V září 1986 se tehdy dvaatřicetiletý Jaromír K. (proč neuvádíme celé jméno, čtěte v boxu, pozn. aut.) chystal na první velkou služební cestu. Měl namířeno do Moskvy, kde ho čekal desetiměsíční odborný kurz v rozvědné škole podléhající nejmocnější tajné službě sovětského bloku, KGB. Ve strukturách Státní bezpečnosti působil pan K. od 70. let. Studium v Moskvě znamenalo tehdy jediné, dotyčný to chtěl v StB dotáhnout vysoko.
"Počítali s ním pro nejvyšší funkce, od náčelníka odboru výš," řekl k tomu Aktuálně.cz badatel Radek Schovánek, který v minulosti působil v Ústavu pro studium totalitních režimů. Platí za jednoho z největších odborníků na problematiku StB. "Nomenklatura ve Státní bezpečnosti byla taková, že všichni náčelníci odboru a vyšší funkcionáři musel mít rozvědnou školu," dodal.
Proč neuvádíme jména
Deník Aktuálně.cz identitu všech čtyř mužů zná. Rozhodl se ji nezveřejnit z několika důvodů. Ačkoliv působí v důležitých orgánech městské policie, nejde o ředitele, náměstky či jiné manažerské funkce. Nevystupují veřejně, stejně jako nelze veřejně jejich jména dohledat.
Smyslem popsání jejich příběhu není, aby si čtenáři mohli ukazovat na konkrétní lidi a pohoršovat se nad nimi. Účelem textu je na čtyřech případech ukázat, kudy se může cesta bývalých příslušníků StB po roce 1989 ubírat a že i tři dekády po sametové revoluci jsou současné bezpečnostní či příbuzné služby stále propojeny s minulostí. A k tomu nejsou konkrétní jména lidí, v prakticky brzy důchodovém věku, potřeba.
V průběhu pobytu v Moskvě se budoucí nejsilnější kádry Státní bezpečnosti učili sledování, kontrasledování či tajnopisu. Jejich studium sloužilo i k tomu, aby o nich získaly přehled sovětské tajné služby. "Také se tam učili jazyky," poznamenal badatel Schovánek. Jaromír K. se intenzivně s ruštinou seznámil ještě před výjezdem do Moskvy, absolvoval její čtyřměsíční kurz.
Do Moskvy vyrazil rok poté, co se v rámci komunistického represivního aparátu dostal na I. správu SNB. Zmíněná složka byla přímou součástí StB, představovala její elitní část. Šlo o rozvědku, jež se zabývala československým exilem. Sledovala, rozpracovávala a vytvářela tlak na lidi, kteří byli ve styku s Čechy a Slováky žijícími v zahraničí. Šla také po lidech šířících exilové časopisy jako Svědectví či Listy.
Služba u Pohraniční stráže
Jaromír K. je dnes jedním ze sedmnácti pracovníků, kteří u Inspekce Městské policie Hlavního města Prahy působí. Inspekce plní funkci dozoru nad strážníky. "Shromažďuje poznatky o podezření z páchání trestné činnosti zaměstnanců městské policie, které oznamuje orgánům Policie ČR. Prověřuje a řeší stížnosti na ředitele městské policie a stížnosti adresované primátorovi," sdělil Aktuálně.cz k funkci inspekce mluvčí magistrátu Vít Hofman.
Deník Aktuálně.cz narazil v Archivu bezpečnostních složek, jenž spadá pod Ústav pro studium totalitních režimů, vedle pana K. na více pracovníků inspekce a další kontrolní složky pražské městské policie se zkušeností v represivních orgánech minulého režimu. Ten se začal hroutit přesně před 30 lety. Spolu s Jaromírem K. pracuje v inspekci Zdeněk P., který během předlistopadové éry náležel k Pohraniční stráži.
Pohraniční stráž byla ozbrojená složka spadající pod ministerstvo vnitra. Její úlohou bylo zajistit, aby českoslovenští občané nemohli překročit hranice. Pohraničníci je mohli zastavit jakýmikoliv prostředky. Podle odhadů historiků zahynulo při pokusu opustit zemi na 450 civilistů. K Pohraniční stráži se dal Zdeněk P. roku 1979 ve svých čtyřiadvaceti letech, tehdy měl za sebou tři roky služby vojáka z povolání.
O minulosti mluvit nechtějí
Sloužil v brigádě, jež sídlila ve Znojmě. V únoru 1984 se stal zástupcem velitele roty pro věci politické. Na podzim téhož roku ho nadřízený povýšil na kapitána. "Uplatňuje vedoucí úlohu strany v podmínkách pracoviště. Závažné mezinárodní a vnitropolitcké události hodnotí z ML (marxisticko-leninských, pozn. aut.) pozic a k těmto zaujímá správné postoje," stojí v jednom z dokumentů k panu P., jejž deník Aktuálně.cz prostudoval.
V únoru 1987 měl před povýšením do hodnosti majora, tou dobou byl dva roky propagandistou svého praporu. Slibně rozjetá vojenská kariéra skončila z podnětu náměstka ministra vnitra, který v únoru 1988 rozhodl o propuštění Zdeňka P. z armády. Důvodem byl jeho exces za volantem z října předchozího roku. Jednoho dne ho krátce po půlnoci zastavila ve Znojmě silniční kontrola, čerstvý major měl 1,8 promile alkoholu v krvi.
