Tajemný hradčanský Domeček. Symbol komunistického teroru a mučení hrdinů

Obrazem: Galerie z hradčanského Domečku - sadističtí vrazi a jejich oběti
František Pergl, pověstný sadistický správce vojenské věznice - tzv. hradčanského Domečku v Kapucínské ulici. Vyslýchaní vojáci ho považovali za zvrhlého šílence, který se návštěvám, ale i vězňům chlubil výstavkou svých mučících nástrojů: důtkami, bejčáky, pouty či okovy. Do služeb vojenské kontrarozvědky byl přijat v lednu 1949 na základě nařízen šéfa tohoto zpravodajství generála Josefa Musila. Třebaže ho Pergl ještě před svým nástupem sám upozorňoval, "že se při výsleších neudrží, bude zajištěné osoby bít a v důsledku toho bude zavřen". Pergl týral vězně i v době, kdy nebyli vyslýcháni - jen tak pro své rozptýlení.
A nyní již hrdinové, za jejichž mučením výše zmínění pánové stáli. Generál Heliodor Píka, náčelník čs. vojenské mise v Moskvě. Hlavně jeho zásluhou byly ze sovětských gulagů propuštěny tisíce Čechoslováků. Po tvrdých výsleších v hradčanském Domečku byl ve zmanipulovaném procesu odsouzen k trestu smrti.
Domeček z nitra areálu policie.
Reprezentační mužstvo Československa na mistrovství světa v ledním hokeji ve Stockholmu v roce 1949. Sestava mužstva: brankář Josef Jirka, František Vacovský, Jiří Macelis, Čeněk Pícha, Miroslav Marek, Josef Trousílek, Přemysl Hainý, Miloslav Charouzd, Vladimír Zábrodský, Augustin Bubník, Vladimír Kobranov, Vladimír Bouzek, Václav Roziňák, Oldřich Němec, Stanislav Konopásek, František Mizera a brankář Bohumil Modrý.
Foto: Markéta Reszczynská / Paměť národa
Jan Gazdík Markéta Bernatt-Reszczyńská, Paměť národa, Jan Gazdík
25. 2. 2021 13:25
Po převzetí moci 25. února 1948 si komunisté začali vyřizovat účty s politickými rivaly a odpůrci. Symbolem poúnorového teroru se stal takzvaný Domeček na pražských Hradčanech, kde byli mučeni a vyslýcháni českoslovenští vojáci - letci RAF, parašutisté, ale i ti z východní fronty, kterých se komunisté chtěli z nejrůznějších důvodů zbavit.

Nenápadnou budovu na Hradčanech s mazlivým názvem Domeček v Kapucínské ulici č. 2 kvůli okolním palácům snadno přehlédne i zvídavý turista. Tento symbol komunistického teroru a mučení nepohodlných lidí připomíná už jen pamětní deska na zdi bývalé věznice a plaketa uvnitř s textem: Na dvoře tohoto objektu stojí pověstný "Domeček", součást vojenského vězení, místo krutých výslechů a mučení, ale i bezmezného hrdinství statečných čs. vojáků, obětí komunistické zvůle na přelomu 40. a 50. let. 

Dnes v Domečku sídlí Ochranná služba Policie ČR.

Vojenskou věznici ještě z doby Rakouska-Uherska využívalo za druhé světové války gestapo a na začátku roku 1949 ji v nejstrašnější mučírnu komunistického Československa proměnilo 5. zpravodajské oddělení hlavního štábu ministerstva národní obrany. Na příkaz tehdejšího náměstka ministra národní obrany (MNO) Bedřicha Reicina zde probíhaly kruté výslechy po vzoru totalitního režimu Sovětského svazu.

Jak uvádí Zdeněk F. Šedivý v publikaci Domeček - Mučírna na Hradčanech, zatčení vojáci byli umísťováni do nevytopených cel bez oken, mnohým z nich se během chladných nocí tvořily omrzliny. Trpěli navíc hladem, několikadenní půst nebyl výjimkou. Hygienické podmínky byly otřesné, vězni se nesměli za dlouhé měsíce vazby vykoupat a neměli k dispozici téměř žádné hygienické potřeby.

