Praha, Berlín - Česká republika přišla o muže, který byl velkým demokratem a bojovníkem za lidská práva, píše v kondolenci k úmrtí Jiřího Dienstbiera šéf německé diplomacie Guido Westerwelle. Němci si ale Dienstbiera prý budou pamatovat především díky fotografiím, na nichž stříhá ostnaté dráty na česko-německé hranici po pádu železného opony.
První polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier zemřel v sobotu ve věku 73 let. Vzhledem k těžké nemoci, kterou trpěl, to nebyla zpráva úplně překvapivá, to ale neubírá na tom, že mnoha lidem způsobila velkou bolest, jak ukazují nejen diplomatické, ale i další projevy a reakce na Dienstbierovu smrt.
Dienstbier byl po Václavu Havlovi politikem, kterého si svět s Československem a později Českou republikou spojoval nejvíce. Po listopadu 1989 se Dienstbier postavil po bok Václava Havla a stal se tváří Československa, píše Westerwelle.
Václav Havel přiznal, že ho zpráva o skonu přítele zaskočila, i když o jeho nemoci věděl. „S ním a s Václavem Bendou jsem byl svého času ve vězení a i v nejtěžších chvílích nás posiloval svou stále dobrou náladou. Po několika nedávných setkáních jsem tušil, že je nemocný. Přesto mne zaskočilo, že jsem zůstal z této trojice jediný, uvedl bývalý prezident.
I současná hlava státu Václav Klaus, který byl Dienstbierovým ideovým protivníkem, v reakci uznal, že zesnulý exministr byl jednou z klíčových postav listopadu. „Respektoval jsem ho přes rozdílnost mnoha názorů. Bez něj bude naše politická scéna rozhodně méně barevná. Patřil ke generaci gentlemanů," napsal Klaus.
Dienstbier patřil v 70. a 80. letech k předním odpůrcům komunistického režimu v Československu. Byl ve skupině úplně prvních signatářů Charty 77, v letech 1979 až 1985 pak pracoval jako její mluvčí.
Za svou činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných byl spolu s Václavem Havlem a Petrem Uhlem komunistickým režimem odsouzen za podvracení republiky a ve vězení strávil tři roky.