Aktuálně.cz se snažilo s oběma muži spojit. Redaktora zajímalo, proč do služeb komunistických represivních složek vstoupili a jak na své působení v nich s odstupem 30 let od pádu totality nahlíží. Nikdo z nich se o této své zkušenosti bavit nechtěl. "Děkuji, nebudu reagovat. Navíc jsou to všechno moje osobní věci, se kterými se nehodlám dělit," sdělil Aktuálně.cz Zdeněk P. Obdobně reagoval i Jaromír K.
Náměstek pražského primátora pro bezpečnost Petr Hlubuček, pod kterého inspekce spadá, o minulosti obou mužů ví. Nad jejich službou před rokem 1989 jen krčí rameny. "Ačkoliv mě tato skutečnost lidsky mrzí, neexistuje žádný právní, ani jiný nástroj, který by jejich současné působení znemožňoval," řekl Aktuálně.cz náměstek. Pan K. s panem P. po sametové revoluci prošli prověrkami, několik let působili u státní policie.
Oddělení kontroly stížností
Podobný příběh v totalitní éře prožili podle zjištění Aktuálně.cz také Jiří K. a Dušan T. Oba pět a osm let pracují na Oddělení kontroly a stížností, to se zodpovídá řediteli pražských strážníků Eduardu Šusterovi. Úkolem oddělení je přijímat a vyřizovat podněty nespokojených občanů na postup strážníků nebo na jejich špatné chování při zákrocích.
"Kontrolní oddělení v rámci pražské městské policie funguje v podstatě od jejího vzniku, jako samostatné oddělení pak od roku 1999. V současné době má celkem 23 systemizovaných tabulkových míst," řekla Aktuálně.cz mluvčí pražské městské policie Irena Seifertová. Kontrolor Dušan T. se v říjnu 1984, ve svých sedmadvaceti letech, dal k už výše zmíněné I. správě SNB, což byla pevná součást Státní bezpečnosti.
Jeho spolupráci s StB předcházelo studium na hutnické fakultě v Košicích (pan T. ze Slovenska pochází), základní vojenská služba a další studium odborné školy I. správy SNB. "V operativní přípravě je úspěšný a má předpoklady získat veškeré potřebné znalosti a návyky pro další působení na pracovištích čs. rozvědky," píše se v jednom z jeho služebních hodnocení. Nadřízení si pochvalují i jeho politické angažmá, od roku 1981 byl aktivním členem KSČ.
Nahlásil cestu příbuzného do západního Německa
U I. správy SNB nejprve sloužil v 27., takzvaném kádrovém, odboru, tam byl po ruce coby rezerva náčelníkovi. Roku 1986 přešel na 47. odbor, jenž se zabýval situací v Africe, na středním i dálném východě. "Rozvědka se Afrikou zabývala, protože to chtěli Rusové. Rozvědka byla v naprostém podřízení KGB. Do Afriky se vyvážely zbraně, ovlivňovala se tam politika. Co tam dnes dělá Čína, to tam v 70. a 80. letech dělal Sovětský svaz," zmínil badatel Schovánek.
Službu v StB pustil Dušan T. hluboko do svého osobního života. Pro nadřízené sepsal v listopadu 1988 záznam na svého blízkého rodinného příslušníka, který byl na dovolené v západním Německu. "V případě nutnosti vytěžím (…) k návštěvě NSR a doplním tento služební záznam o potřebné poznatky," uvedl do hlášení. V protokolu napsal, že dotyčný příbuzný o jeho službě pro StB neví. Vystupoval před ním coby pracovník ministerstva hutnictví.
Státní bezpečností prošel i stejně starý kolega Dušana T. z oddělení kontroly a stížností Jiří K. V roce 1978 se stal vojákem z povolání, dalším postupem ve strukturách tehdejší Československé lidové armády se sbližoval s Vojenskou kontrarozvědkou. V ní začal sloužit v roce 1981, o šest let později ho nadřízení poslali přímo na III. správu SNB. Tento orgán byl také přímou součástí Státní bezpečnosti.
Ochrana okupačních vojsk
"Starala se o kontrarozvědnou ochranu armády, nasazovala agenty proti vojákům základní služby a velmi úzce spolupracovala s ruskou vojenskou rozvědkou při ochraně okupačních vojsk na našem území," vysvětlil badatel Schovánek, jaká byla úloha III. správy. "Také působila proti exilu a proti vnitřnímu nepříteli," dodal. Jiří K. s Dušanem T. po roce 1989 plynule přešli do vznikající Policie České republiky, jeden z nich tam zůstal až do roku 2010.
Z pohledu zákona nelze nic vytknout ani jejich práci pro pražskou městskou policii. "Pokud zaměstnanci splňují veškeré zákonem stanovené předpoklady a splní další požadavky zaměstnavatele, v rámci pražské městské policie výběrové řízení, není žádný zákonný důvod, který by znemožnil uzavřít pracovní poměr," řekla mluvčí Irena Seifertová. Oba muži jejím prostřednictvím Aktuálně.cz vzkázali, že o své minulosti mluvit nebudou.
"Byli to lidé, kteří sloužili režimu, kterým režim důvěřoval a v kterém chtěli dělat kariéru," shrnul úlohu popisované čtveřice před rokem 1989 badatel Schovánek. Podotkl, že jejich profesní zařazení zkrátka odpovídá tomu, čemu se věnovali před rokem 1989, a co má za sebou řada jiných strážníků či policistů. Obdobně v této souvislosti hovoří i mluvčí Seifertová. "V bezpečnostních sborech stále pracují lidé, kteří v nich pracovali i před revolucí."
