"Zajímá nás jak fyzické, neživé prostředí města, tedy to, jak vypadá doprava, zástavba, prašnost, teplota, jaké jsou tu zelené plochy, ale i to, jak se v něm lidé cítí a jak jsou zdraví," popisuje vědkyně. Od města proto Recetox, tedy Centrum pro výzkum toxických látek na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, získává informace o vozovém parku městské dopravy nebo o struktuře bytů. Další data měří experti na životní prostředí sami, sem patří třeba kvalita ovzduší.
"Dlouhodobě se zaměřujeme na toxické látky, které do prostředí dodáváme svojí činností - ze spalování, ale také hnojiv, kosmetiky, stavebnin nebo třeba outdoorového oblečení. Zajímá nás, kam všude se dostávají, kde se hromadí a co způsobují," říká Klánová.
"Řada z nich narušuje hormonální rovnováhu organismu, což může ovlivnit nejen věci, jako jsou plodnost nebo průběh těhotenství, ale také mohou souviset s obezitou, alergiemi, kardiovaskulárními, respiračními nebo metabolickými nemocemi. Takže na tyhle látky my se zaměřujeme, hledáme, jak bychom jejich vliv v populaci mohli sledovat a jak se vyhnout jejich škodlivému působení," dodává. Pomoci mohou nasbíraná data i s hledáním původu poruch chování a učení u dětí nebo autoimunitních chorob.
Příkladem jednoho takového projektu je výzkum, na kterém pracuje ekotoxikolog Pavel Čupr. Zaměřuje se v něm na mladé hasiče a využívá při tom toho, že se právě v Brně nachází výcvikové centrum, kam se sjíždí začátečníci z celé republiky.,
"Jsou to mladí kluci, kteří v rámci výcviku poprvé hasí v otevřených i uzavřených prostorách, jsou vystaveni ohni, zplodinám i hasicím látkám," popisuje Čupr. On a jeho tým pak na základě vzorku z krve a moči zkoumají, do jaké míry jsou exponováni škodlivými látkami. "I tady jsme totiž zjistili, že třeba údaje o vlivu hasicích pěn, které se při záchranných akcích běžně používají, se nikde cíleně nehodnotí," dodává.
Bohatší jsou zdravější
Brněnští vědci následují trend, podle Klánové celoevropský, v rámci kterého chemici začínají při své práci brát v potaz mnohem více vlivů. "Socioekonomické faktory nebo životní styl nejsou od těch čistě chemických úplně oddělitelné. Třeba lidé, kteří jsou bohatší, nežijí obvykle v hlučných a prašných centrech měst, mohou mít zdravější životní styl třeba i proto, že si mohou si dovolit sportovat nebo netráví čas ve zplodinami zamořeném pracovním prostředí," popisuje Klánová.
A právě tento přístup vědce z Recetoxu přivedl ke spolupráci s městem Brnem a Jihomoravským krajem. "Ve chvíli, kdy jsme se začali dívat na dopady chemických expozic na jednotlivé lidi, uvědomili jsme si, že musíme o svých výsledcích informovat nejen mezinárodní vědeckou komunitu nebo státní správu, ale být mnohem aktivnější i na lokální úrovni," vysvětluje Klánová.
"Tím, jak jsme se mnohem více začali dívat na člověka jako jednotlivce, jsme si uvědomili, že musíme být v kontaktu i s lokální úrovní," vysvětluje Klánová. Výzkumy na podobném principu podle ní už fungují třeba v Aténách nebo Basileji.
Čupr se v dalším z výzkumů zaměřuje na pesticidy na jihomoravských vinicích a sadech. "Je až s podivem, že se používají v dost velké míře, dostávají se dokonce do podzemních vod, a my přitom nemáme informace o tom, jak moc jsou jim lidé vystavení, jak přesně se jim dostávají do těla," vysvětluje.
Dobrovolníci, kteří se do výzkumu přihlásí, odevzdají vědcům vzorek své moči a prachu ze své domácnosti. Zájemce z řad rodin s malými dětmi, které žijí nedaleko vinohradů nebo sadů, pak toxikologové srovnají s těmi, které bydlí mimo jejich dosah.
"Cílem je také zjistit, jestli pesticidy do organismu vstupují tak, že dotyční se pohybují nahodile kolem nějakého zdroje, nebo jestli si to nechtěně a dlouhodobě vnášejí domů," vysvětluje Čupr. Dobrovolníkům za účast ve studii vědci slibují mimo jiné i rady a doporučení, jak se chemikáliím co nejúčinněji vyhnout.
Aby se tu lépe žilo
Právě spolupráci nejen s městem, ale i přímo s jeho obyvateli Klánová ve své představě městské nebo živé laboratoře zdůrazňuje. Kromě samotného měření přítomnosti látek v těle s nimi hovoří o tom, co je trápí a v jakých podmínkách žijí. "Respondentům našich studií říkáme: povězte nám, jak žijete, věnujte nám trochu času, vzorky a my vám sdělíme, co jsme zjistili, jaká vidíme rizika. A pak můžeme společně působit třeba na zastupitele, aby se něco změnilo, aby tu žilo lépe," popisuje svou vizi vědkyně.
Udělat z Brna lepší město je přitom jen dílčím cílem celého projektu CETOCOEN Excellence, díky kterému brněnští vědci získali v přepočtu více než 800 milionů korun z evropského a českého rozpočtu. Dalším je vytvořit z moravské metropole vědecké centrum světové úrovně.
"Evropská dotace (nazvaná Teaming, pozn. red.) je zamýšlená tak, aby posílila výzkum v nových členských státech unie, abychom se vyrovnali Západu," vysvětluje Klánová. Kromě brněnské Masarykovy univerzity se na projektu podílí například také britská University College London nebo švýcarská ETH Zürich. Jejich pracovníci se díky grantu v příštích sedmi letech podívají do Brna a čeští vědci zase do zahraničí. Další peníze poputují na technické vybavení nebo šíření povědomí o vědecké práci.
Pracoviště v brněnských Bohunicích v projektu uspělo i díky své zkušenosti s dlouhodobou studií CELSPAC, která už tři desetiletí sleduje život, vývoj a zdraví - dnes už dospělých - dětí narozených na jižní Moravě na začátku 90. let. Výzkum, který si ještě na konci 80. let vymyslela Světová zdravotnická organizace, se pokusil ukázat, jaký vliv má genetika, životní styl, okolní prostředí nebo i finanční situace rodičů na zdraví dětí.
Právě takto pečlivě sesbíraná a dlouhodobá data tisíců lidí jsou nezbytná pro výzkum vlivů životního prostředí způsobem, jaký provádí experti z Recetoxu. A právě na CELSPAC se sama Klánová podílí nejen jako vědkyně a garantka, ale přímo osobně.
"Moje dcera se narodila v roce 1991, a ten rok se tady v Brně do dlouhodobých studií zapojily skoro všechny rodiny, kterým se právě narodily děti," vysvětluje. Sledování těchto dětí stále pokračuje, a dcera Klánové je jednou z těch, která na sběr dat ani po třech desetiletích nezanevřela. "Už se nechala vyšetřit, takže pokračujeme dál," uzavírá se smíchem vědkyně