Po zatčení následovalo uvěznění v této vojenské vazební budově. "Vyšetřování" ve skutečnosti znamenalo mučení a týrání, aby vězeň souhlasil s jeho předem připravenou výpovědí o smyšlené trestné činnosti. V letech 1949-1951 zatčené vojáky, často významné účastníky protinacistického odboje, týral správce věznice štábní kapitán František Pergl, jehož si vybral právě pro jeho sadistické sklony šéf 5. oddělení hlavního štábu MNO generál Josef Musil.

Vojenský historik František Hanzlík zmiňuje ve své studii "Diskriminace a perzekuce vojáků v Československu v letech 1945-1955" některé otřesné závěry zprávy o působení OBZ v letech 1949-1951. Ačkoliv například vojáci utrpěli při výsleších četná zranění (vyražené zuby, poškozené ušní bubínky, zlomená žebra a další vážná poranění), byla jim odpírána jakákoliv lékařská péče a ani dlouhodobě nemocným nebyly poskytovány byť jen základní léky.

Jedinou péčí, kterou správce věznice Pergl vězňům dopřál, bylo podávání tenoftalinu, po jehož požití se dostavovaly prudké průjmy a celková tělesná slabost. O lékařské ošetření se postaral teprve tehdy, když hrozilo, že by vyšetřovanec bez lékařské pomoci zemřel.

Do Perglova "vyšetřovacího" repertoáru patřilo bití obuškem, fackování, škrcení, dávání do želez, cvičení až do omdlení, neustálé buzení vyšetřovaných, kopání, bití přes chodidla (tzv. baštonáda), zvedání za uši, bití přes mokrý ručník anebo pochodování v noci a polévání studenou vodou.

Fascinující příběh Štěpána Gavendy - "českého Ramba"

Štěpán Gavenda
  • Štěpán Gavenda (*25. června 1920, +28. června 1954): partyzán, aktivní účastník třetího odboje - agent chodec. Za dobu své činnosti převedl přes hranice 60 lidí, vybudoval rozsáhlou zpravodajskou síť informátorů, pomáhal mapovat rozmístění ženijních zátarasů anebo získal seznam spolupracovníků StB na Kyjovsku. Byl jedním z nejschopnějších kurýrů, nehledě na to, že byl komunistickými orgány několikrát zadržen a za svou činnost odsouzen dvakrát k trestu smrti. Pro své odvážné činy se stal legendou třetího odboje, jemuž dnes historici v nadsázce přezdívají "český Rambo". Naverbován byl v listopadu 1948 jako kurýr československé zpravodajské skupiny operující ve Spolkové republice Německo pod vedením majora Františka Bogataje, velitele někdejší válečné  britské paraskupiny Carbon.
  • Gavenda byl například po udání v Jirkově na Chomutovsku zatčen a předveden na místní stanici Státní národní bezpečnosti, ze které ovšem utekl. Nehledě na riziko se přesto vydal do městské věznice, kde byl držen jeho německý kamarád s manželkou a její matkou. Přemohl strážného a do cely se dostal s pomoci nože a kusu drátu. Všichni pak utekli do Spolkové republiky Německo.
  • Při dalším zatčení byl Gavenda v pověstném vězení domeček na Hradčanech vystaven brutálnímu mlácení sadistického správce věznice Františka Pergla. I když byl Gavenda při výslechu svázán, podařilo se mu Pergla překvapit a udeřit ho několikrát nohou židle do hlavy tak, že musel být z místnosti odvlečen. Gavenda měl prohlásit: "Vím, že dostanu špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude." Rozsudek trestu smrti mu byl později změněn na doživotí. Z věznice Leopoldov na jižním Slovensku se mu však podařilo s dalšími pěti vězni 2. ledna 1952 uprchnout do Spolkové republiky Německo.
  • Nehledě na značné riziko odešel již 19. října 1952 opět do Československa s dalším zpravodajským úkolem. Na zpáteční cestě byl ovšem za dramatických okolností na hranicích s východním Německem zadržen sovětskou hlídkou.
  • Štěpán Gavenda stanul za svou činnost opět před soudem a 15. dubna 1954 jako "nenapravitelný a všeho schopný zločinec" odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 28. června 1954 v pražské pankrácké věznici. Urnu s Gavendovým popelem komunistické úřady zničily.

K oblíbeným metodám, jak vězně "zlomit", patřil zákaz spánku. Navzdory tomu všemu vydrželi zatčení důstojníci ve vazbě v Domečku psychickému a fyzickému týrání vzdorovat dlouhé měsíce, než podepsali obvinění vykonstruované vyšetřovateli. Až poté bylo podáno trestní oznámení a proběhl soud, který se nacházel přímo v areálu věznice v Kapucínské ulici.

