Dukovany - "Máme strach, to víš, že jo," říká před obchodem na návsi důchodce Vladislav Havlena.
Kilometr za jeho zády vydělává jaderná elektrárna Dukovany společnosti ČEZ asi 10 tisíc korun za minutu, přes milion každé dvě hodiny.
Další otázka ale odhalí nedorozumění. "Na to jsme zvyklí, když už to tady stojí," pohodí lehce bradou směrem za střechy domů a horizont zvlněného pole, kde oblaka páry z osmi chladících věží odnášejí dva kubíky vody za vteřinu.
"Bojíme se spadu z Fukušimy," vysvětluje konečně, že víc než reaktorů za humny se dnes obec Dukovany bojí těch, co poškodila tsunami v devět tisíc kilometrů vzdáleném Japonsku a ze kterých tou dobou zrovna uniká vysoce radioaktivní voda a plutonium.
Můžou si vykládat, co chtějí
Devadesátiprocentní podporu, jakou má elektrárna u lidí v okolí podle prospektů ČEZ, je třeba brát s rezervou. Je sice fakt, že lidé, kteří mají strach z jádra, se v Dukovanech hledají těžko, ale jsou tu.
"Dělali jsme tam dvacet let, chvíli i na primáku, byla to dobrá práce" vzpomíná starší pár, který právě zamyká rozestavěný domek na okraji obce. "Primák" je v jaderné hantýrce primární okruh, tedy ten s reaktory. Ty čtyři dukovanské leží v ocelovo-betonových vanách, ale na rozdíl od Fukušimy nemají svrchní primární ochranný obal.
ČEZ přesto ujišťuje, že bloky mají tři nezávislé okruhy a že kvůli vodním elektrárnám v Dalešicích a Mohelnu nehrozí výpadek proudu. To dohromady prakticky vylučuje selhání chlazení, jako se to stalo ve Fukušimě.
A kvůli gripenům v Čáslavi a vrtulníkům v Náměšti se do bezletové zóny nad Dukovany žádné letadlo stejně nedostane.
"Můžou si vykládat, co chtějí, když na to to letadlo spadne, udělá to to samý, co ve Fukušimě, to byla taky nepředvídatelná událost," dodává někdejší zaměstnankyně elektrárny, která stejně jako její manžel nechce prozradit své jméno.
30 milionů od ČEZu do obecních pokladen
Proč si tedy manželé nepostavili dům o pár desítek kilometrů dál, když se tu necítí v bezpečí?
"Máme tady dceru a příbuzný, to se máme na stará kolena stěhovat pryč?" ptá se žena na okraji nové vilové čtvrti, jejíž ulice nápadně svítí novou zámkovou dlažbou zdobící chodníky v celých Dukovanech. "To víte, jaderka sem platí daně," prozrazuje jeden z důvodů, proč byla vzorně udržovaná obec, jejíž hrdý partner ČEZ jí přispěl s budováním nákladných inženýrských sítí, zvolena Vesnicí roku 2000 kraje Vysočina.
Podívejte se, jak v Dukovanech probíhal cvičný poplach roku 2008
"Příjem z daně z nemovitosti tvoří polovinu našeho rozpočtu," potvrzuje pětatřicetiletý starosta Dukovan Miroslav Křišťál. Elektrárna leží i na katastru sousedních Rouchovan a ČEZ jim roku 2009 na dani poslal dohromady 30 milionů korun. Díky změnám v rozpočtovém určení daní to je podle ČT dvakrát víc než před dvěma lety.
Starosty se na Fukušimu ptali už několikrát. Vždycky to ale byli novináři, ani jednou místní.
Mezi prvními přijela rakouská televize ORF 2. "Odpovídal jsem jim v holých větách a zase to překroutili," utrousí nad rakouským odporem k jádru, který podle něj ovlivnil i vzniklou reportáž.
Dozimetr na budově obecního úřadu mezitím hlásí hodnotu záření 0,142, přičemž na území Česka je běžná hodnota mezi 0,030 až 0,300. Podle ČEZu má záření vně dukovanských reaktorů podobné hodnoty jako televizní obrazovka.
Dukovany forever!
Kilometr a půl odtud umývá řidič František z nedalekých Tulešic svůj domíchávač. Patří k místní většině, která se neštěstí typu pádu dopravního letadla přímo na elektrárnu nebojí.
"Strach nemám. Fukušima, to byla souhra nešťastných náhod," vysvětluje asi 300 metrů od nejbližšího reaktoru veselý chlapík, který v betonárce přímo u chladících věží pracuje od doby, kdy byly v polovině osmdesátých let postaveny.
Elektrárna Dukovany byla zprovozněná roku 1985 a stála 24 miliard tehdejších československých korun. "Splatila se za prvních deset let provozu, takže už 15 let vydělává," vysvětluje třídě deváťáků hokejové třídy jihlavské Seifertovy základní školy průvodkyně v informačním centru elektrárny.
Původní dvacetiletá životnost reaktorů byla prodloužena na 40 let a bude zřejmě ještě delší. Po jejich dosloužení počítá ČEZ se stavbou reaktorů nových, elektrárna má zbrusu nový mezisklad vyhořelého paliva, dvakrát větší než ten původní, který je už plný.
Dnešní dukovanské děti tak zřejmě budou vyrůstat vedle jaderných reaktorů, stejně jako jejich rodiče.
Atrakce jaderné turistiky
"Mám tříletý dítě. Ptá se na hodně věcí, ale na Dukovany teda ještě ne," shrnuje nad vonícím gulášem v dukovanské hospodě U Parku šéf čtyřčlenné party tesařů a pokrývačů. V Dukovanech staví střechu jednoho z mnoha nových rodinných domů.
"Kdyby ses mě zeptal, než tam položili základní kámen, řekl bych ti NE. Ale co už teď? Je to furt lepší, než kdyby tu pálili uhlí. A kromě toho je to atrakce, každý to nemá," shrnuje za přikyvování kolegů.
"Dva roky jsem tam pracoval, vím, že je to bezpečné," dodává jeden z nich. "Svíčkama svítit nebudeme, Dukovan se nebojíme a Fukušima je daleko," přidává se druhý.
V elektrárně pracuje 1200 kmenových zaměstnanců ČEZ a dalších 800 zaměstnanců agentur. V regionu je to suverénně největší zaměstnavatel, na jehož nádraží před továrnou sváží autobusy lidi i z Třebíče či Jihlavy.
Podívejte se na průběh druhého dne cvičení Dukovany 2008
Podle průvodkyně elektrárenským infocentrem je personál v Dukovanech vesměs od spuštění provozu a stárne - jeho věkový průměr míří k padesátce. Jeden jihlavský deváťák ze sebe vypraví, že chce jít studovat silnoproud, a průvodkyně mu hned doporučuje líheň techniků, kterou Dukovany znovu otevřely v Třebíči.
Místním to nevadí, mně ano
O svou vnučku Elišku, kterou právě vyzvedl ze školky, se nebojí ani její děda Josef Kilián. "Ne, nejsem nervóznější. To, co potkalo Fukušimu, tady nehrozí, jsme v úplně jiným seismickým pásmu," tvrdí.
Na druhém konci Dukovan má ale maminka s asi čtyřletým synkem jiný názor.
"Místním to nevadí. Já jsem se ale přistěhovala před čtyřmi lety a bojím se toho. Vadila by mi i kouřící továrna, natož atomová elektrárna. Chtěla bych se odstěhovat, ale manžel nechce," vysvětluje žena. Toho dne je v Dukovanech teprve druhou vyslovenou kritičkou jádra, i ona přitom odmítá prozradit své jméno.
