reklama
 
 

Vyčistíme justici a policii, říká šéf elitního útvaru

28. 3. 2013 6:00
Rozhovor se šéfem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertem Šlachtou

Praha - Do sídla Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu jsme přišli v době vrcholícího zásahu jeho detektivů na pražském magistrátu.

Slovo Opencard se skloňovalo ve všech pádech. Šéfovi útvaru Robertu Šlachtovi nebyl náš příchod zrovna vhod, schůzka však byla předem dohodnuta, takže jen pokrčil rameny a pozval nás dál s omluvou, že bude hodně telefonovat.

Jeho mobil zazvonil ještě dříve, než jsem stačil otevřít ústa a položit první otázku.

Šlachta: "Dopadli jste dalšího? Že vám tři chybí? Ty musíme najít... Díky Petře." A po chvíli znovu: "Seberte je... ale až budou spolu?!" A tak to šlo po celý náš rozhovor.

A.cz: Koho mají vaši detektivové sebrat? To je kvůli Opencard?

Ale vůbec ne. Jde o jiné akce, které právě probíhají. A neřeknu vám o nich - s prominutím - ani ň...snad alespoň tolik - jde o lidské životy. A pokud tedy někoho ještě nemáme, nebudu ho přece přes média varovat. Pro vás je začátek našeho rozhovoru možná docela akční, avšak pro nás je to denní realita. Další otázka?

A.cz: Opencard je pro vás teď asi hodně citlivé téma.

Důležité, ale ne nejdůležitější. Osobně mě daleko více trápí a sužují jiné starosti.

A.cz: Jaké vlastně?

Nechci planě plašit, ale terorismus. Můžeme se bavit o úplatcích, různých formách korupce, podvodném čerpání eurofondů... nejhorší přesto je, jakmile se sáhne na lidské životy. Podívejte se na Norsko - Breivik tam postřílel sedmasedmdesát mladých lidí. A moje černá můra, která mě stále více sužuje, je, že nebudu se svými lidmi včas na správném místě, abychom mohli zabránit tragédii.

A.cz: Nestrašte. Hrozí snad Česku útok teroristů?

Nemáme takové poznatky. Zmiňuji se o tom jen proto, že jste se ptal, z čeho mám největší obavy. Vezměte si třeba nedávný výbuch autobusu v bulharském Burgasu. Stáli za ním lidé s kompletně změněnou identitou. A my jsme přitom jen v loňském roce rozprášili tři gangy, které se zaměřují právě na změnu identity lidí, vybavené perfektními doklady... od pasu až po řidičák. Oni prostě poskládají úplně nanovo život člověka z rizikové země a vytvoří z něj občana Unie, který bez sebemenších překážek cestuje křížem krážem po celé Evropě.

Suverénní pocit nepostižitelnosti

A.cz: Zpět domů, nedávno jste kvůli korupci a zahlazování trestných činů zatkli pražského soudce Ondřeje Havlína a žalobce Františka Fialu. Nenaplňuje se vlastně varování Bezpečnostní informační služby, že do státní správy začíná prorůstat organizovaný zločin? A to nemluvím o hejtmanovi za ČSSD Davidu Rathovi či předsedovi litoměřického trestního soudu Josefu Knotkovi. Všechny jste měsíce sledovali, natáčeli, odposlouchávali. Z toho, co uniklo na veřejnost, až mrazí: dozvídáme se o sebejistotě, suverenitě, pocitu nepostižitelnosti a málo vídané nadřazenosti vlivných korupčníků ve státní správě. Jak to na vás působí?

Jejich chování jste nemohl popsat výstižněji. I nás v případu bývalého soudce Havlína velmi překvapil propracovaný klientelistický systém, jehož jsme byli svědky takřka v přímém přenosu. Šokoval mě třeba už způsob komunikace pana Havlína, jak udržoval kontakt s dalšími jemu potřebnými lidmi, jak si vycházeli vstříc, jaké protislužby si poskytovali - a nešlo vždy jen o peníze - a konečně jak to považovali za samozřejmé. V jednu chvíli jsem si proto na chvíli připadal, že naopak my děláme něco protizákonného, když po těchto "normálně chovajících se lidech" jdeme. V policii mám už leccos za sebou, ale s něčím podobným jsem se ještě nesetkal. Lidi kolem soudce Havlína například vůbec nenapadlo, že bychom je mohli vypátrat a přijít si pro ně.

A.cz: Měli vás snad za pitomce?

A víte, že možná ano? Když jsme je zatýkali, tak byli úplně paralyzováni. Nemohli pochopit, jak jsme se na ně dostali. A že se k nim jejich informačními "justičními kanály" nedoneslo, že po nich jdeme. Právě lidé z justice nám totiž povolují nasazení speciální techniky, anebo usměrňují naše kroky při shromažďování důkazů. Překvapení "Havlínovy skupiny" - a dost možná i šok při zatýkání - pramenilo podle mě i z toho, že do podobných kauz policie dříve nikdy nešla. Tak trochu v šoku jsem ovšem i já: lidé nám píší uznalé dopisy, v nichž děkují, že jsme soudce Havlína konečně načapali. Možná s ním měli své zkušenosti. Jejich díky bereme jako tu nejlepší duševní terapii a zároveň odměnu. Od rána do večera se totiž probíráme jen v lidských tragédiích či brutálních zločinech. S žádnou radostí se ve své práci nesetkáváme. Až teď - ty dopisy.

Tihle prostí normální občané, kteří jsou často svědky korupce, o které v minulých letech z různých důvodů mlčeli, s námi začínají spolupracovat, komunikují konečně s policií. Už prostě k nepravostem bázlivě nemlčí a jen nepřihlížejí. I tahle jejich důvěra je pro nás velmi zavazující.

