"Tož, ať je boj, ale s rozumem," prohlásil jste při letošní inauguraci prezidenta Miloše Zemana, když jste citoval slova prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Zdá se, že přesně po 100 letech boj máme, a to už skoro bez rozumu, když se podíváme, kdo je a není pozvaný na Hrad.
Je fakt, že když má Československo těch 100 let, mohli bychom uvažovat o nějakém smíření. Je to svátek nás všech bez ohledu na politickou příslušnost, proto měl pan prezident pozvat všechny. Shodli jsme se na tom tady ve sněmovně napříč politickými kluby.
Vy jste mu napsal s touto žádostí dopis, na který zatím neodpověděl. Z odpovědi jeho mluvčího ale vyplývá, že prezident názor nezmění.
Oficiální odpověď v tuto chvíli nemám, obrátil jsem se písemně na pana prezidenta, takže nebudu reagovat na výroky pana mluvčího. My ve sněmovně nesouhlasíme s postupem pana prezidenta, považujeme ho za špatný.
Před letošními prezidentskými volbami jste ho však podporoval a volil, stejně jako většina vašeho hnutí ANO. Nelitujete toho?
Je pravda, že jsem ho letos poprvé volil, protože byl nejlepší. A nelituji toho.
Pokud by lidé zvolili některé jiné kandidáty, nebyla by dnes atmosféra ve společnosti lepší?
To si rozhodně nemyslím. Pro mě byla volba Miloše Zemana racionální, vyhrál ten lepší.
Není však i jeho nynější chování kolem oslav 100. výročí Československa důkazem toho, že rozděluje společnost, přináší nesváry místo porozumění?
Slíbil, že se polepší. Říkal po zvolení, že se bude snažit více spojovat. Moc se to nedaří. Ale berte to tak, že byl zvolen v přímé volbě občany a je třeba, aby lidé měli k prezidentství úctu, i když nemají rádi prezidenta. V naší zemi toto chybí.
Není chyba právě v prezidentovi? Není to on, kdo rozděluje společnost? On nepozval některé politiky, ale také akademiky, hejtmany a další osobnosti, kteří kdy o něm řekli něco kritického.
Ale kdo si začal? Dokáže to někdo určit? Ty vztahy mezi prezidentem a některými lidmi jsou tak zacyklené, takže je těžké zjistit, kdo to začal. Nedokážu to rozseknout. Obě dvě strany by měly ubrat.
Ale neměl jste s předstihem prezidentovi říci, že jako předseda Poslanecké sněmovny chcete, aby pozval všechny zákonodárce?
Ale já jsem přece napsal prezidentovi dopis po debatě na organizačním výboru.
Jenže až poté, co se ozvali někteří poslanci.
Já jsem původně vůbec nevěděl, že prezident některé nepozval. Byl jsem ve Francii, Rusku, nevěděl jsem o tom.
A kdybyste to věděl, ozval byste se i sám?
Určitě. Mě mrzí, že jsem se to dozvěděl až poté, co skončilo naše sezení s prezidentem v mé kanceláři. To jsme přitom spolu mluvili celou hodinu. A vzhledem k tomu, že máme korektní vztahy, tak jsme to mohli lidsky probrat z očí do očí.
Říkáte, že máte korektní vztahy. Je to důvod, proč se proti němu neozvete, ať už za to, že se neúčastní připomínek 17. listopadu, připomínek okupace země v roce 1968 či kvůli jiným věcem, počínaje omluvou za novináře Ferdinanda Peroutku a konče vulgárními výrazy?
Není správné mluvit jenom o prezidentovi. Měřil bych oběma stranám stejně, i na jeho adresu padá mnoho nevhodných slov. Já stojím uprostřed těchto sporů a byl bych opravdu rád, kdyby nastalo smíření. Bylo by pěkné, kdyby mohl být alespoň 28. října klid. Je to oslava celé České republiky.
Vám tedy jeho chování a výroky nevadí?
Nemám zásadní připomínky k názorům Miloše Zemana, jeho základní postoje sdílím. Něco jiného jsou ale jeho vulgární výrazy, s nimi nesouhlasím. Byl jsem na několika summitech v Evropě a přesvědčil jsem se, že má velký respekt u svých kolegů, evropských prezidentů.
