V červnu 2019 zkoumalo Centrum pro výzkum veřejného mínění prestiž vybraných povolání mezi českou veřejnosti. Na prvním místě žebříčku se umístil lékař, na druhém vědec a hned na třetím zdravotní sestra. Toto pořadí se od roku 2011 nemění. V ten rok přitom byla sestra do seznamu profesí, které lidé v průzkumu bodují, zařazena vůbec poprvé.
To je jen jedna ze změn, které profesi v posledních letech ovlivnily. Patří k nim i lepší platová situace, větší vážnost, které se těmto převážně ženám dostává od lékařů, ale také nutnost vyššího vzdělání. Tím, jak jde medicína rychle dopředu, řeší sestry čím dál složitější úkoly na moderních přístrojích náročných na obsluhu.
Třináctý plat je pro nás uzdravený pacient
I přes mírné zlepšení podmínek zůstává volba tohoto povolání obdivuhodná. Sestry vstávají v půl páté ráno, aby si mohly převzít od kolegyně z noční službu a v šest začít pracovat. Skončí v šest večer, po dvanácti hodinách plných dřiny, ale také mnoha zadostiučinění - pomáhají zachraňovat životy, zlepšovat psychiku pacienta, citlivě komunikovat s rodinou, žádný doktor se bez nich neobejde.
Pracují i v noci, o víkendech a svátcích, je jich málo, a tak často dělají práci za dvě, práce na směny je složitá při péči o vlastní děti. Člověka logicky napadá, proč to vlastně dělají. Takovou otázku si položila i režisérka Bára Kopecká a pro Českou televizi natočila šestidílný dokumentární cyklus Sestřičky.
Televizní štáb sledoval po celý rok několik zdravotních sester v nejrůznějších prostředích - v domácnosti, v nemocnici i na misi v zahraničí. Chtěl ukázat život lidí, pro které představuje péče o druhé poslání. "Celý štáb byl v šoku, když jsme postupně zjišťovali, co všechno zdravotní sestry musí umět, jak dlouho musí studovat a co všechno musí zvládnout. Říká se, že svojí podhodnocenou prací dotují zdravotnictví. Všichni protagonisté si stěžovali na nelehké podmínky. Ale přitom pokaždé, když jsem se jich zeptala, co je k práci vede, objevil se jim ve tváři podobný shovívavý úsměv a odpověděli, že je přece baví pomáhat lidem," říká režisérka nového dokumentárního cyklu Bára Kopecká.
Ve filmu to vysvětluje jeden z hrdinů, "zdravotní bratr" Jan Šedivý, lapidárně: "Spokojený a vyléčený pacient je pro nás 'třináctý plat'. A vědomí, jak jsem společnosti užitečný." Nicméně aby uživil rodinu s dvěma dětmi, měl hned tři úvazky. Teď se podle něj situace přece jen zlepšila, tak už má jen dva. Řadu let pracuje na adiktologickém oddělení psychiatrické léčebny, kde se věnuje terapii při léčbě závislosti. Když nemá službu, pomáhá pacientům s domácí péčí. Místo dovolené jezdí jako zdravotník na školy v přírodě a k tomu si přibral pětiletý terapeutický výcvik.
Kachyňův film Sestřičky znamenal boom. Dokument ho chce napodobit
Natáčení iniciovala Martina Šochmanová, prezidentka České asociace sester a náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči v pražském IKEM. "Zpočátku to bylo těžké prosadit, říkali mi, že seriálů o sestřičkách je spousta. No jo, ale právě kvůli těmto nereálným televizním seriálům z nemocničního prostředí jsem chtěla, aby se natočilo, jak práce sester vypadá doopravdy. Ta práce je strašně důležitá, krásná a zodpovědná - a vůbec se neslučuje s tím, co vidíme v televizi," říká.
Dalším důvodem podle jejích slov bylo nalákat nové kolegyně a kolegy do jejich řad, podobně jako to udělal stejnojmenný film Karla Kachyni z roku 1983, jenž prý tehdy úspěšně doplnil stavy zdravotních sester. "Ostatně i já jsem se díky tomuto filmu rozhodla pro dráhu sestřičky," dodává Šochmanová.
