Češi žijí v šablonách minulosti. Obývák přitom už neexistuje, říká designér IKEA

Iva Špačková Iva Špačková
30. 9. 2018 18:17
Designér nábytkářského řetězce IKEA Ondřej Bystroň komponuje interiéry obchodních domů tak, aby zaujaly co nejvíce zákazníků a nakoupili si v nich co nejvíce zboží. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, jak to dělá, jaké zvyklosti českých zákazníků při tom musí respektovat a jak moc si může dovolit se od jejich zvyků odchýlit a ukázat jim něco nového.
Ondřej Bystroň, designér IKEA
Ondřej Bystroň, designér IKEA | Foto: Jakub Plíhal

Jste designérem IKEA. Rozhodujete o tom, jak budou vypadat pokoje uvnitř obchodních domů. Můžete také sám navrhovat nábytek, který si Češi koupí?
Ne. Jak budou jednotlivé výrobky vypadat, to navrhuje dvanáct základních designérů ve Švédsku. Pro konkrétní edice mají k ruce dalších zhruba 170 designérů a dále tým designéru v každé zemi, kteří z těchto kolekcí vytvářejí interiéry prodejen uzpůsobené místní zvyklostem. K nim patřím i já.

IKEA má v Česku čtyři velké obchodní domy a nově jeden malý v centru Prahy, který slouží jako showroom toho nejlepšího, co má. Pokud se budeme bavit jen o klasických obchodech, na nichž má postaven svůj byznys, stavíte pokoje podle stejného klíče, nebo se interiéry v prodejnách liší? 
Liší, protože v každém místě žijí jiné skupiny lidí v jinak velkých bytech či domech a mají tak i jiné potřeby. Interiér pražských prodejen bude vypadat jinak než interiér obchodů v Brně či v Ostravě. Odlišnosti jsou ale i v rámci Prahy. Prodejna na Zličíně vypadá jinak než na Černém Mostě a není to dáno jen tím, že Černý Most je největším obchodním domem IKEA v Česku (36 500 m2 vs. 22 000 m2 na Zličíně), ale hlavně tím, jací lidé žijí v jejím okolí.

Z čeho tedy při vytváření konkrétních interiérů vycházíte?
Sledujeme globální trendy v bydlení a lokální výzkumy životního stylu. Dále musíme znát také strukturu našich zákazníků, kterou se snažíme sestavit z demografických dat, regionálních výzkumů i interních dat, která získáváme například z dotazníků či z informací z členského klubu. 

Jaké informace o vašich zákaznících vás zajímají nejvíce?
Zajímá nás hlavně to, v jakém domě či bytě lidé v konkrétním místě žijí. Zda je to panelový dům, dům postavený z cihel, rodinný dům, novostavba či činžovní dům, u kterého je důležité také to, kdy byl vystavěn. Domy stavěné do 2. světové války byly například velké a měly vysoké stropy na rozdíl od pozdějších staveb.

Dále nás zajímá to, v jaké životní situaci se naši zákazníci nacházejí. Zda to jsou úplné rodiny, nebo v bytě žijí samoživitelky, starší manželé či vdovy a vdovci, mladí singles nebo studenti.

Nejvíce se přitom zaměřujeme na lidi bydlící v takzvaném dosahu obchodního domu, tedy v dojezdové vzdálenosti do 45 minut.

Zákazníkům se pak snažíme sestavit pokoje, které vyhovují jednotlivým cílovým skupinám a dále takové, kde se zákazníkům snažíme ukázat něco nového - jak by mohli žít, kdyby chtěli.  

Čím se tedy liší interiér určený zákazníkům na Zličíně, Černém Most, v Brně či Ostravě?
Ostrava má například velké procento panelových domů, které vypadají velmi podobně. Mají malé kuchyně, prostory jsou úzké a podlouhlé. V rámci obchodního domu, kde jsou desítky různých pokojů, proto alespoň dva z nich postavíme rozměrově přesně podle tohoto vzoru.

V Brně žije zase velká skupina studentů, kteří sdílejí byty s ostatními. Musíme tak myslet na to, aby jednotlivé místnosti fungovaly víceúčelově. Například obývák by měl být zařízen tak, aby přes den sloužit jako obývák a večer jako ložnice.

Černý Most má zase vybudovány větší pokoje, a to proto, že zasahuje východní a severovýchodní Čechy, které jsou hodně venkovské a lidi jsou tam zvyklí žít ve větších místnostech než v okolí Zličína.

