Tetjana Antypovová, gynekoložka Oblastní nemocnice Mladá Boleslav
Do Česka jsem přišla v březnu se sestrou a našimi dcerami. Utekly jsme před válkou, dcera se začala budit v noci, měla strach. Na Ukrajině jsem měla dobrou práci a dům. Zůstal tam můj dvacetiletý syn a manžel, který je chirurg. Je to pro mě hodně těžké, zvlášť když vím, že naše město bombardují. Já jsem tam pracovala v maloměstské nemocnici. Jsem gynekoložka, už mám v Česku uznaný diplom a budu tady moct začít pracovat jako lékařka pod dozorem.
Abych se naučila česky, chodila jsem na integrační kurzy a učila se i sama z učebnic. Moc mi také pomohlo, že jsem začala pracovat v nemocnici. V práci mám dobrý kolektiv, kolegové mi hodně pomáhají. Ještě ale nemám úplně dobrou češtinu, proto je někdy těžké pacientovi sdělit všechno, co potřebuji. Ukrajinským pacientům zase mohu překládat.
Do Mladé Boleslavi jsme se dostaly náhodou, předem jsme nevěděly, kam přesně pojedeme, nikoho známého jsme tu neměly. V Česku jsem předtím byla se sestrou jako turistka v Praze. Z čeho mám radost? Z toho, že už mám nějakou stabilitu: dcera chodí do školy, mám práci a mohu se s dcerou zabezpečit. Doufám, že válka brzy skončí a vše bude zase v pořádku.