"Báro, ty ses úplně zbláznila! Já jsem myslela, že přijedeš jen s balonem a medvědem," říká Petra Sedláková z Mikulčic Barboře Zdráhalové, která jí hned odpovídá: "Vždyť jsem balon s medvědem přivezla." Má pravdu, jenže přivezla ještě jedno překvapení - televizi, o které paní Sedláková neměla vůbec tušení. Televizi sice potřebovali, ale žádat o ni by ji ani nenapadlo. "Báro, moc ti děkuju," opakuje. Obě ženy se objímají a usmívají, v očích se jim lesknou slzy.
Petra Sedláková má za sebou těžké období. Tornádo jejich rodině vzalo na konci letošního června střechu a poškodilo i další části domu, takže se pustila s manželem do velkých oprav. Manžel ale dostal v září infarkt. "To byly nejhorší chvíle. Když máte strach o někoho blízkého a nevíte, jak to dopadne. Říkáte si, že barák dáte do kupy, ale zdraví se už do kupy třeba nedá," vypráví matka dvou synů, z nichž jeden pevně drží plyšového medvěda.
Je super, že existují lidé s obrovským srdcem, říká Petra Sedláková. Je šťastná, že Vánoce prožije rodina pohromadě, přestože tornádo jim poškodilo dům a manžel dostal infarkt. Reportáž o této ženě i dalších úžasných lidech v době předvánoční najdete 24/12 na @Aktualnecz pic.twitter.com/QqvQecHSOS
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) December 22, 2021
Je ráda, že přes všechny problémy se situace zlepšuje, manžel se uzdravuje a rodina bude slavit Vánoce doma pohromadě. "Věřila jsem, že bude zase dobře, byla jsem o tom přesvědčená. Jsem ráda, že budeme všichni kolem stromečku. Věci, které je třeba dořešit, postupně dořešíme. Když ne letos, tak příští rok. Hlavní je, že jsme živí, zdraví a spolu. To je fakt nejdůležitější," říká.
Tornáďáčci, volala na děti
Na Barboře Zdráhalové je vidět, jakou má radost, že Sedlákovy potěšila. Její příběh je odlišný, nebydlí v obcích postižených tornádem. A přesto ji tady místní berou jako svou. Z více než sto kilometrů vzdálených Míškovic na Kroměřížsku přijela poprvé tři dny po tornádu a hned začala lidem pomáhat s čímkoliv bylo třeba.
Po třech týdnech navíc zorganizovala pro stovku dětí z postižených obcí výlet do zoologické zahrady, aby přišly na jiné myšlenky. Když děti vyběhly ze tří autobusů mezi další návštěvníky, dostala strach. Neznala je ještě natolik, aby věděla, kdo patří k ní. "Tornáďáčci!" zavolala na celé kolo. Spousta lidí se za ní ohlédla. Ale co bylo nejdůležitější - zareagovaly i "její" děti. Od té doby bylo jasné, jak bude dětem říkat. A děti s jejich rodinami si rychle zvykly na ni.
"Oni jsou tady hrozně silní. A stateční. Mají hodnoty úplně jinde. Zaslouží pomoc," reaguje Barbora Zdráhalová, která těsně před Vánocemi zajistila dárky pro "tornáďáčky". Na otázku, proč sem jezdí takovou dálku a organizuje už několikátou dobročinnou akci, opět stáčí k místním. "Vždyť oni pomáhají mně, přestože často jsou na tom špatně. I teď mi některé maminky, které zatím bydlí s rodinami v provizorních podmínkách, píší: 'Báro, my chceme také někomu koupit Ježíška'." A hned jim odepisuje: "Zbláznila ses? Nemáš pořádně bydlení a budeš něco kupovat? Teď máš zákaz! Nic nekupuj!"
Ježíšek Barbory Zdráhalové je natolik štědrý, že by mu jen těžko mohl někdo konkurovat. Díky dárcům připravila dárky pro více než 800 dětí ze 316 rodin za 418 tisíc korun. To vše za deset dní. Rodiče dětí napsali, co jejich děti potřebují, ona potom oslovila známé i neznámé dárce, kteří dárky přímo kupovali a posílali jí je poštou.
Podobně už ale nadělovala letos v říjnu, kdy uspořádala Den splněných přání. "Od dětí jsem slyšela, co všechno jim doma chybí, co jim odneslo tornádo, co by si přály. A rozhodla jsem se jim jejich přání splnit," říká. Splnila 177 přání a rozdala ještě dalších 136 dárkových tašek. A k tomu ještě uspořádala v prosinci Mikuláše, kam si místní mohli přijít pro stovky stromků a kupu vánočního cukroví.
Vím, že to jednou bude hezké
Při třídění jednotlivých dárků podle rodin a vesnic stojí v Lužicích na Hodonínsku v bývalém Hostinci U Konečků, které zasáhlo tornádo. Stejně jako dva sousední domky, z každé strany jeden. Oba musely být zbourány. "Domky patřily mým tetám," říká majitelka bývalého hostince Aneta Stibůrková, která řeší následky tornáda dodnes. V jejich rodině zasáhl živel osm domů, kromě domů jejích tet se musel zbourat také dům její babičky. Přesto na ní není poznat, co má za sebou.
"Nechci si stěžovat. Zbytečně by mi to zatěžovalo hlavu. Nemám ráda negativní myšlenky, raději je vytěsním. Navíc jsem mladá, to mě žene dál. Vím, že to jednou bude hezké, tak si počkám," říká vyrovnaně matka pětiletého syna, která považuje za nejdůležitější, že svátky prožije rodina pohromadě. "Vánoce budeme mít v pohodě se stromečkem, postupně jsme se seskupili, babičku máme u mé mamky, já bydlím u partnera v Mikulčicích. Bydlíme sice na staveništi, protože také tento dům zasáhlo tornádo, ale mně to nevadí. S klidem bych spala i ve stanu, jsem zvyklá na provizorní podmínky ze skautu," tvrdí.
Aneta Stibůrková, další úžasná žena z reportáže, která vyjde 24/12 na @Aktualnecz. Vánoce prožije v provizorních podmínkách, tornádo rodině zničilo několik domů a poškodilo jí podnikání. Ona dál bojuje, pomáhá, na nic si nestěžuje. Skautka. "Nemám ráda negativní myšlenky," říká. pic.twitter.com/G7nYnsonlh
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) December 23, 2021
Před Vánoci měla pořádně napilno, v kuchyni bývalého hostince dodělávala poslední práci pro zákazníky. Pustila se do výroby pečeného čaje a pečené marmelády. "To dělám tady," ukazuje kuchyni, ve které jsou dosud vidět některé nádoby, které po tornádu zůstaly ohnuté. Než přišlo tornádo, tak v kuchyni ve velkém vařila a pekla, nabízela cateringové služby, zajišťovala svatby a další oslavy, které právě tady v bývalém hostinci pořádala. Přírodní tragédie všechno přervala.
"Objednané akce jsme museli zrušit, dvě stě kilo masa jsme hodili do jámy a zakopali. Pustili jsme se do bourání a oprav domů. Dál jsem se ale snažila podnikat, protože musíme platit energii, pojištění a další věci. Od státu jsme zatím nic nedostali," říká, ale ani teď nezní nijak pesimisticky. "Já opravdu věřím, že bude líp," ujišťuje Aneta Stibůrková. A sama ještě pomáhá druhým. Třeba tím, že půjčila prostory pro skladování dárků nebo spolupracuje s dalšími ženami, které připravují občerstvení pro seniory z postižených obcí.
Lidé by se neměli vzdávat, i když to vypadá špatně
Ten, kdo projíždí po hlavních silnicích obcemi, kterými se prohnalo tornádo, může mít pocit, že věci se vracejí do starých kolejí a následky katastrofy už téměř vymizely. Nic není více vzdálené pravdě.
Stačí sjet do vedlejších ulic a každý uvidí, kolik práce na místní ještě čeká. Vždyť k zemi muselo jít téměř dvě stě domů, stovky dalších byly poničeny. Nové domy jsou buď teprve v plánech, nebo z nich stojí jen základová deska. A domy, které mají novou střechu, jsou uvnitř spíše staveništěm. Řada rodin bydlí u příbuzných, například Hana Dlabajová s rodinou žije u tchýně.
Další skvělá žena z reportáže, která vyjde 24/12 na @Aktualnecz. Tornádo jim vzalo dům, s manželem se rozhodli postavit na stejném místě nový. “Člověk musí věřit, že bude lépe,” říká a je šťastná, že rodina prožije Vánoce společně u tchýně, kde nyní bydlí. pic.twitter.com/E4vbiG8teE
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) December 23, 2021
"Jsem ráda, že bydlíme ve stejné vesnici, kde jsme měli dům, a nemusíme na rozdíl od některých jiných lidí dojíždět. Letošní Vánoce budeme mít tady. A myslím, že i ty příští," usmívá se matka dvou menších dcer. Zmínka o Vánocích v roce 2022 má svůj důvod. S manželem se rozhodli, že si postaví nový dům, což bude trvat déle než rok. A postaví ho přesně tam u rybníka, kde stál dům, který jim vzalo tornádo.
"Nám se tam vždycky líbilo. Chceme se tam vrátit. Lidé by se neměli vzdávat, i když to vypadá špatně. Musíme bojovat. Člověk musí jít dál, musí věřit, že bude lépe," říká s tím, že je velmi vděčná za pomoc dobrovolníkům a dalším lidem. "Byli jsme překvapeni, jak funguje solidarita cizích lidí, kolik nám toho pomohli," dodává.
Vstala jsem z mrtvých
Naopak u své dcery bydlí jednaosmdesátiletá Jarmila Nováková z Mikulčic. Při tornádu přišla nejen o svůj domek, ale nechybělo mnoho a přišla by také o život. Padající cihly a další materiál ji zasypaly a ztratila vědomí, zachránili ji sousedé. Skončila pořezaná a polámaná v nemocnici, kde jí sešívali mimo jiné rány na obličeji a snažili se, aby se alespoň částečně mohla postavit na nohy. Když se šourala do obchodu, někteří místní kroutili hlavou. "Ty ještě žiješ?" ptali se jí. A ona se smíchem odpovídala: "Vstala jsem z mrtvých."