Generál Sedláček: Po roce samotky a mučení jsem nevěděl, co vše ze mne vytloukli

"Hned za vraty mě popadl Pergl a odvedl do již pověstného Domečku. Když jsme šli po schodech do prvního patra, tak mi cestou ukazoval svou sbírku různých mučicích nástrojů - pouta, okovy, bejčáky a důtky, které měl vystavené v mezipatře na takovém dřevěném panelu," vzpomíná v pamětech s názvem Vydržet od Jiřího Plachého armádní generál Tomáš Sedláček, který bojoval ve druhé světové válce za osvobození Československa.

"Po roce samotky a mučení v hradčanském Domečku jsem už ztrácel pojem o realitě, ale i o tom, co všechno ze mě vyšetřovatel Jaroslav Řičica vymlátil," svěřil se Sedláček reportérovi Aktuálně.cz. Rozsudek trestu smrti mu byl nakonec změněn na doživotní žalář. Odseděl si neprávem přes devět let.

Již zmiňovaný Bedřich Reicin, ale i jeho zástupce Karel Vaš se ve zpravodajské činnosti vyškolili za druhé světové války v Sovětském svazu. V lednu 1945 stáli u vzniku Obranného zpravodajství (OBZ) při 1. československém armádním sboru v SSSR, které se o rok později proměnilo v 5. oddělení hlavního štábu ministerstva národní obrany.

Po únorovém puči v roce 1948 se Bedřich Reicin stal náměstkem ministra národní obrany generála Ludvíka Svobody a jako nejradikálnější ze všech představitelů Komunistické strany Československa (KSČ) se pustil do čistek v armádě. Ty ovšem probíhaly skrytě už od května 1945. Ovšem až po 25. únoru 1948 mohl Reicin využít absolutní moc získanou KSČ. Generály a důstojníky, kteří jakýmkoli způsobem vyjádřili svůj nesouhlas s komunistickým režimem, nechal nejdříve z armády propustit, později osobně řídil jejich zatýkání.

Ze stovek případů protizákonných zatčení a věznění patří k těm nejznámějším Karlem Vašem zmanipulovaná justiční vražda generála Heliodora Píky. Generál Karel Janoušek (jediný Čechoslovák s hodností leteckého maršála RAF) se pak stal obětí provokace, kterou v té době obranné zpravodajství s oblibou používalo. Jeho agenti připravovali fingované odchody do zahraničí a důstojníky, kteří projevili o emigraci zájem, zatýkali. Janoušek byl za údajnou přípravu pokusu o útěk degradován na vojína a odsouzen k doživotí.

Češi nebyli připraveni na to, že je mučí Češi

"Hodně lidí netuší, když na Hradčanech procházejí Kapucínskou ulicí, že míjejí dům, v němž byli hrdinové tohoto národa vystavení nezměrnému utrpení. Domeček byl využíván nacisty a pak i komunisty. A zvláště komunističtí vyšetřovatelé v čele s Františkem Perglem - řečeným Suchá lípa - se v Domečku doslova vyžívali v mučení bývalých západních letců, hrdinů z východní fronty, ale i odbojářů. Jde o jeden z nejsilnějších symbolů zrůdnosti komunistického režimu," charakterizuje Domeček historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.

Jak se dozvědět více o minulosti i současnosti

  • Nezisková organizace Post Bellum otevírá čtyřleté Gymnázium Paměti národa! Zájemce zveme na https://gymnazium.pametnaroda.cz, kde najdou více informací o přijímacím řízení pro školní rok 2021/2022.

S mnohými vězněnými odbojáři či vojáky, kteří prošli hrůzami frontových bojů a nasazovali život za svobodu Československa, se historik Stehlík dobře znal. Nejhůře podle něj proto nesli fakt, že je bestiálně mučili a ponižovali už ne nacisté, ale Češi. "Na to nebyli připraveni. A ani nemohli být," říká.