Obecně se ale snažíme ukázat lidem mix toho, jak mohou bydlet a řešit své konkrétní životní situace, a to tak, aby to zaujalo co největší počet zákazníků. Střídáme tak malé pokoje s většími, pokoje pro rodinu s pokoji zařízenými pro singles, nebo novostavbu se starou zástavbou.

Jak se liší pokoj určený v novostavbě pro pokoj určený ve starším domě?
Staré byty mívají komoru, takže ji postavíme za modelový pokoj. V novostavbách bývá často spojena kuchyň s obývákem, z něhož se dá vyjít na terasu. Takže i tomu se přizpůsobujeme. Obecně si však myslím, že nové byty, které si jde prohlédnout na stránkách realitních kanceláří, vypadají na obrázku pěkně, ale pro vlastní bydlení už tak vhodné nejsou.

Proč?
Nové domy se staví hlavně na efekt a méně na užitnou funkci. Aby vypadaly, že toho nabízejí hodně např. 3+1 s terasou, tak to jde na úkor velikosti jednotlivých místností. V jednom bytě tak jsou nasekané pidipokojíčky, které nebývají až tak komfortní. V bytech se také často neřeší odkládací místnosti (komory), oblíbená terasa celkovou užitnou plochu ještě zmenší. Nižší funkčnost se pozná nejvíce v okamžiku, kdy se narodí děti. Paneláky mají často lépe řešený půdorys než nová výstavba a mají i komory.

Myslíte si, že Češi dobře nepřemýšlí o tom, v čem a jak bydlí?
Ano. Neumí o tom moc přemýšlet. Žijí v setrvačnosti podle vzoru, který viděli u rodičů nebo u spolužáků, a neudělají si čas na to, aby se zamysleli, zda jim život v takto uspořádaném bytě vyhovuje.

Typický je třeba obývák - většina Čechů v něm má sedací soupravu, obývací stěnu a televizi. Má ji tam 90 % Čechů, ale nedívá se na ni, mnohem větší část z nich sleduje počítač, mobil nebo tablet ve svém pokoji. Klasicky zařízený obývák tak už dnes neplní svou funkci. Na to, aby si lidé dali do obýváku třeba boxovací pytel, na kterém by rádi trénovali, nebo stůl, na kterém budou hrát s dětmi stolní hry, a pak ho upraví a budou na něm pracovat, nebo ho složí a dají stranou, aby si udělali místo pro kamarády, to se však odváží jen málokdo.

Většina Čechů (asi 70 %) má v bytech také čistě bílé zdi, přestože by se jim líbilo je oživit, ale neudělají to.

A jak mají o svém bydlení přemýšlet?
Předně by měli odhodit stereotyp toho, jak by měli bydlet podle představ ostatních. Měli by si uvědomit, že domov má být hlavně útočiště, ve kterém se cítí spokojeni a sami sebou. Musí si v něm vytvořit místo pro všechny členy rodiny i pro každého osobně. Takže by bylo dobré, aby si každý sedl a přemýšlel o tom, co rád dělá a co potřebuje k tomu, aby byl tím, kým chce být.

Chce si to napsat na papír a přemýšlet o potřebách rodiny, a jak je lze v bytě skloubit. Pokud se to podaří, tak ubude v rodinách spousta vnitřních tenzí, konfliktů a nespokojeností. Čtyřicet procent lidí se hádá jen kvůli tomu, že nemohou najít své vlastní místo v bytě. To by šlo zlepšit jen tím, že by o svém bydlení přemýšleli.

V Česku se aktivně zabývá bydlením asi pětina lidí, celoevropský průměr je však 40 procent, takže z tohoto srovnání vycházíme velmi konzervativně. Nedokázali jsme se dostatečně oprostit od minulosti, kdy nebylo nic k sehnání a člověk byl rád, že má aspoň něco a nemá si vymýšlet něco jiného.

Takže ke spokojenému bydlení si stačí sednout a napsat své představy na papír?
Jako základ ano, ale dále je třeba to přizpůsobovat měnící se situaci. Nelze žít tak, že si jednou vybavíte byt, a pak už ho nikdy výrazně neupravíte.

Budete mít jiné potřeby jako student, jiné jako mladá dvojice a jiné jako rodina a jiné, když vám děti vyrostou a odejde i partner. A při změně životní situace je třeba si sednout znovu a znovu o tom přemýšlet, jak byt upravit tak, aby se v něm všichni mohli cítit dobře.