Opravdu?
Ano. Je oblíbený, oceňují, že se nebojí říkat své názory. Oni ho skutečně ctí. Mnozí z nich mi to řekli.
Přestože je například tak kritický k Evropské unii a naopak smířlivý k Rusku?
To je ale bohužel problém Evropské unie. To, že něco kritizujete, ještě neznamená, že jste proti. Právě naopak, konstruktivní kritika je zdravá. Například když jsem se ho ptal v prezidentské debatě, jak vidí budoucnost Evropy, řekl, že se cítí být eurofederalista.
Nemáte ale pocit, že z deseti jeho výroků o Evropské unii je deset kritických?
Nebojí se říkat, že císař nemá šaty.
Vaše slova vyznívají tak, že jste jeho velký obhájce.
Nejsem. A nebyl jsem velmi dlouho ani jeho volič. Ale když jsem měl možnost s ním několikrát být a mluvit o různých věcech, tak mně to něco dalo. Vždy jsem se od něj něco zajímavého dozvěděl. I jeho největší kritici musí uznat, že je to mimořádně inteligentní a vzdělaný člověk. Kdybyste měl možnost s ním déle mluvit, tak jsem přesvědčený, že byste si na něj výrazně upravil názor. Když jsem s ním tento týden hodinu mluvil po jeho projevu ve sněmovně ke státnímu rozpočtu, měl jsem k němu několik kritických připomínek. Říkal, že je zváží.
Jaké připomínky?
To nebudu říkat. Je to mezi námi. Týká se to spíš zahraniční politiky. Nechme to být.
Čekám, jestli nakonec neřeknete, že prezident Zeman je podobný velikán naší historie jako T. G. Masaryk, když máme to stoleté výročí.
To neříkám a nesrovnávám je. Ale až se bude vyhodnocovat současnost třeba za padesát a více let, tak historici možná dojdou k závěru, že Miloš Zeman je velkou postavou české historie. Jsem přesvědčený, že bude hodnocený jako velký politik. Nesrovnávám ho určitě s Masarykem, ten byl výjimečný. Ale jen si vezměte, že Miloš Zeman byl premiér, předseda sněmovny, teď prezident. To něco znamená.
Ale lze posuzovat velikost politika jen podle životopisu?
Zvlášť v mladším věku jsem s ním velmi výrazně nesouhlasil, jsem pravičák, on levičák. Ale když s ním mluvím, vždy na mě zapůsobí. Je vtipný, vzdělaný, vybudoval sociální demokracii. Ale znovu říkám, že Masaryk byl výjimečný. Když jsem měl možnost teď hodně cestovat a byl jsem například v USA, ještě víc jsem si uvědomil, že je neuvěřitelné, co Masaryk dokázal. Z ničeho udělal Československo.
Jakou vizi máte vy?
Za pět let, co jsem v Poslanecké sněmovně, jsem se toho hodně naučil, je to pro mě druhá vysoká škola. Už nebudu nikdy stejný. Veřejné věci mě velmi zajímají. Když jsem nastupoval, bylo mi jasné, že nikoho nezajímá, co říká nějaký Vondráček. Po pěti letech mám dojem, že spousta lidí se zajímá o to, co říkám a jaký mám názor. Člověka to změní, zavazuje.
Nedokáži se zavděčit všem, říká Vondráček
První československý prezident T. G. Masaryk mimo jiné prohlašoval: nebát se a nekrást. Bojíte se něčeho vy? Má se něčeho obávat naše země?
Zjišťoval jsem si, jak vzniklo Masarykovo "nebát se a nekrást". Masaryk ještě nevěděl, že bude prezidentem, když měl 11. dubna 1913 projev v politickém klubu Pokrokové strany, a to nebát se říkal ve smyslu nebát se říkat své názory. Chtěl, abychom dělali pragmatickou, poctivou politiku, aby česká politika byla sebevědomá a blížila se politikám vyspělých evropských zemí.
Vystupoval jste v tomto duchu i při své nedávné cestě do Ruska? Řekl jste jim: my jsme země, která nemá nic společného s pokusem o vraždu pana Skripala ani s novičokem, jak jste naznačovali?
