Praha - Dobrý hotel zákazník pozná podle počtu hvězdiček, pokud shání dobrého řemeslníka, může se spoléhat pouze na reference známých. Ministerstvo školství proto představilo mistrovskou zkoušku − něco jako doktorát pro řemeslníky. Kdo ji složí, bude se moci prokázat známkou odborníka, za kterou ručí stát.
Pokud návrh projde, zákon začne platit od července příštího roku. Kdy komise rozdá první certifikáty, ale ministerstvo školství zatím neví.
Kdo se o ně bude chtít ucházet, musí být vyučen alespoň v příbuzném oboru, mít minimálně pět let praxe a prokázat, že umí vyrobit mistrovské dílo, připravit konkrétní zakázku na klíč a vést firmu.
"Posílí se prestiž řemeslných profesí. Zákazník lépe pozná kvalitního řemeslníka a fungování tržního prostředí se zlepší," zdůvodňuje zavedení mistrovské zkoušky v návrhu zákona ministerstvo školství.
Především zlepšení pověsti si od nové zkoušky slibuje také Asociace malých a středních podniků, která na tvorbě zákona spolupracovala.
"Je to příležitost ukázat vysokou kvalitu práce a příslušnost k určitému řemeslnému cechu," říká Karel Havlíček, předseda asociace.
Řemeslníci se zkouškou by pak byli zapsáni v seznamu prověřených dělníků, ze kterého by si lidé mohli vybírat. Jestli se to podaří, bude záležet na ochotě řemeslníků zkoušku konat. A ta zatím není nijak velká.
"Zákazníků máme dost, za nás hovoří práce. Nepotřebujeme na to nějaký certifikát," prohlašuje například Richard Hončar z plzeňského Lakýrnictví Akryl. A nedůvěřiví jsou i další řemeslníci, certifikátů kvality je podle nich plno. "Musel bych o tom vědět víc, ale záleželo by i na tom, kolik času by to zabralo," říká brněnský zedník Martin Viklárek.
Po zkoušce hojně volaly řemeslné cechy, které sdružují například kamnáře, topenáře či malíře. Jejich členové si řemeslo předávají z generace na generaci a mistrovskou zkoušku vnímají jako návrat k tradici. Česko ji zrušilo v 50. letech v rámci likvidace živnostníků, v Německu a Rakousku ale funguje dodnes.
"Když řemeslník zkoušku skládá, sjíždí se celé rodiny. Chodí se dívat i lidé z vesnice, je to velká čest," popisuje Pavel Žatečka z Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů ČR.
V Německu a Rakousku má ale mistrovská zkouška funkci jakési maturity. To byl původní plán i v Česku, jak ho prezentoval bývalý ministr školství Marcel Chládek. To ale nakonec platit nebude.
Mistrovská zkouška nemá se školstvím vlastně nic společného kromě toho, že ji připravilo ministerstvo školství. Státní maturitu, tedy minimálně její povinnou část − češtinu, matematiku a cizí jazyk −, budou učni muset absolvovat stejně.
Ministerstvo školství si přesto od mistrovské zkoušky slibuje, že přiláká mladé ke studiu učňovských oborů. "Vliv na volbu povolání se samozřejmě neprojeví hned. Až stoupne prestiž řemeslníků, projeví se to i ve vnímání rodičů a dětí při volbě povolání," vysvětluje Jiří Strádal z Národního ústavu pro vzdělávání, který má mistrovskou zkoušku na starosti.
Předseda Sdružení učňovských zařízení ČR Karel Dvořák je ale od začátku striktně proti mistrovské zkoušce. "Po pěti letech studenti spoustu ekonomické teorie zapomenou. Navíc budou mít rozjetou živnost a těžko ji na 'pár' měsíců přeruší, aby absolvovali nějaké kurzy," míní.
Kolik řemeslníků si zkoušku nakonec udělá, bude podle Havlíčka záležet na aktivitě jednotlivých cechů.
"První rok jich budou řádově desítky či nízké stovky. V horizontu pěti let je podle mě reálné očekávat kolem pěti tisíc řemeslníků s mistrovskou zkouškou," odhaduje Havlíček.