Češi toto neumí, málo se stěhují a málo si byty upravují a když se jim mění životní situace - přibývají děti - tak na sebe v bytě zařízeném pro mladou dvojici narážejí, všichni jsou postupně naštvanější a rozhádanější. To vše jen proto, že neumí přistoupit ke změně a rozhodnout se protrpět všechny životní situace ve stejně upraveném bytě.

Náčrtek Ondřeje Bystroně - jak se měnil počet členů v domácnosti v minulosti a dnes.
Náčrtek Ondřeje Bystroně - jak se měnil počet členů v domácnosti v minulosti a dnes. | Foto: Ondřej Bystroň, Iva Špačková

Dnes se přitom životní situace mění rychleji než dříve. Zatímco dříve se situační graf podobal pyramidě, kdy s přibývajícím věkem rostl počet členů v rodině a od určitého věku se naopak snižoval, tak dnes je kvůli rozchodům partnerů a přibíráním jejich dětí ve střídavé péči do domácnosti mnohem pestřejší.

Je tak třeba o tom přemýšlet pečlivěji a vybírat nábytek, který jde jednoduše nainstalovat na jiné místo, nebo plní několik funkcí, anebo není tak drahý a jde ho jednoduše vyměnit za jiný. (IKEA zřídila second hand, kde jde starší nábytek prodat, pozn. red.)

V čem se Češi liší od zvyklostí zákazníků v sousedních zemích?
Poláci například více přemýšlejí o svém spaní. Kupující více postelí a častěji mění matrace. Češi naopak ložnicím zatím nepřikládají větší význam. Největší úsilí věnují obývacím pokojům, ale ložnice je pro ně místo pro přespání bez většího významu - postele a matrace tak mění až v okamžiku, kdy doslouží a větším zařízením ložnicí se nezabývají.

Náčrtek designéra Bystroně - jak to vypadá v českých a německých ložnicích a jak je tomu třeba přizpůsobit "zákaznickou cestu" v obchodech
Náčrtek designéra Bystroně - jak to vypadá v českých a německých ložnicích a jak je tomu třeba přizpůsobit "zákaznickou cestu" v obchodech | Foto: Ondřej Bystroň, Iva Špačková

Je to překvapivé, člověk tráví v posteli třetinu času a kvalita spánku, tedy například kvalita matrací či přikrývek, je důležitá pro regeneraci organizmu, tedy jejich zdraví. Jakoby si to však neuvědomovali. Proto se zatím ani tolik nezajímají například o žaluzie, které zacloní okna, aby světlo z ulice nepronikalo do pokoje a nerušilo spánek.

Když už jsme u pokrývek, tak Češi jako partneři stále spí pod dvěma peřinami (cca 90 %), v Německu naopak skoro všichni spí pod jednou pokrývkou.

Maďaři jsou zvyklí se stěhovat, a tak jsou více otevření než Češi všem změnám na lepší bydlení, které se jim snažíme v obchodních domech nabídnout.

Video: Nový obchod IKEA jako showroom

IKEA otevírá obchod na Václaváku, je pro "požitkáře" | Video: Tomáš Cetkovský
 

Právě se děje

před 7 hodinami

Federer rozdrtil Albota, v Basileji je už posedmnácté ve čtvrtfinále

Miláček domácích fanoušků Roger Federer porazil v druhém kole v Basileji 6:0, 6:3 Moldavana Radu Albota a při 19. startu na halovém turnaji v rodném městě si zahraje 17. čtvrtfinále. V dosavadních dvou zápasech prohrál slavný švýcarský tenista jen pět gamů.

Osmatřicetiletý Federer dnes navázal na úvodní výhru nad Němcem Peterem Gojowczykem za 53 minut a s Albotem se zdržel jen zhruba o deset minut déle. Na kurtu tak grandslamový rekordman nestrávil ještě ani dvě hodiny a upravil svou bilanci v St. Jakobshalle na 73:9.

Federer útočí v Basileji na jubilejní desátý titul, což se mu letos povedlo už na trávě v Halle. Ve čtvrtfinále se může střetnout s krajanem Stanem Wawrinkou, jehož ještě ve 2. kole čeká Američan Frances Tiafoe.

Zdroj: ČTK
Další zprávy