Praha - Z pohledu samotné společnosti ČEZ je 20 let existence firmy úspěch. Sice ne bez kazu, ale je. Pro občana už to tak jednoznačný triumf není.

Dominance ČEZ totiž podle expertů může částečně za to, že platíme jedny z nejvyšších cen v Evropě, a že ČEZ tak pro stát funguje trochu jako paralelní výběrčí daní.

Nevládní organizace navíc upozorňují, že ČEZ 20 let škodí nejen české krajině, ale i demokracii.

Energetický šampion. Tečka?

Pokud jde o suchá čísla, je úspěch ČEZ jednoznačný.

Mezi dvě tisícovky největších firem světa a pětistovku v Evropě se zařadil už roku 2004. Má na 120 dceřiných společností na polovině kontinentu.

Výše čistého zisku se jen za posledních sedm let "vlády" exředitele Martina Romana bezmála ztrojnásobila. Posledních pět let ČEZ ročně odvádí do rozpočtu v průměru 28 miliard na daních a dalších 13,7 miliardy na dividendách ročně, krize nekrize. Za dvacet let existence vydělal státu 413 miliard.

"ČEZ se nepochybně během své existence vyšplhal mezi největší a také nevlivnější firmy nejen v Česku, ale v celém středoevropském regionu," shrnuje analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka.

Při expanzi na jihovýchod Evropy sice ČEZ klopýtnul a jeho investice v Rumunsku, Albánii a Turecku se komplikují.  „Kdyby ČEZ neexpandoval, kritizovali bychom ho za nevyužití růstových příležitostí nebo něco jiného," uvažuje Hatlapatka.

Zisky ČEZ sice kvůli hospodářskému zpomalení klesají, expanzi ale společnost omezila a soustředí se teď víc na domácí trh: na dokončení Temelína, plyn a teplo.

Spíš než o výsledky jde o metodu

Spíš než hospodářské výsledky je tak pro kritiky terčem způsob, jakým jich ČEZ a stát jako jeho většinový vlastník 20 let dosahují.

Od svého vzniku totiž vyrostl ČEZ ve „svébytné mocensko-ekonomické centrum se silným vlivem snad na všechny polistopadové vlády," tvrdí Radim Bureš z protikorupční organizace Transparency International. „Pouze s mírnou nadsázkou lze říci, že politici neřídí ČEZ, ale ČEZ řídí politiky," dodává.

Nevládní Hnutí Duha sepsalo svého času nejkřiklavější příklady, jak ČEZ přes politiky prosadil svou. Když například roku 2008 Evropská unie začala řešit, jak nahradit nefunkční systém přidělování emisních povolenek zdarma a pro roky 2013 až 2020 je začít postupně znečišťovatelům - tedy hlavně ČEZ - prodávat, český parlament „překvapivě" rozhodl za ni.

Přílepkem k zákonu, což je metoda, kterou Ústavní soud už dříve označil za protiústavní, totiž fakticky umožnil znečišťovatelům v čele s ČEZ dostávat do roku 2020 povolenky celkem až za 70 miliard zdarma.

Přílepek navrhli v červnu roku 2009 poslanec ODS Oldřich Vojíř a bývalí ministři průmyslu Martin Říman z ODS a Milan Urban z ČSSD. Vojíř si za působení v dozorčí radě ČEZ na motivačním programu odkupu akcií vydělal celkem zhruba 15 milionů korun, Urban v době schvalování přílepku trávil dovolenou v Toskánsku se svým bývalým poradcem, tehdy expertem zahraničních akvizic ČEZ Vladimírem Johanesem. Martin Říman zase krátce nato usedl v čele dozorčí rady ČEZ.

