Češi jako otroci PPF, anebo nevděční rovnostáři? Šest pohledů na svět Petra Kellnera

Jan Nevyhoštěný Jan Nevyhoštěný
Aktualizováno 4. 8. 2019 20:00
"Evropa ovládaná ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot", "zjednodušené vidění světa na úkor dialogu a vzájemného naslouchání", "novodobé ideologie mající tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení". Před tím vším varuje miliardář Petr Kellner v úvodním slovu k nejsledovanější výroční zprávě v Česku - výsledkům skupiny PPF za loňský rok. Aktuálně.cz se zeptalo expertů z oblasti sociologie i politologie, co podle nich stojí za reakcí nejbohatšího Čecha na sociálně-politické otázky a jak si jeho kritiku vysvětlují.
Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Lukáš Jelínek, politolog, místopředseda sociálnědemokratické Masarykovy demokratické akademie

  • Je podle vás běžné, aby se nejbohatší muž země se zájmy v mnoha oblastech ekonomiky vyjadřoval ke společensko-politickým otázkám? Nemůže to být příprava na politickou kariéru, kterou však zatím vylučuje?

Každý občan má právo se vyjadřovat ke společenským a politickým otázkám. Když ze své ulity či neprůhledných kuloárů vyleze takto významný podnikatel, je to užitečné. Aspoň víme, s jakým ideovým pozadím navazuje vztahy s oficiálními politickými reprezentanty. Stejně jako příprava na vlastní politickou kariéru to může být součást hledání spojenců ve vrcholové politice.

Dříve měl pan Kellner nadstandardní vztahy s Václavem Klausem st., nyní je má s Milošem Zemanem, ale i ten časem politiku opustí - a silní byznysoví hráči si budou muset hledat nové partnery. Petr Kellner tak možná vypsal výběrové řízení na nové koně do své pomyslné stáje.

  • Jak z vašeho pohledu hodnotíte Kellnerovu kritiku evropského rovnostářství a "ideologie nárokovosti"?

Žijeme ve společnosti nerovných šancí, což se projevuje v národním i evropském rámci. Nedivil bych se, kdyby panu Kellnerovi tento stav vyhovoval a kdyby mu bylo bližší členění společnosti na elity se snazším přístupem k různým statkům včetně politické moci a na občany druhé kategorie. Prostupná společnost vyrovnávající rozdíly je pro držitele reálného vlivu ohrožením. Paradoxní je, že dnešní Evropa víc o vyrovnávání rozdílů mluví, než aby na něm pracovala.

  • Na co podle vás naráží při svých slovech o ohrožení současné stability?

Dosavadní stabilita byla dána rozdáním karet mezi tradiční politiky (politické strany) a tradiční byznysové aktéry. Zhusta se navzájem podporovali a společně v zákulisí rýsovali obrysy politického a ekonomického systému. To nyní končí. Klasické strany skomírají a jsou ohrožovány novými politickými projekty, jež nejsou tolik čitelné a z nichž mnohé nestojí o to hrát s byznysmeny podle starých pravidel. Pro stabilizaci společnosti by ale efektivnější než volání po návratu k tradicím bylo odstraňování příčin, proč lidé hledají alternativy k dosavadnímu systému.

Co třeba pan Kellner udělal pro to, aby si lidé nestěžovali na stále rychlejší bohatnutí majitelů firem a manažerů ve srovnání se zaměstnanci? Jak se zapojil do evropské debaty o dvojí úrovni mezd či kvality potravin? Nakolik ve svých aktivitách akcentuje otázku lidských práv a nakolik si napříč planetou všímá střetů lidí s držiteli moci? Odpovědi na tyto otázky by o něm řekly víc než obecné a neoriginální teze, kterých je zdejší politika už beztak plná.

 

Právě se děje

Další zprávy