Na dotaz, co je na soudobých seriálech z nemocnic "sci-fi", jen mává rukou: "Tam je sci-fi úplně všechno. Chápu, že je to dělané pro zábavu a odreagování diváků, ale rozhodně to nemá nic společného se skutečným povoláním."
Také Nikola Hanzlíková, zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče dětského kardiocentra v Motole, říká, že v televizních seriálech je z hlediska odborného špatně skoro všechno, ale něco je obzvláště zarážející: "Třeba na jeden seriál jsem se přestala koukat poté, co se tam objevila sestřička na vysokých podpatcích," směje se. Nikola mimo jiné pracovala v Saúdské Arábii, učí zdravotnickou angličtinu a má na starosti stážisty z ciziny. Jezdí na zahraniční mise, kde se špičkovým týmem motolské dětské kardiochirurgie ve ztížených podmínkách operují děti a učí místní lékaře a sestry nové postupy.
Jak skutečně vypadá práce sestřičky, shrnuje v seriálu jedna z instrumentářek na operačním sále: "Deset hodin stojíme, nejíme, nepijeme a nečůráme."
Nová generace nechce přesčasy, chce mít čas žít
"Zdravotníci vždycky pracovali trochu jinak. Za minimální peníze s obrovským nasazením. Nikdy jsme moc neřešili přesčasovou práci. Prostě jsme zůstali na pracovišti, když to bylo potřeba. Mladí lékaři čekali na vyzvání pana profesora, aby mohli být účastni nějaké operace a byli na to pyšní. My jako sestry jsme si nikdy do pracovní doby nepočítaly třeba hodinové předávání služby, pokud pacienti byli komplikovaní," líčí prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová.
"Tohle se ale dnes velmi změnilo. Dnešní mladí zdravotníci už nejsou ochotni být na oddělení déle, než je nezbytně nutné. Chtějí mít volný čas, chtějí se bavit a žít i soukromý život," dodává.
Najednou tedy dospěla generace, která nechtěla přehlížet přesčasy a nízké platy a utěšovat se tím, že je to přece poslání. "Jsem ráda, že se ta složitá situace začala řešit. Jsem ráda, že dochází k postupnému navyšování platů, že se postupně zlepšují pracovní podmínky pro všechny zdravotníky. Jsem ráda, že se navýší počet studentů i pro sestry, nejen pro mediky na lékařských fakultách," vyjmenovává Šochmanová.
Dokumentární seriál Sestřičky
Divák se dostane na operační sál, na dětské oddělení i do prostředí psychiatrické léčebny. Díky kamerám bude sledovat transplantaci srdce, záchranu nohy před amputací i běžný provoz na jednotce intenzivní péče. Stranou nezůstanou ani soukromé životy sester, které jsou ovlivněny jejich povoláním. Nový šestidílný dokumentární cyklus režisérky Báry Kopecké Sestřičky navazuje na cyklus Doktoři, který Česká televize vysílala před třemi lety. První díl uvidí diváci na ČT1 v premiéře v pondělí 9. března od 21.05 hodin.
Vystudují na všeobecnou sestru, jdou dělat sekretářku
Podle profesora Michala Miovského, proděkana 1. lékařské fakulty UK a přednosty kliniky adiktologie, je ovšem problém, že se ztrácí výběrovost, a tím pádem i kvalita dnešních uchazečů. Malý zájem je i o vysokoškolské sesterské obory.
"Jenže dneska už jen 'zdrávka' nestačí, sestra má spoustu odborné a přístrojové práce," říká Nikola Hanzlíková. Ostatně minimálně bakalářský titul je dnes už pro všeobecnou zdravotní sestru povinný. Kdo má pouze středoškolské vzdělání, je tzv. zdravotní asistentkou či praktickou sestrou - nemůže fungovat samostatně, a tudíž nemůže sám sloužit směny.
