Ženevský autosalon příští týden odhalí nové logo automobilky Škoda, úplně nové supersporťáky Ferrari nebo Lamborghini, ale fandové aut se těší také na jednu oslavu kulatých narozenin.
50. výročí od svého vzniku si v Ženevě připomene jedna z legend automobilismu. Na stejném místě měl totiž svoji premiéru Jaguar E-type, vůz, který má tak dlouhou kapotu, že její obcházení bylo někdy lépe si rozmyslet. Dodnes je považován za jeden z nejkrásnějších vozů automobilové historie, ne-li nejhezčí.
Jaguar E-Type se v celkem třech sériích vyráběl čtrnáct let. Vyrobeno bylo celkem 72 507 exemplářů.
Vůz byl vyvinut ze sportovních prototypů, které automobilka zkonstruovala na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století.
Obdiv hned při premiéře
Poprvé se auto pro sériovou výrobu představilo v březnu 1961 na autosalonu v Ženevě. Bylo to dvoumístné kupé se šestiválcovým motorem o objemu 3,8 litru. Jeho konstruktéři připravili řadu zajímavých technických řešení. Například na tehdejší dobu neobvyklé nezávislé zavěšení zadních kol. Lichoběžníkové zavěšení vyvinul inženýr Bob Knight a používalo příčná a podélná ramena s vinutými pružinami a stabilizátorem.
Motor měl výkon 265 koní a dokázal automobil rozjet na 240 kilometrů v hodině.
Nadchla i cena. V době své premiéry na trhu stálo E-type jen polovinu toho, co srovnatelné Ferrari a o třetinu méně než Aston Martin DB4.
Ještě více ale zájem lidí přitahovala krásná aerodynamická karosérie. Tu navrhl Malcolm Sayer, který karosoval závodní Jaguar C-type a D-type. Vítězným typem D z Le Mans 1955, 1956 a 1957 se prý inspiroval nejvíce.
Vůz se od počátku nabízel v provedení s pevnou střechou nebo jako roadster. Pozoruhodné je, že roadster byl levnější.
Motory byly stále větší a silnější
V roce 1964 vůz dostal nový silnější šestiválcový motor XK o objemu 4235 cm3. V roce 1966 se začala nabízet prostornější varianta 2+2 se zvýšenou střechou. Kvůli tomu se zvětšil rozvor o 23 cm a hmotnost vzrostla o cca 100 kg. To samozřejmě nebylo ku prospěchu jízdních vlastností.
V roce 1968 přišla do výroby série 2 kvůli požadavku na splnění amerických bezpečnostních předpisů. Největší změnou se staly jiné přední světlomety. Nárazníky se dostaly výše. V interiéru byla přepracována palubní deska a hliníkový středový panel byl nahrazen černým vinylovým. O rok později přibyly opěrky hlav u předních sedadel. Auto dostalo také lepší brzdy a posilovač řízení.
Třetí série se začala prodávat od roku 1971. Pod kapotu se dostal dvanáctiválcový motor 5,3 litru a prodávaly se pouze verze s prodlouženým rozvorem 2+2.
Zájem zákazníků však dále upadal a korunu všemu daly nepříliš povedené designové změny. Jinak tvarované blatníky a chromovaná maska chladiče se nelíbily. Navíc měl vůz potíže s přehříváním motoru.
