Praha - "A my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry... Přejde vás smích!"
To řekl 21. prosince 1929 v Národním shromáždění poslanec a představitel KSČ Klement Gottwald, když otevřeně sděloval, jakým způsobem se chce ujmout vlády a jaký režim se chystá jeho strana nastolit.
Životní dráha Klementa Gottwalda, jedné z osudových postav československých dějin, se uzavřela přesně před šedesáti lety, 14. března 1953.
První "dělnický prezident" nesl přímou zodpovědnost za policejní zvůli i justiční teror, které zavládly v Československu bezprostředně po únoru 1948.
Nemanželský syn dělnice: přes truhlařinu až na výsluní
Klement Gottwald se narodil v Dědicích u Vyškova 23. listopadu 1896 jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Vyučil se truhlářem a od roku 1921 byl členem KSČ.
Na výsluní stranické politiky se dostal ve svých 33 letech, když se na přelomovém pátém sjezdu KSČ v roce 1929 postavil do čela stranických pučistů a vyhlásil bolševizaci KSČ. Jeho skupina se prosadila především díky dogmatickému přebírání tehdejších směrnic Komunistické internacionály, která vytyčila heslo "Třída proti třídě".
Již v první polovině 30. let komunisté hovořili o Československu jako výplodu imperialistické světové války a versailleského systému, o demokratickém režimu první republiky mluvili jako o fašistické diktatuře, sociálním demokratům spílali do sociálfašistů a prezentovali je jako případné "nositele fašistického převratu".
Jakoukoli sociální reformu pak rovnou odmítali jako pokus o "otupení revolučních snah směřujících k nastolení diktatury proletariátu".
V prezidentských volbách v roce 1934 Gottwald kandidoval proti Tomáši Garriguovi Masarykovi a kromě neúspěchu si za své výroky v předvolební kampani vysloužil trestní stíhání, před kterým uprchl do Sovětského svazu. Druhou světovou válku strávil Gottwald v moskevském exilu.
Foto: Komunisté se u hrobu Gottwalda pohádali s odpůrci :
Na výhrůžky se zapomnělo
V roce 1945 se Gottwald stal předsedou KSČ a tuto funkci vykonával až do své smrti. Komunisté po vyhraných volbách v květnu 1946, kdy získali téměř 40 procent hlasů a Gottwald se stal premiérem, umožnili Benešovi jednoznačné znovuzvolení do prezidentského úřadu. Jejich vliv na nemocí oslabeného prezidenta se tak ještě zvýšil.
Gottwald mezitím uklidňoval rolníky, že "u nás kolchozy nebudou", živnostníkům sliboval jistoty pro jejich podnikání.
Důsledkem nastolení "opravdové" marx-leninské cesty však byl komunistický převrat v únoru 1948.
Ještě v roce 1986 byl natočen pětidílný oslavný seriál "Gottwald" k jeho nedožitým 90. narozeninám. V hlavní roli Jiří Štěpnička:
Právě se vracím z Hradu...
Komunisté nazývali převzetí moci 25. února 1948 Vítězným únorem. Prezident Edvard Beneš přijal 25. února 1948 demisi 12 nekomunistických členů vlády a zároveň jmenoval ministry podle přání tehdejšího komunistického premiéra Gottwalda.
Československo se prakticky dostalo do područí Sovětského svazu.
Gottwald a spol. se na převzetí moci připravovali již od konce války, infiltrovali se do politických stran, armády, policie, médií i nejrůznějších organizací.
Zatímco 12 nekomunistických ministrů doufalo, že prezident jejich demisi odmítne a vypíše nové volby, které rozdají demokratičtější karty, nemocný Beneš již nedokázal dravému Gottwaldovi vzdorovat. Demisi přijal a do vlády jmenoval všechny ty lidi, které mu komunistický šéf nadiktoval.
A následoval další památný projev někdejšího truhláře:
"Občané, občanky, soudruzi, soudružky! Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal..."
Když Beneš nakonec abdikoval, Gottwald v červnu 1948 usedl do uvolněného prezidentského křesla.
Od února 1948 se prohlubovalo Gottwaldovo vazalství směrem k Moskvě. Začátkem 50. let už byl prakticky pasivním vykonavatelem Stalinových direktiv, a je tak přímo odpovědný za roky nezákonností, policejní zvůle a politických procesů, které nakonec zasáhly i samotné vedení KSČ.
A ještě jednou Klement Gottwald ve filmu, tentokrát i s dobovým dokumentem o soudu s Miladou Horákovou a spol.:
Nejvíce poprav z politických důvodů
Vykonstruované politické soudní procesy probíhaly již od počátku vlády KSČ po puči z února 1948. Nejvíce poprav bylo provedeno právě za vlády Klementa Gottwalda.
"Cílem bylo upevnit pozice komunistické strany, a to jednak přímou likvidací odpůrců nového režimu (skutečných i těch potenciálních), jednak vytvořením atmosféry strachu a nejistoty, která je nutnou podmínkou dlouhodobého přežití každé diktatury," uvádí Ústav pro studium totalitních režimů.
Počet lidí popravených z politických důvodů odhaduje na zhruba 250. K tomu je ovšem nutné připočíst další statisíce politických vězňů, odsouzených často k mnohaletým žalářům. Některé prameny odhadují počet těchto lidí až na 250 000.
K vynášení rozsudků prokurátoři využívali prvorepublikového zákona na ochranu republiky a také nově sepsaný zákon na ochranu lidově demokratické republiky a trestní zákon číslo 86/1950 Sb. Od 1. srpna 1950 navíc nový trestní zákoník umožňoval udělit trest smrti i osobám mladším dvaceti let.
Uchování na věčné časy se nezdařilo
Gottwaldův politický život byl s působením Josifa Stalina spjat velmi těsně. Vypadalo to, že je sovětskému diktátorovi věrný i ve smrti. Objevily se spekulace, zda nebyl Gottwald otráven v Moskvě, kam několik dní před smrtí přes varování lékaře odletěl na Stalinův pohřeb.
To se však nepotvrdilo. Gottwald, alkoholik, který dlouhodobě trpěl venerickou chorobou, zemřel zřejmě na krvácení do hrudníku z prasklé výdutě na aortě.
KSČM tvrdí, že se od KSČ a její doktríny odstřihla. Podívejte se, jak řečnila poslankyně KSČM Marta Semelová loni u hrobu Klementa Gottwalda:
Při pompézní tryzně ho na poslední cestě doprovázely statisíce lidí.
Po vzoru Lenina a Stalina mělo být Gottwaldovo tělo uchováno "na věčné časy". Bylo nabalzamováno a vystaveno ve skleněné rakvi v Památníku osvobození na Žižkově.
Přes péči a obrovské náklady však tělo napuštěné chemikáliemi po čase údajně začalo měnit podobu. Nakonec bylo v roce 1962 zpopelněno a uloženo opět v žižkovském památníku. Po pádu komunismu byla Gottwaldova urna z památníku odstraněna a uložena na Olšanských hřbitovech.