"Ten trend je zcela zřetelný. Největší poptávka je po profesích, kde jednak vyděláváte nejvíce peněz a současně máte co nejméně zodpovědnosti a je to co nejvíce povolené. A teď se podívejte tímto prismatem na zdravotnické profese. Peníze sice nejsou úplně zoufalé, nicméně zodpovídáte za věci, které jsou pro mnohé profese zcela nepředstavitelné, pohybujete se v trestní rovině, do toho chodíte do služeb a tíha práce je opravdu velká," říká Miovský a dodává, že hodně absolventek vysokoškolského oboru všeobecná zdravotní sestra odcházelo pracovat do velkých nadnárodních firem jako asistentky.
"Skutečně jsou vysoce poptávanými sekretářkami a vydělávají až o deset tisíc víc. Tím, jak byly ze školy a praxe perfektně zorganizované a připravené, tak jejich úroveň byla opravdu vysoká. Takže my jsme před uzavřením oboru vlastně produkovali špičkové sekretářky," popisuje.
Podle Martiny Šochmanové se však trend začíná obracet a zájem o zdravotní školy se zase začíná zvyšovat. "Je to hodně i na nás, jak budeme tuto profesi komunikovat navenek. A proto je skvělý dokumentární seriál Sestřičky, který ukáže důležitost profese. Věřím, že tohle je ta cesta, kterou musíme ukazovat. Nemůžeme samozřejmě lidem zamlčovat, že budou pracovat o víkendu, v noci, o státním svátku a že mají obrovskou zodpovědnost. Ale musíme jim s tím zároveň říci, že ta práce má velikánský smysl. A že sice dobrá asistentka je fajn, ale asi nezažívá ten dobrý pocit jako zdravotní sestry, když pomohou pacientovi."
Chceme pomáhat
Tenhle dobrý pocit v profesi zdravotní sestry stále funguje a i o něm seriál vypovídá. "Překvapilo mě, kolik je tu stále lidí, kteří se neohlížejí jen na výši platu a pro něž je důležitější mít dobrý pocit ze své práce, být užiteční a pomáhat," říká režisérka Bára Kopecká.
Některé hrdinky jdou ve snímku ještě dál. Nikola jezdí na humanitární mise, vrchní sestra Ivona Mikolenková, jež v seriálu pracuje v nemocnici v Novém Jičíně, nyní však už v havířovské nemocnici jako vrchní sestra dětského oddělení, se zase snaží snížit bolest a strach u dětských pacientů, což obnáší spoustu hodin práce navíc, kdy shání a uvádí do praxe nové přístroje a metody. "Nechci, aby dítě dostalo šok, kdykoliv uvidí bílý plášť, a aby nás děti měly spojené s ubližováním a bolestí," přeje si.
Snímek v neposlední řadě také ukazuje, jak se změnilo postavení zdravotní sestry, což je dáno i jejím dnes už povinným vysokoškolským vzděláním. Již se nejedná o "služku" doktora, pracují spolu bok po boku a doktoři pro ně mívají slova uznání a obdivu.
"Práce doktorů a sester je tak půl na půl," hodnotí to uznale profesor Jan Janoušek, přednosta Dětského kardiocentra Fakultní nemocnice v Motole. "Jejich spolupráce by měla probíhat horizontálně, ne vertikálně, tedy ne rozkazy a podřízenost, ale spolupráce a vzájemné konzultace. Pro lékaře je zcela klíčové, když sestra, která na rozdíl od něj s pacienty dlouhodobě pracuje, ho upozorní, na koho by se měl jít raději podívat, a kdo je naopak v pořádku."
Nedocenitelná je podle něj nejen jejich práce s pacienty, ale i komunikace s rodinou, s níž má doktor čas prohodit obvykle maximálně pár slov. Přál by si, aby tento postoj říkali nahlas i další doktoři a vrátili tak sesterské profesi prestiž a postavení, které si zaslouží.
"Já doufám, že se v seriálu mnohé dívky, ale i chlapci zhlédnou a tenhle obor si zvolí," říká proděkan 1. lékařské fakulty Michal Miovský. "Snad se ještě najdou tací, kteří nesní jen o služebním autě, mobilu a teplé kanceláři," dodává.