ČEZko - neradostně výstižná hříčka

Podobným příkladem ohýbání práva bylo podle Duhy schvalování rekonstrukce Prunéřova. Po dlouhých tahanicích a neschopnosti státu vymoci si na ČEZ předložení alternativní verze přestavby elektrárny na účinnější a čistší metodu spalování uhlí schválila nakonec po rezignaci svého předchůdce Jana Dusíka ze Strany zelených metodu navrhovanou ČEZ ministryně životního prostředí Ruth Bízková - někdejší mluvčí uhelných elektráren ČEZ.

"Populární slovní hříčka, že stát, ve kterém žijeme, je ČEZko, jen dokresluje výše uvedené neradostné skutečnosti," glosuje Radim Bureš z Transparency International image, jakou si symbióza politiky a ČEZ za 20 let své existence vybudovala podobnými kauzami. Včetně komanda NTZ nebo nikdy spolehlivě nevyvráceného podezření, že Martin Roman tajně vlastnil Škodu Plzeň, které dříve šéfoval a které pak „jeho" ČEZ přihrával stamilionové zakázky.

Bylo to podle všeho mimo jiné i toto podezření, kvůli kterému byl Roman nakonec „vyhozen povýšením" do čela dozorčí rady ČEZ.

ČEZ ale tvrdí, že jeho model silné domácí energetiky je úspěšný, proto ho po něm teď kopírují země jako Polsko a Rumunsko. "Státy, které šly doporučovanou cestou atomizace, se nyní řídí modelem ČEZ," tvrdí mluvčí ČEZ Ladislav Kříž, který pro ČEZ pracuje 19 let.

Povolenky? Mýtus

Tam, kde nejsou tak dominantní hráči jako ČEZ, "stát a občané neinkasuji žádné zisky a firmy nemají peníze ani na investice do ekologie", takže dopad na ekologii je podle Kříže taktéž negativní. Připomíná také, že ČEZ jako první firma z východního bloku kompletně odsířil své uhelné elektrárny.

Argument s povolenkami označuje za mýtus, protože peníze, které by za ně musel dát, musí vložit do ekologie, a tvrdí, že ostatní průmysl bude mít povolenky zdarma až do roku 2020. Duha ale upozornila, že ČEZ si prosadil, aby je mohl investovat do projektů, které měl dlouhodobě v plánu. Rekonstrukci Prunéřova podle ČEZ ekologové oddalují zbytečnými obstrukcemi.

Marek Hatlapatka z Cyrrusu připisuje ČEZ k dobru fakt, že díky jeho úspěšnému hospodaření a investicím do nových zdrojů zůstalo Česko ve výrobě elektřiny soběstačné. "Problém je spíše v tom, že většina obchodníků, kteří u nás prodávají proud, nakupuje elektřinu od dominantního výrobce, tedy ČEZ," ilustruje, jak u nás dominantní postavení ČEZ limituje cenovou konkurenci v dodávkách proudu.

Černá čísla nejsou všechno

Podle Jiřího Gavora z analytické společnosti ENA způsobuje vysoké zisky ČEZ mimo jiné fakt, že ve svých elektrárnách spaluje levné hnědé uhlí. Proud pak prodává za vysoké evropské tržní ceny a velkou část ho vyváží.

ČEZ ale připomíná, že Česko je na dovozu energií - hlavně plynu - závislé z 50 procent a že je proto těžké obhajovat myšlenku, že zrovna elektřina se nemá vyvážet. 

Podílem 11 až 15 procent elektřiny na vývoz se ČEZ od roku 2001 drží v desítce největších světových exportérů elektřiny, upozorňuje Hnutí Duha. Tisíce tun emisí a příroda poničená těžbou uhlí a vápence nám ale zůstávají doma.

"Žádná těžba není bez dopadu na životní prostředí daného státu," oponuje mluvčí Kříž.

"Když to všechno započteme, kolik zbude?" ptá se však Martin Fadrný z Ekologického právního servisu. „Je možné, že i po tomto výpočtu by celkový účet zůstal v černých číslech. Sotva ale v takových, aby to stálo za oslabení právního státu a posílení tuzemské kmotrokracie," dodává.