Praha - Daňová reforma ještě vyhrotí extrémy. Už dnes Česká republika podporuje nejvíc na světě živnostníky a rodiny s dětmi. Na reformě daně z příjmu vydělají opět tyto skupiny.
Cesta do Středomoří
Na trhu práce loni ubylo 60 tisíc zaměstnanců, na úřadech se ale nově registrovalo 50 tisíc živnostníků. Trend posledních let zesílila ekonomická krize, zrychlit ho mohou také změny navržené ministrem financí.
Dnes platí živnostník sociální pojistné ve výši 14,6 procenta hrubého zisku, od zaměstnance a jeho zaměstnavatele inkasuje stát 34 procent z hrubé mzdy. Reformou se u zaměstnanců nic nezmění, živnostník ale odvede jen 6,5 procenta.
Podobný rozdíl v sociálních odvodech neeviduje databáze OECD v žádné z vyspělých zemí. Nejblíže jsou Belgie a Velká Británie, kde zaměstnanci odvádějí o 15 procent z hrubé mzdy navíc oproti živnostníkům, v Irsku o deset procent.
Také proto šplhá Česko v hodnocení zemí podle počtu podnikatelů a živnostníků. Již citovaná OECD ukazuje, že v Česku podniká 22 procent aktivní populace. Větší podíl mají v Evropě jen dva státy se silným turistickým ruchem. V Řecku zaplňují podnikatelé 29 procent pracovního trhu, v Itálii 25 procent. Španělé zaostávají s 19 procenty.
Švarcův vynález
Vyspělé průmyslové země jsou na druhém konci žebříčku. Konkrétně Rakušané, Švédové a Francouzi mají devět procent podnikatelů, Dánové, Norové a také Američané jen osm procent. Pokud se nepočítají zemědělci, je stejně málo živnostníků a podnikatelů v postkomunistických zemích, především v Rumunsku, Bulharsku a Rusku.
Z podnikatelů v zemích typu Německa, Rakouska a Švédska ovšem každý druhý někoho zaměstnává. V Česku zaměstnává jen pětina podnikatelů, zbytek jsou takzvaní OSVČ. Experti Českého statistického úřadu to v neoficiálních rozhovorech připisují rozvinutému švarcsystému.
Ve srovnání s ostatními kontinenty ovšem patří Česko k horšímu průměru. V Asii a Jižní Americe podniká 20 až 35 procent aktivní populace, v subsaharské Africe nejsou výjimkou země, kde podnikatelé či živnostníci tvoří polovinu pracovní síly.
Kinder, Küche, keine Kirche
Stejně jako většina předchůdců, také ministři Nečasovy vlády v čele s Kalouskem učinili další krok při zvýhodnění rodin s dětmi. Zaměstnanec se dvěma potomky a s manželkou v domácnosti si po reformě díky vyšším daňovým slevám ročně polepší o 3600 korun oproti svému bezdětnému kolegovi.
Ještě před touto úpravou překvapila neobvyklá sazba daně z příjmu pro rodiny experty OECD, když Českou republiku speciálně zmínili v přehledu o daňové zátěži zaměstnanců. „Ženatý zaměstnanec se dvěma dětmi má negativní daňovou zátěž, protože jeho benefity překračují daň z příjmu a sociální odvody," stojí ve studii Taxing Wages 2009.
Pokud měl takový zaměstnanec průměrný plat, dostal ke každé vydělané stokoruně od státu sedmikorunovou negativní daň.
Rodiny s dětmi a ženou v domácnosti zvýhodňují i další státy. O 15-20 procent nižší sazbu než bezdětný zaměstnanec mají v Belgii, Německu, Irsku a Spojených státech. V Lucembursku a Česku dosahoval rozdíl 21 procent, po reformě Češi předstihnou Lucemburčany o dalšího jeden a půl procenta.
Na zvláštnosti při zdanění rodin upozorňují i experti vládní rady NERV, kteří označují český model po tradičním německém vzoru „Kinder, Küche, keine Kirche". Německé hospodyně nechodily v devatenáctém století do práce, musely ale vařit, vychovávat děti a chodit do kostela. Stejné chování zvýhodňuje i český daňový systém, který ovšem nežádá účast na bohoslužbách