Každý má svůj styl jednání. Mně občas někdo řekne, že bych měl být razantnější. Ale myslím si, že politika je až moc plná razantních politiků. Já mám prostě svůj styl, který je jiný, a já už se měnit nebudu. A nechci se měnit.
Jsem člověk, který si rád vyslechne názory druhých. Věřte mi, že svoje jsem si v Rusku řekl. Nemám povahu, že bych se uměl chovat k někomu podřízeně. Opravdu takový nejsem, kvůli tomu jsem nemohl ani na vojnu, protože bych nad sebou nesnesl autoritu.
Opravdu?
Je to tak. Dnes to vidím trochu jinak. Tenkrát jsem to tak cítil. Nedokázal bych bez výhrad poslouchat rozkazy. Znám se. Ale musím doplnit, že to byla 90. léta a situace v armádě byla velmi odlišná. A já byl mladý.
A přesto jste šel do hnutí ANO, kde máte jednoho šéfa, kolem kterého se všechno točí.
Jenže já si jdu svou cestou, a pokud jde o Andreje Babiše, on má svou přirozenou autoritu. Jinak to nejde nazvat. Není to systém příkazů a zákazů. Nepamatuji si, že by na mě někdy zvýšil hlas, mockrát se stalo, že jsme si jako klub ANO prosadili svou.
Vraťme se k vaší cestě do Ruska. Jakou nejrazantnější větu jste tam řekl?
Z tohoto pohledu ale nejde přece posuzovat parlamentní cestu. My jsme navíc neřešili vztah České republiky k Rusku, spíše jsme slyšeli od ruské strany výtky na adresu jiných zemí. Třeba na adresu Velké Británie, že neumožnila Rusku účastnit se vyšetřování útoku na Sergeje Skripala a jeho dceru.
A co jste Rusům na toto řekl?
Že rozumím jejich argumentům, ale že my jsme spojenci Velká Británie, součást NATO a EU a jsme týmoví hráči, protože jsme se připojili k sankcím. A řekl jsem ruské protistraně: My musíme za spojenci stát. Tomu musíte přece rozumět. A oni řekli: Ano, respektujeme to, Česká republika má právo přijímat svá řešení.
Ale neměl jste spíše říci? Hlavní důvod není ten, že jsme spojenci Británie, což je také pravda, ale hlavně jsme samostatný stát, který vidí řadu důkazů, svědčících o tom, že vaše země může stát za bezprecedentním útokem na pana Skripala a jeho dceru?
Ale my jsme vyhostili tři ruské diplomaty jako jasné spojenecké gesto.
Ale neudělali jsme to také proto, že se nám nelíbí politika Ruska vůči naší zemi? Nebo všechno děláme jen s odkazem na spojence?
Ale kdoví, jestli se někdy dozvíme úplnou pravdu ohledně Skripala a jeho dcery. My jsme se zachovali jako spojenci a postavili jsme se na stranu Velké Británie. S největší pravděpodobností se nikdy nedozvíme úplnou pravdu.
Tohoto vašeho pohledu se ale bojím. Vždyť přece existuje celá řada důkazů, které ukazují na Rusko ohledně pokusu zavraždit pana Skripala a jeho dceru.
S největší pravděpodobností se nikdy nedozvíme úplnou pravdu. Tím nepopírám to, co říkáte. To v žádném případě.
Pokud ale budeme mít takový názor, nebudeme pro Rusko snadnou kořistí? Vždyť přece existují velmi vážné pochybnosti o chování Ruska v této věci. A zdaleka nejenom v ní. Pokud toto nevidíme, potom nahráváme ruskému zpochybňování všeho možného.
Nejdůležitější jsou činy, ne slova. A opakuji, vyhostili jsme ruské diplomaty a podpořili spojence.
Ale není to málo? Neměl jste v Rusku zcela jednoznačně říci, že nám, Čechům, se nelíbí, co si Rusko vůči nám dovoluje? Počínaje náznaky, že novičok se vyráběl u nás, přes kybernetické a další útoky, zpochybňování členství EU a NATO, viz zprávy bezpečnostních služeb, množství ruských agentů na našem území, či zpochybňování okupace v roce 1968? Nevidí nám mnozí ruští politici jako nějakou svou "gubernii", nebo území, kde si nárokují svůj vliv?
