Cvičný atomový poplach, den druhý: Pláštěnky, sáčky, plynové masky

Cvičný atomový poplach, den druhý: Pláštěnky, sáčky, plynové masky
Malý terorista? Ne, to je jeden ze školáků, kteří ve Vémyslicích nacvičují evakuaci ze zamořeného území. Zatímco jejich rodiče ještě zcela běžně cvičili s maskami na hlavách a pytlíky s gumičkami na nohách, tyto děti se do pláštěnek v rámci cvičení soukaly vůbec poprvé. Doba se změnila.
Václav Beneš čeká ve Vémyslicích, až mu přivezou oběd. "Je dobře, že tu elektrárnu máme, mělo by jich tu být víc," říká pamětník stavby Dukovan.
Pan Arnošt Krška nakupuje ve vémyslické Jednotě. Před 25 lety pomáhal na stavbě Dukovan. Pracoval totiž ve firmě, která montovala konstrukce. O elektrárně prý jinak moc nepřemýšlí. "Kdyby to bouchlo, je prostě po nás," shrnuje na půl ve vtipu.
Děti míří do evakuačního autobusu. V ruce má každé z nich papír s údaji o sobě. "Je to lepší než se učit," přivítaly děti cvičení.
Foto: Tomáš Adamec
Tomáš Adamec, Lenka Smyčková
27. 11. 2008 12:01

Vémyslice, Kubšice - Je krátce po osmé hodině ráno, v Jednotě ve Vémyslicích na Znojemsku nakupuje Kateřina Pokorná. Za hodinu už budou ze školy vycházet děti v pláštěnkách a se sáčky na nohou. Ve čtyřech obcích v okolí Dukovan se totiž koná největší cvičení jaderné havárie v moderní české historii. Paní Pokornou to nechává chladnou. "Mám kamarádku z Brna, která si u nás nedá ani jablko ze zahrádky. Já takové věci skutečně neřeším," říká maminka dvou dětí, která žije s jadernou elektrárnou za zády.

V klidu nechává cvičení i další obyvatele Vémyslic. Maminky vyrazily s kočárky na procházku. Důchodci, kteří pamatují, jak se Dukovany stavěly, si jdou s ešusy pro oběd.


Na fotoreportáž z prvního dne cvičení se podívejte zde:
Jak by to vypadalo, kdyby "bouchly" Dukovany.

 

Právě se děje

Další zprávy