Zúčastněné hráče nebo týmy mnohdy ani neznají a sportu ani nijak zvláště nefandí. Přesto z něj dokážou vyždímat milionové zisky. Quanti. Matematičtí géniové, kteří místo akciových nebo komoditních trhů zkoumají třeba kvalitu trávy ve Wimbledonu. Díky statistickým modelům získávají představu o pravděpodobnostech různých výsledků a tyto informace pak používají v boji s trhem, jehož sázky jsou obvykle naopak řízeny emocemi a fandícím srdcem sázkařů.
Quantů je mezi miliony sázkařů zanedbatelné promile, oni jsou ale těmi, za nimiž míří většina zisků. Jinými slovy, zatímco běžný hráč sní o jedné velké životní trefě, quanti si něco "odnášejí domů" každý den. A největší kapsy ve frontě na výhry mají dlouhodobě lidé jako Billy Walters, Tony Bloom, William Benter, Željko Ranogajec či Matthew Benham. Tedy alespoň mezi těmi, kteří se ke svým sázkařským úspěchům a výhrám veřejně "přihlásili".
Jsou v jakési šedé zóně. Na jedné straně pomáhají bookmakerům brousit kurzy a balancovat rizika, na straně druhé jsou to oni, kteří z trhu - většinou nenávratně - stahují peníze. Jejich obvykle počítačem řízené transakce dodávají trhům likviditu a trh z nich částečně žije. Na jméno jim nemohou přijít jak neúspěšní sázkaři, kteří je viní ze svých neúspěchů, tak ani provozovatelé sázkových burz, jimž velcí úspěšní hráči vyvádějí peníze ze systému.
Sázka na chybu systému
Quanti "obchodují" ve velkém, jejich profit však kvůli střídajícím se ziskům a ztrátám nepřesahuje jednotky procent. Tenisoví quanti, o kterých informoval na začátku tohoto roku Bloomberg, se tak například chlubili dlouhodobou marží ve výši dvou až čtyř procent. Spíše okolo té nižší hranice pak svoji marži zmiňují i ostatní velcí hráči působící v jiných sportech.
"Děláme poměrně jednoduchou věc. Hledáme chyby v kurzech na sázkovém trhu, který je stále ještě poměrně neefektivní, a na tyto neelasticity sázíme," řekl německému magazínu 11freunde Matthew Benham s tím, že podobně vědecky pak může k sázkám na sport přistupovat úplně každý. Potenciálnímu zájemci pak doporučuje prostudovat knihu Daniela Kahnemanna "Myšlení rychlé a pomalé", především kapitolu o tom, jak lidé mají tendenci přeceňovat svoji schopnost odhadovat budoucnost.
Quanti modelují pravděpodobný výsledek střetnutí (ať už na bázi minulých střetnutí, nebo na základě nových informací), na disproporce mezi svojí předpovědí a stanoveným kurzem si pak vsadí u některé z velkých sázkových kanceláří. Jeden z velkých evropských brokerů, na Normanských ostrovech sídlící Samvo, pak jako průměrnou sázku svých klientů udává sumu 25 tisíc liber s tím, že na trh dokáže umístit i požadavek na sázku za milion. Quanti jako Benham pak takovýchto sázek realizují několik desítek až stovek za den.
Benham, který ve své firmě SmartOdds na severu Londýna zaměstnává na 80 lidí, nicméně má za sebou dráhu studenta fyziky na Oxfordu a obchodníka s finančními opcemi v londýnské City. Poměrně dobře tak charakterizuje typ jedinců, ze kterých se quanti rekrutují. Většinou se jedná o matematicky nadané jedince se zkušenostmi z finančního sektoru. Ti pak kolem sebe stavějí týmy pomocných analytiků či výzkumníků, a vytvářejí tak protiváhu bookmakerským oddělením sázkových kanceláří.
Praotec Computer Group
Za praotce těchto "quant-syndikátů" je považován lasvegaský Computer Group, který vznikl na konci 70. let 20. století. Tehdy úspěšný prodejce ojetin a velmi neúspěšný gambler Billy Walters potkal počítačového experta Michaela Kenta a přesvědčil ho, aby místo softwaru pro jaderné ponorky využil potenciál počítačů na poli kurzových sázek.
Computer Group, zafinancovaná penězi dalších gamblerských celebrit, jako byla třeba pokerová legenda Doyle Brunson, pak deset let "terorizovala" kasina v Las Vegas. Jejich kurzy na americký fotbal, baseball nebo basketball měly oproti těm počítačem generovaným značné nedostatky a na těchto nedostatcích Walters a spol. vyrýžovali odhadem přes 100 milionů dolarů.
Z výher si pořídil fotbalový klub
Útlum pak přišel na konci 80. let. O Computer Group se kvůli vysokému objemu sázek začaly zajímat federální úřady. Firmu podezíraly z provozování ilegálních bookmakerských aktivit, což syndikát neustál a jeho jednotliví členové se rozhodli jít vlastní cestou. Jedna z těchto cest podle některých spekulací mohla skončit založením Pinnacle Sports, v současnosti zřejmě největší sázkovou kanceláří západního světa, za níž by podle některých zdrojů mohli stát právě někdejší členové Computer Group.
Modelem Computer Group se pak inspirovali mnozí další. V kolébce kurzového sázení Velké Británii je zřejmě nejznámější někdejší syndikát Tonyho Blooma, který se svojí sítí informátorů z tréninkových hřišť a armádou analytiků rozkládajících na prvočinitele především anglické fotbalové soutěže terorizoval na začátku tisíciletí asijské bookmakery. Z profitu svých transakcí si později mezi jinými Bloom pořídil fotbalový klub Brighton & Hove.
Podobně je na tom i australský gambler číslo jedna Željko Ranogajec. Roční obrat jeho sázkařské skupiny přesahuje dvě miliardy australských dolarů. Ranogajec, který se proslavil před pěti lety a proslul třeba výhrou 17 milionů australských dolarů na Melbourne Cupu, je jedním z největších filantropů. Podporuje například dětskou medicínu a v tasmánském Hobartu se svými obchodními partnery vybudoval Muzeum starého a nového umění MONA. Zároveň však vedl dlouhodobý spor s místním daňovým úřadem, který nakonec skončil dohodou o zpětném zaplacení daně ve výši 680 milionů dolarů.
Jak se sázkařský byznys změnil díky internetu? Proč se centrem hazardu stala Asie? Jak funguje sázková burza Betfair? Kdo dominuje českému trhu kurzového sázení a kolik se v něm protočí peněz? Více si přečtěte v hlavním tématu týdeníku Ekonom.
K dostání na obvyklých místech. Přečíst si ho můžete i na iPadu a iPhonu nebo na zařízeních se systémem Android.