To si nemyslím. Ani na chvíli jsem v Rusku tento pocit neměl. To je v našich hlavách, ne v jejich. A mimochodem, premiér a ministři se vyjádřili jasně.
Jak to myslíte?
Vždyť už je to třicet let, co jsme byli jejich satelitem. Teď jsme jednoznačně evropská země. A když se vrátím k Masarykovi, on říkal, ať děláme sebevědomou politiku, která se přibližuje politice evropských států. Jestliže má někdo negativní vztah k Rusku, já to respektuji a chápu, jsem pro komunikaci.
Vy se neobáváte Ruska?
Jako bezprostřední vojenskou hrozbu Rusko nevnímám.
Nejde přece jen o vojenskou hrozbu, ale o jeho celkové chování, snahu rozbíjet politiku Evropské unie a prodemokratické směřování mnoha zemí. Nemluvě o tom, jak se tamní moc chová k nezávislým médiím, k opozici a svým způsobem i k vlastním občanům.
To už se ptáte na vnitřní poměry.
A z tohoto pohledu se tedy Ruska neobáváte?
Ne tolik. To už se víc obávám hrozeb z jiných částí světa, co se týká
například terorismu, nekontrolované migrace. Ale naslouchám všem názorům, i v Rusku jsem říkal, že jsem předsedou parlamentu, kde je devět stran a hnutí a názory jsou různé. Byl jsem volený různými stranami a podle toho se chovám. Mám svůj styl, který se nemusí každému líbit, ale já se nebudu měnit. Jsem schopný komunikovat s téměř každým, což považuji za svou výhodu.
Ale nepotřebuje naše země politiky, kteří nebudou tak smířliví?
To je váš názor. Těch nesmiřitelných máme velkou zásobu. Já se držím masarykovského "Tož rozum!"
Nemyslím si, že jste proruský politik, to rozhodně ne, ale myslel jsem, že se budete mít před Ruskem více na pozoru.
Ale já jsem parlamentní politik, proto jsem v Rusku vystupoval tak, jak jsem vystupoval. To bylo o parlamentních vtazích, hlavní zahraniční politiku dělá vláda. Vezměte si, že deset let nebyl v Rusku žádný český vrcholný politik s výjimkou prezidenta, vůči nám tam panovala nedůvěra, naprosto nulové chápání, co obě strany chtějí. Rozčiluje mě, když někdo ze mě dělá zapáleného obhájce Ruska.
To z vás nedělám, jen se ptám, jestli jste neměl dát více najevo, že se nám nelíbí, jak se vůči nám Rusko chová.
Můj postoj k Rusku je obezřetný, ale upřednostňuji ze všeho nejvíce dialog, protože to je podle mě způsob, jak věci napravovat. Je to velká země a může to být pro nás důležitý partner.
Proč jste si ale neudělal ani chvilku na setkání s opozicí? Vždyť přece musíte vědět, jak je to nesmírně důležité, zejména jako politik země, kde byla opozice desítky let utlačovaná a setkání se západními politiky pro ni znamenaly naději na zlepšení situace i povzbuzení. Nizozemská předsedkyně Senátu, na jejíž návštěvu jste se odvolával při své "obhajobě", se s opozicí setkala.
Já jsem ale velmi podpořil naše legionáře, na které se v Rusku dívají kriticky. V tomto směru jsem tam měl několik aktivit, které považuji za velmi cenné. Za výborný považuji projekt "Poslední adresa" zaměřený na oběti stalinistických čistek, který jsem zaštítil a osobně připevnil na zeď pietní tabulku Václavu Pilařovi. Byli u toho lidé z Memorialu - organizace hájící lidská práva v Rusku.
To je záslužné, díky za to, ale proč jste si neudělal alespoň chvíli na opozici?
Nedokážu se zavděčit všem. Návštěva byla krátká.
Já z toho cítím určitou vaši opatrnost. Neměl jste obavu, že byste tím
ruské politiky rozzlobil?
Ne. Snažil jsem se o vyváženost této konkrétní třídenní cesty. A to se podařilo - i podle usnesení Poslanecké sněmovny byla moje cesta v souladu se zahraniční politikou České republiky.
Ovšem to usnesení bylo schváleno, protože máte většinu svých vládních poslanců. Děkuji, že jste si udělal čas na tento rozhovor v tyto historické dny.
