Praha - Při osvobození exposlanců Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra uplatnili soudci Nejvyššího soudu nepřesné formulace tuzemské ústavy o imunitě.

Jak vyplývá z přehledu, který shromáždil Parlamentní institut a který shrnuje pravidla pro imunitu, ve většině evropských zemí by tak vstřícný výklad, jaký použil v českém případu Nejvyšší soud, ústava neumožňovala.

Imunita neodpovědnosti

Soudci zrušili obvinění poslanců, protože se na ně podle jejich názoru vztahuje imunita, která poslance trvale chrání za to, co řeknou či podniknou ve sněmovně nebo při výkonu své poslanecké funkce. Přinejmenším to vysvětlují v úryvcích svého verdiktu, které byly publikovány.

Tento druh imunity, nazývaný také "neodpovědnost" nebo "indemnita", se zpravidla nedá zrušit ani hlasováním samotné sněmovny.

"Imunitu neodpovědnosti" popisují ústavy demokratických států různým způsobem. Zhruba polovina z nich chrání poslance při činnosti, která souvisí s jejich funkcí, ostatní země ochranu omezují jen na půdu Parlamentu. Česko patří do druhé, přísnější skupiny.

Ochrana slov, nebo činů

Ústavy jednotlivých států také různě popisují, co konkrétně imunita neodpovědnosti chrání.

Nejčastěji jsou chráněny vyslovené názory (výroky, vyjádření) a zároveň hlasování. To platí například pro Francii, Itálii, Rakousko, Slovensko a Německo. Španělé, Američané a Irové výslovně slibují imunitu pouze názorům.

Čtyři státy, konkrétně Finsko, Polsko, Švédsko a Velká Británie, volí formulaci, která chrání kromě názorů také "jednání" včetně hlasování. Všechny z nich ovšem patří k výjimečným zemím, kde ústava umožňuje zrušit imunitu neodpovědnosti a vydat poslance ke stíhání také za činnost ve sněmovně, i když souvisí s výkonem jejich mandátu.

Jednání je projev

Verdikt Nejvyššího soudu staví Česko mezi tyto dvě skupiny.

Česká ústava chrání kromě hlasování také "projevy". Tento obrat využívají i další země, například Dánsko, Holandsko. Lotyšsko, Lucembursko a Portugalsko. Soudci přitom tvrdí, že projev nejsou pouze slova, která poslanec pronese v plénu nebo výboru sněmovny. "Za projev učiněný v Poslanecké sněmovně je namístě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností."

Když se poslanci Fuksa, Šnajdr a Tluchoř vzdali svého poslaneckého mandátu, aby umožnili pokračování vlády, je to z pohledu Nejvyššího soudu imunitou chráněný "projev". Nemohou být za něj tedy stíháni v jakékoli souvislosti.

Studie Parlamentního institutu nevysvětluje, jestli se podobný výklad používá také v Dánsku, Portugalsku a dalších zemích.

Nejlepší možný výklad

Tři poslanci byli propuštěni z vazebních věznic díky tomu, že Nejvyšší soud použil vstřícný výklad. Vyložil totiž českou ústavu tak, že imunitě neodpovědnosti podléhá také "jednání" ve sněmovně.

Přitom v Česku není možné poslance stíhat jako ve všech ostatních zemích, kde imunita jednání také chrání.