Věnujete se welfare zvířat, což je obor, jenž se zabývá kvalitou života zvířat, která žijí v lidské péči. Jak se jim v českých velkochovech daří?
Velkochovy nejsou od toho, aby naplňovaly podmínky welfare. Jsou jim na míle vzdálené. Vznikaly proto, aby se na malém prostoru dalo chovat velké množství zvířat ve velmi omezených a limitujících podmínkách. Aby to nestálo moc práce, protože za tu se platí.
Výsledkem velkochovů je velká produkce za levno. Spotřebitel díky nim levně nakoupí maso, vajíčka či mléko. Jakmile do toho vstupují větší prostory, podestýlka, manipulace ze strany člověka, náklady se zvyšují. Velkochovy welfare nejsou.
Je velká koncentrace drůbeže ve velkochovu problém z hlediska šíření nemocí? Mám na mysli například nedávné šíření ptačí chřipky v Česku.
Určitě. Největší problém velkého počtu zvířat na malé ploše je snadné šíření patogenů. Úplně se tomu zabránit nedá. Zvířata jsou navíc hodně nahromaděná, což je stresuje, kvůli čemuž dochází k oslabení jejich imunitního systému. Pak se mohou snáze nakazit.
Před měsícem byl na Tachovsku kvůli ptačí chřipce vybit téměř milion zvířat. Je nutné vybíjet celý chov?
Bohužel, nebezpečí je velké. Diagnostické vyšetření nejde udělat, protože nemůžete mít karanténu na půl milionu ptáků. Nedávná nákaza je zdvižený prst, který ukazuje, že máme možnost tomu zabránit. A to tím, že nebudeme koncentrovat takové množství zvířat na jednom místě.
Může to být impulzem pro proměnu velkochovů, neboť něco podobného se děje plošně v celé Evropě. Je otázkou, zda opravdu potřebujeme obrovské farmy jenom proto, že chceme mít vajíčka za velmi nízké ceny.
Co je největší problém velkochovů z hlediska welfare? Je to například hygiena?
To by nemusel být problém. Třeba nedávné šíření ptačí chřipky způsobila právě velká koncentrace. Zrovna u drůbeže se nachází statisíce zvířat na malé ploše. Pokud tam vnikne virus nebo bakterie, tak se samozřejmě strašně rychle šíří. Ale hygiena se dá dodržovat i ve velkochovech, rošty a klece se dobře čistí.
Helena Chaloupková
- Zabývá se etologií a welfare domestikovaných druhů zvířat
- Působí na katedře etologie a zájmových chovů Fakulty potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity, kde také vyučuje
- Je členkou České a Slovenské etologické společnosti
Welfare ale není o hygieně, ale o naplnění biologických potřeb zvířat. Například výživa, kterou drůbež ve velkochovech dostává, je kvalitní, ale už ji nedostává tak, jak by to bylo v přírodě. Třeba hrabavá drůbež potřebuje celý den strávit tím, že hrabe a vyhrabává potravu. Když je v kleci, tak dostane najíst a zbytek dne nemá do čeho dloubnout, což ji frustruje. A začne být agresivní.
Jak tedy velkochovy působí na psychiku zvířat?
Stresují je. Nemohou v nich totiž naplnit to, co by ráda dělala. Je to jako byste zavřel člověka do malého prostoru, ve kterém by žil celý život. Taky by z toho nebyl šťastný. Nejen člověk, ale i jakýkoli jiný savec či pták vnímá stres, bolest nebo nudu, jakmile nemůže dělat to, k čemu je evolučně vybaven.
Jak by se velkochovy měly do budoucna změnit?
Nejdou zrušit, protože jejich produkci potřebujeme. Musíme se najíst. Kdyby se velkochovy zmenšily a zvětšila by se plocha pro každé zvíře, tak nám poroste cena. Je otázka, kolik je ochotný spotřebitel zaplatit. Zároveň pokud bychom v Česku přijali přísné zákony a pak nakupovali levná vajíčka z jiné země, kde tak přísné nejsou, tak by byli čeští chovatelé v háji. Muselo by se to udělat celoevropsky, aby byli naši farmáři konkurenceschopní.
Cenu samozřejmě navyšují i obchody, které musí mít také svou marži, aby něco vydělaly. Ale asi není reálné, aby si všichni kupovali vejce přímo od farmářů.
Samozřejmě ne. Ceny porostou, ale může to být postupné. Je nesmysl si myslet, že najednou všude skončí intenzivní chov a všechny slepičky budou šťastně běhat po louce. Musí to jít pozvolně. Kvůli zdražení by to mohlo dopadnout tak, že si třeba maso nedáme dvakrát denně, ale dáme si ho třeba jednou za den anebo si ho nedáme půl kilogramu.
Velkochovy jsou prostorově úsporné. Kdyby se zrušily, bylo by v Česku vůbec dost místa na chov hospodářských zvířat?
Je pravda, že jsme malá země s velkou hustotou populace. Farmy by musely být na místech, kde nebudou omezovat lidi žijící v okolí. Domnívám se ale, že by to šlo. Nějakým způsobem se tu lidé vždycky uživili. Je pak otázka, kolik produktů přijde ze zahraničí a kolik jich naopak vyvážíme.
Je zde také hledisko lidské práce. Velkochov potřebuje méně pracovníků než farma, kde zvířata žijí volněji.
Větší prostor může znamenat více práce. Na druhou stranu dnes existují vyspělé technologie. Už nyní fungují moderní farmy, které jsou ke zvířatům přátelské, ale zároveň jsou automatizované.
Napadá vás nějaký konkrétní příklad?
Například kousek od Kolína je farma, kde jsou dojnice a snaží se tam o welfare. Zvíře bude vždycky omezené. Musíme jen najít cestu, jak jejich život zlepšit.
