Praha - To, že chce žena založit rodinu a starat se o děti, neznamená žádnou překážku v kariéře, říká Martina Lovčíková, ředitelka pro marketing a obchod CCS. Nesouhlasí tak s rozšířeným názorem, že se ženy do managementu nederou, protože mají zkrátka jiné priority.

Jaké výhody plynou z toho, že se ani během mateřství nevzdala svého vedoucího místa, a proč tedy ženy nechtějí do čela firem? To vysvětluje Lovčíková v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Dostala jste se do situace, kdy s vámi kolegové nebo obchodní partneři jednali jinak kvůli tomu, že jste žena?

Martina Lovčíková: Naopak jsem se setkala s pozitivní diskriminací. Řada lidí má pozitivní předsudky ohledně žen - myslí si, že jsou lépe organizované, dokáží lépe argumentovat, podat větší výkon.

A.cz: Takže na vás někdy naložili více práce?

Ne.  Zažila jsem to ve výběrovém řízení na manažerskou pozici, nechci jmenovat tu firmu - zde třeba vyloženě preferovali ženu. A s podobnou situací jsem se nesetkala jednou.

Důležité nejsou jedničky, ale týmový duch

A.cz: V článku na Aktuálně.cz jste se jako jediná z manažerek nevyslovila proti kvótám na počet žen ve vedení a spíše jste začala uvažovat, za jakých podmínek by byly dobré. Můžete svůj názor rozvést?

Žena si podle mne nedovolí uvažovat směrem ke kvótám, i když nevíme, proč jsou a nemáme to zanalyzované.

Myslím, že regulace a kvóty mohou za určitých podmínek pomoci, ale nedokážu si ještě představit jejich praktické zavedení, důsledky, postihy. Když ale budeme stále dělat vše stejně, nemůžeme očekávat jiný výsledek. Jestli existuje nějaká souvislost mezi smíšenými manažerskými týmy a dobrými výsledky firem, pak by firmy měly samy hledat způsob prosazení více žen do managementu.

A.cz: Dobrovolně měly podniky zvyšovat počet žen doteď - a ve vedení jich přibývalo zhruba 0,5 procentního bodu ročně.

Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdyby to bylo přesně opačně - kdyby bylo v managementu více žen a nějaký muž by navrhoval, že by měly vzniknout kvóty na minimální počet chlapů. Jestli by je také odmítali, jestli by většina mužů řekla, nechceme kvóty, ale férový boj, nebo by o ně bojovali.

A.cz: Souvisí to s tím, že ve vedení firem najdeme více mužů?

Skoro bych řekla, že ano, že si muži dokáží říct o víc, že to mají geneticky v sobě.

A.cz: Ženy jsou tedy jednoduše méně motivované hlásit se do managementu?

Podle mne to souvisí s osobnostní charakteristikou. Myslím si, že kdo se chce dostat výš, tak šanci má. O každé místo je samozřejmě vždy více zájemců, takže jde také o to neustoupit. A ženy jsou možná menší bojovnice, nederou se tolik dopředu. Není to o schopnostech, ale spíše, že nechtějí.

A.cz: Pak je ovšem zajímavé, že ještě na vysokých školách studentky nemají problém s tím, aby byly cílevědomé a snažily se být nejlepší.

Nezapomeňme ale, že management je založený na řízení a organizaci lidí. A to nutně neznamená být soutěživý a dostávat samé jedničky. Jde o dvě různé disciplíny. Už na vysoké můžeme třeba pozorovat, jak se ženy angažují, jestli zakládají nějaké kluby, organizují akce. Dobrý výsledek sám o sobě nevypovídá o předpokladech pro management. Znám třeba vynikající obchodnice, které mají skvělé výsledky, ale nutně se nehlásí o řízení týmu.

Kariéra nebyla překážkou, naopak

A.cz: Ekonomka Markéta Šichtařová tvrdí, že když se ženě narodí dítě, změní se jí hodnoty a kariéru začne považovat za nepodstatnou. Může být toto důvod, proč máme málo manažerek?

Priority se ženě samozřejmě změní, dítě je pak na prvním místě. Ale priorita nemá být s ním 24 hodin denně a nedělat nic jiného. Kromě toho je třeba pracovat na sobě, na své kariéře a koníčcích, myslím si, že i to dítě bude jednou matku takovou chtít.

A.cz: Vy jste tedy mateřství s kariérou na řídící pozici zvládla?

První dítě se mi narodilo letos v únoru, to už jsem byla ve vedení CCS. Zhruba od května jsem začala zase koketovat s prací, chodila jsem tam tak na dva dny v týdnu a v září nastoupila zpátky.

A.cz: Jak jste to s péčí o miminko stíhala?

Moje práce je flexibilní a nevyžaduje, abych denně trávila určitý počet hodin v kanceláři. Je pravda, že mám prakticky od začátku chůvu, která mi hodně pomáhá, bez ní by to určitě nešlo.

A.cz: Takže dítě není pro ženu překážkou k tomu, aby pracovala ve vedení firmy?

Dokonce si myslím, že ženy v managementu to mají jednodušší. Když člověk skutečně musí být na konkrétním místě, tak je to mnohem těžší, než když si může o čase rozhodovat. Stejně tak třeba hlídání, to je také o financích. Takže bych skoro řekla, že ženy, které chtějí mít rodinu, by se měly snažit o to dělat kariéru.

Kancelář je často zbytečná

A.cz: Co může udělat přímo firma pro to, aby se žena nemusela rozhodovat ve smyslu "kariéra, nebo kočárek"?

Hodně pomáhají třeba školky. Maminky na mateřské často řeší, že by se rády vrátily do práce, chtěly by mít alespoň poloviční úvazek, ale nemůžou, protože třeba neseženou hlídání. Ve větších firmách to navíc dává smysl, protože nabrat nového člověka a zaučit ho je drahé a neefektivní.

Dále pak práce z domova - řadu věcí lze jednoduše dělat kdykoliv v průběhu dne a není důvod, proč by žena kvůli tomu musela do kanceláře. Takže opět záleží na dohodě mezi zaměstnancem a firmou.

A.cz: A vám všichni vyšli vstříc?

S žádnými překážkami jsem se nepotkala, naopak jsem vždy zažila snahu ženy zaintegrovat a během mateřství je nenechat samy - ať už třeba tak, že zůstaly ve firemní komunikaci, i když byly doma, nebo že je pořád zvali na akce. Návrat pak pro ně byl o mnoho příjemnější.