A.cz: A proč dnes policie do těchto kauz může jít a jde?

Jste zcela bezmocní, pokud nemáte informace z prostředí, v němž se plánuje zločin. A my se to v posledních letech - ne bez úspěchu - učíme. V mém útvaru navíc vyrostlo v poslední době dost schopných a sebevědomých policistů, kteří na sobě tvrdě pracují a vzdělávají se.

Co se ale hlavně zcela změnilo - to jsou poměry na státních zastupitelstvích, bez nichž bychom se ani nehnuli. Před příchodem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana mně to někdy připadalo, že se žalobci na sebe mluvíme nesrozumitelnými jazyky, že jsme každý na jiné lodi. S příchodem doktora Zemana jsou žalobci nejenom mnohem odvážnější, takže se už nebojí závažných trestných kauz. Navíc jsou ale se změněnými poměry silně motivováni jít i do nejsložitějších případů.

Vezměte si například vrchní žalobkyni Lenku Bradáčovou - se svými lidmi jedná a vede je tak, že nás neodrazují, abychom dali raději od té či oné citlivé kauzy ruce pryč. Naopak: žalobci nás vedou k precizní práci, a tedy i k tomu, abychom se svými zjištěními obstáli u soudu, abychom se na případ dokázali podívat i z jiného úhlu pohledu než z toho policejního. Či předložili přesvědčivější důkazy. Už si prostě nepřipadáme jako nějací tydýtové.

ÚOOZ roste s každou kauzou

A.cz: Mluvíme tu o nové energii, chuti vyšetřovat závažnou kriminalitu, anebo snad druhém dechu?

Mám kolem sebe schopné lidi, kteří pracují v systému, který je motivuje pracovat, možná i přinášet osobní oběti. Skvělá součinnost je i s policejním prezidiem. Koneckonců ani doktorka Bradáčová by sama nic nezmohla - bez schopných kolegů, ale i nadřízených by nezmohla zhola nic. A navíc je tu ještě jeden zajímavý aspekt, o němž se příliš nehovoří...

A.cz: O co jde?

S každou složitou kauzou rosteme. Čím komplikovanější případ, nezbytná analýza složitých účtů a převodů peněz, tím je to pro nás zajímavější a poučnější.

A.cz: A co jste se naučili anebo poznali na kauze soudce Ondřeje Havlína?

Že je vůbec možné, že podobní lidé pracují v justici. To bylo pro nás neobyčejně velké a neobyčejně nemilé poznání.

A.cz: Trochu to zjednoduším: soudci Havlín či Knotek jsou jen špičkou ledovce? V každém případě to je ovšem pro justici další rána jejímu kreditu a pověsti.

Je lepší nad tím zavírat oči, anebo podobné případy odhalovat a justici čistit?

A.cz: Já v tom mám snad jasno. A co vy?

Čistit policii i justici. Nazval bych to v kauze soudce Havlína ještě tvrději, ale zatím musím být zdrženlivý.

A.cz: Jak se za posledních patnáct či deset let změnil organizovaný zločin?

Už dávno není jen o pobíhajících a zakuklených zločincích či o tom, že někdo někoho zastřelí. Ještě v roce 2000 v něm převládalo násilí - Berdychův gang, výpalné, vydíraní - dnes jde většinou o ekonomickou trestnou činnost, která samozřejmě zahrnuje i to násilí. Přesněji: sahá se k němu, až když se neplní mafiánské dohody.

Za svými lidmi si stojím

A.cz: A pak tu máme prohlášení některých politiků - například premiéra Petra Nečase - vyřknutá dost možná pod vlivem emocí, že policejní plukovníci nebudou rozhodovat o personálních záležitostech vlády. Myšleno podle všeho při šetření možných protizákonných aktivit vlivných politiků.

Vyjádření politiků jako policista zásadně nekomentuji. Řídím se trestním zákoníkem a trestním řádem - pouze jejich optikou se dívám na to, kdo porušuje zákon. Všem striktně měříme naprosto stejně - ať jde o kohokoliv.

A.cz: Ale třeba zrovna Opencard dost ovlivňuje život politických stran, ne?

Tohle nesmíme vnímat.

A.cz: Víte, co mě na vás irituje?

Co se stalo? Nějak jsem se vás dotkl?

A.cz: Neustálé vyzvánění vašeho mobilu bych ještě vydržel, ale ta jeho vyzváněcí znělka - Ktož sú boží bojovníci! Považujete se snad za božího bojovníka?

To ani náhodou. Znělka se mi ale líbí. Navíc jsem hodně hrdý na to, že jsem Čech.

A.cz: Nevím, zda byli husité vlastenci, ale každopádně šlo o hodně drsné, často až kruté válečníky - to jen na okraj. Před kanceláří máte nástěnku s nápisem: "Rozum - Odhodlání - Srdce - to jsme my." Poněkud patetické, nemyslíte?

Já to tak alespoň cítím a věřím, že i moji lidé. Tuhle práci nemůžete dělat jen osm hodin denně. Musíte jí dát něco navíc. A chcete-li, i to srdce.

A.cz: Teď si připadám málem jako cynik. Počkejte... Právě mi na mobilu pípla v souvislosti s vaším zásahem na pražském magistrátu SMS zpráva: představitelé TOP 09 v ní říkají, že tuto politickou stranu kriminalizujete.

Nekriminalizujeme. Provádíme jen úkony trestního řízení, řídíme se pouze trestním zákoníkem a naprosto striktně pokyny dozorujícího státního zástupce. V žádném případě neděláme nic, co bychom dělat neměli. Za tohle, ale i své lidi ručím a stojím za nimi.

autor: Jan Gazdík | 28. 3. 2013 6:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama