Opačný názor mělo počátkem března 29 procent lidí, což bylo o procentní bod méně než v lednu.
Zjistila to společnost STEM v průzkumu, který se uskutečnil v prvním březnovém týdnu.
Podle STEM převládá spokojenost u stoupenců ODS, méně výrazně pak u příznivců Strany zelených, mezi jejímiž sympatizanty nicméně hlasy pro "správný směr" výrazně převažují.
Voliči koalice spokojení, opozice naopak
Rozpaky trvají mezi sympatizanty KDU-ČSL, tvrdí STEM s tím, že jsou to poněkud nejasné rozpaky a že mohou být poznamenány i vnitrostranickými problémy lidovců. "Stoupenci opozičních stran, tedy ČSSD a KSČM, jsou vývojem silně zklamáni," uvedl STEM.
Podle STEM začalo po nástupu koaliční vlády premiéra Mirka Topolánka (ODS) ustupovat rozčarování české veřejnosti z předchozích bezvýchodných půlročních povolebních jednání. Ta vedla podle STEM k hlubokému propadu podílu lidí, podle nichž se situace vyvíjela správným směrem, a k nárůstu pocitu bezvýchodnosti.
"S nástupem Topolánkovy vlády se situace opět rychle obrací k "normálu" a k obvyklým proporcím," uvádějí analytici STEM, avšak upozorňují, že teprve další vývoj naznačí, kde budou nové "meze spokojenosti".
Z dlouhodobého hlediska se kurz spokojenosti a nespokojenosti obracel několikrát, přičemž velmi citlivě mapoval vývoj na domácí politické scéně.
Pocit zmaru nakrátko přerušil Tošovský
Od prvních příznaků krize v roce 1996 a rozpadu vlády premiéra Václava Klause (ODS) o rok později se s výjimkou krátkého přechodného mandátu kabinetu Josefa Tošovského na jaře 1998 prohluboval pocit zmaru a nespokojenosti. Tuto dobu poznamenaly aféry, ekonomické potíže a vysoká nezaměstnanost.
Od konce roku 1999 se začala situace zlepšovat a až do nástupu vlády Vladimíra Špidly (ČSSD) v roce 2002 vzrůstal počet hlasů pro "správný směr". "Potíže Špidlovy vlády vedly k novému pádu, z něhož se odrazila až vláda Jiřího Paroubka (ČSSD) v roce 2005," konstatuje STEM.
Po celou dobu posledních deseti let zůstával jedinou konstantou zhruba čtyřicetiprocentní podíl lidí, kteří si mysleli, že situace v ČR nesměřuje nikam. Počátkem letošního března si to myslelo 40 procent lidí, před dvěma měsíci to bylo 51 procent.
