální banky.
ECB vykoupila od května 2010 dluhopisy postižených evropských zemí za 207 miliard eur, uvádí Bloomberg. K dispozici má několik řešení, jak rostoucí náklady na dluh Itálie a Španělska (a tím pádem i rizika jejich bankrotu) snížit. Například podle hlavního ekonoma Citigroup Willema Buitera má k dispozici minimálně 2,4 bilionu eur, které by za dluhopisy mohla utratit.
Weideman ale řekl, že to ECB neudělá. "Financování vládního dluhu prostřednictvím centrálních bank je a zůstává zakázáno (Lisabonskou) smlouvou," řekl listu Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung.
Italský premiér Mario Monti proto po summitu vyjádřil naději, že se nakonec eurozóna dohodne na vydávání společných dluhopisů, které také představují možné řešení. I to ale Německo vytrvale odmítá.