Vzhledem k tomu, co prožila, bude šťastná za jakékoliv Vánoce, i kdyby byly ve skromných podmínkách. "Budou to nakonec pohodové Vánoce, přijedou vnoučata i pravnoučata, tak bude veselo. Akorát nemůžu na nohy, chodím o berlích, ale to nevadí. Já jsem opravdu vstala z mrtvých, dostala jsem se z toho. Ale nebýt kluků odnaproti, co mě zachránili, tak nežiju," konstatuje Jarmila Nováková.
Na rozdíl od předcházejících dvou žen už Lenka Kubena dočasné bydlení opustila a s manželem se krátce před Vánoci přestěhovali do opraveného domu v Hruškách. "Byl to tvrdý půlrok, ale já jsem člověk, který se nikdy nevzdá. Vždycky beru věci z té lepší stránky. Občas jsem byla sice hodně dole, ale zvládli jsme to. A já jsem šťastná, že Vánoce prožijeme zase ve svém," raduje se matka dvou dětí.
S manželem bydleli v domě, který byl téměř nový, postavili si ho před čtyřmi lety. Jenže po tornádu byl zcela neobyvatelný, dva měsíce žili v hotelu a čtyři měsíce u známých na Slovensku, v nedalekém Holíči. "Když jsme si řekli, že teď konečně máme všechno hotové a budeme si jen užívat, tak přišlo tornádo. Museli jsme se vystěhovat a prakticky denně jsme jezdili na barák makat," popisuje poslední půlrok.
Také další lidé před Vánoci finišují, své o tom ví Vítězslav Wejmelka, který lidem pomáhá především se střechami po celých šest měsíců. "Vánoce tady mají mnozí lidé jako limit, kdy chtějí mít hotovo. Každý má ten limit přitom v něčem jiném. Někdo chce do té doby novou střechu, někdo třeba sádrokarton v místnostech, jiní touží po vymalování. Práce je hrozně moc," říká dobrovolník, který s prací končí často až za tmy. Jeho příběh popsalo Aktuálně.cz už dříve, na místě zůstává dodnes. Kromě jiného je součástí party nadšenců, kteří organizují BeneFIČÁK pro Moravu, jehož výtěžek půjde na pomoc místním rodinám.
Kočky se dočkají péče i o svátcích
Den rychle končí, tma přichází před pátou hodinou odpoledne a procházení těmito místy není jednoduché. Osvětlení je stále ještě provizorní, chůze po poškozených chodnících nejistá. Barbora Zdráhalová ale potřebuje rozvézt všechny dárky.
"Počkejte, to by mohl být tento dům. Nebo možná tento," říká svým kamarádkám Martině Petrmanové z Hodonína a Markétě Šimečkové z Hrušek, které stovky dárků rozvážejí s ní a svítí si baterkami. Venku je stále větší zima, kvůli rekonstrukci nejsou na mnoha domech vidět popisná čísla. Než ženy zazvoní či zabouchají na ten správný dům, trvá to i několik minut. Končí až před desátou večer.
"Bez holek bych byla marná, dělala bych to tak tři dny, jsou to moje nepostradatelné pomocnice. Když se ohlédnu za celým půlrokem, tak bych nejen bez mnoha dárců, ale také bez mnoha místních pomocníků nedokázala vůbec nic," míní Barbora Zdráhalová. Zmiňuje třeba majitelku restaurace na vlakovém nádraží v Hodoníně Olgu Bílkovou, u které si mohla udělat sklad věcí. Janu Kosovou, která těsně před svátky chystala balíčky pro seniory. Nebo Věru Mádrovou, která měla s několika dalšími lidmi na starosti až do prosince vaření pro dobrovolníky.
"Moje mise začala na začátku července a skončila minulý týden. S partou skvělých lidí jsme připravovali jídlo na několika místech. Slyšela jsem od místních mnoho příběhů, mají v sobě mnoho smutků a obav. Snad jsme jim alespoň trošku ulehčili v tom, aby se mohli věnovat především opravě domů. Práce tady bude ještě mnoho," upozorňuje Věra Mádrová. Dodává, že při vaření a všem okolo poznala partu skvělých lidí.
Vánoční svátky budou od tornáda první chvíle, kdy zavládne v postižených místech klid. Mnozí slezou ze střech, opustí lešení, odjedou ze staveb svých nových domů, zanechají alespoň na chvíli prací při opravách uvnitř domů. Úplný klid tu přesto nebude.
Na několika místech, kde dříve stávaly domy, dál žijí kočky a další zvířata. Na starost si je s pomocí dalších lidí vzala Kateřina Šumberová z Hrušek. "Máme celkem sedm krmicích míst, která kopírují trasu tornáda. Denně doplňujeme vodu, granule a masové konzervy," říká už zmiňovaná Markéta Šimečková.