"Míra brutality vyšetřovatelů byla tak extrémní, že zaskočila i vojáky, kteří si ve válce prošli peklem na zemi," souhlasí Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Trýznění v Domečku ukončil až nový ministr národní obrany Alexej Čepička, který v dubnu 1950 vystřídal ve funkci generála Ludvíka Svobodu. Čepičkovi ovšem nešlo ani tak o nápravu poměrů, jako spíš o upevnění své moci v armádě, ve které si vybudoval téměř neotřesitelnou pozici náměstek ministra Bedřich Reicin. Nový ministr národní obrany Čepička proto využil stížnosti na sadistické praktiky Reicinových vyšetřovatelů a nechal ho 8. února 1951 zatknout. 

Krátce poté následovalo zatýkání Reicinových nejbližších spolupracovníků, včetně šéfa 5. oddělení Josefa Musila. Zatčení neunikl třeba ani správce věznice František Pergl. Zadržen byl ve svém bytě 18. března 1951, po necelých dvou a půl letech správcovství v Domečku. Ve vazbě se pokusil o sebevraždu. Odsouzen byl v září 1953 k trestu odnětí svobody na jedenáct let, ztrátě občanských práv po propuštění z vězení na sedm let, propadnutí poloviny majetku a povinnosti uhradit náklady soudního řízení ve výši 11 tisíc korun. Pergl zemřel v roce 1962.

Bedřich Reicin (vlastním jménem Friedrich Reinzinger) nakonec nebyl obviněn z porušování zákonů při výkonu svých funkcí, ale jako jeden ze spolupachatelů tzv. protistátního spikleneckého centra Rudolfa Slánského. Odsouzen byl k trestu smrti. A 3. prosince 1952 byl brzy ráno v pankrácké věznici oběšen.

Z místností, v nichž vlastenci cedili při mučení krev, jsou kanceláře policejních bodyguardů 

Eduard Stehlík není z historiků jediným, komu je líto, že Domeček se necitlivě změnil v kancelářskou budovu. "Byl jsem tam služebně několikrát a vždy na mě z toho domu dýchla hrůza. Já bych tedy v žádném případě neseděl v kanceláři, kde byli mučeni lidé a tekla jejich krev. Určitě by ale stálo za zváženou, zda Domeček nezměnit v místo, jež by připomínalo hrdiny, kteří jím prošli."

S tím souhlasí i historik Petr Blažek. "Domeček je autentickým místem těch nejhorších komunistických zločinů. Bezmezného utrpení nejen vojáků, ale třeba i hokejistů - mistrů světa (jedenáct reprezentantů bylo v roce 1950 křivě obviněno z vlastizrady a odsouzeno k vysokým trestům, pozn. red.). Není ale bohužel přístupný veřejnosti. V suterénu se například dodnes dochovaly někdejší vězeňské kobky. Přitom míst utrpení hrdinů, kteří pro tuto zemi nasazovali životy, není v Česku a zvláště v Praze zase tak mnoho. V hlavním městě třeba Petschkův palác, kde gestapo vyslýchalo a věznilo české odbojáře. Ale ani do té Pečkárny se jen tak lehce nedostanete."

Podpořte unikátní videa o české historii

  • Vzpomínky pamětníků na Domeček pocházejí ze sbírky, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců.
  • Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na https://podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!

VIDEO: "Velitel Domečku Pergl byl lidská hyena," vzpomíná hokejový reprezentant Augustin Bubník, který si rovněž prošel komunistickou mučírnou. O krutém režimu v Domečku vyprávěli pro Paměť národa i generál Tomáš Sedláček, důstojníci Miroslav Kácha a Radovan Procházka a protinacistický a protikomunistický odbojář Vladimír Lorenz.

Hradčanský domeček symbol komunistického teroru | Video: Paměti národa
 

Právě se děje

před 47 minutami

Veletrh Svět knihy se bude konat až v září

Největší český knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha byl již podruhé odložen. Nejprve se měl místo tradičního květnového termínu konat v červnu, nyní jej pořadatelé chystají na 23. až 26. září. Odklad oznámili v pondělí odpoledne.

"Dospěli jsme k momentu, kdy bychom museli začít s intenzivní komunikací, prodejem vstupenek a dalšími nevratnými kroky. Zároveň neexistují ani orientační informace o tom, jakými pravidly bychom se měli v červnu při organizaci podobné akce řídit," vysvětluje ředitel veletrhu Radovan Auer.

Zmiňuje také fakt, že zatímco v Česku se epidemická situace začíná zlepšovat, v okolních zemích je tomu naopak. "To nás do značné míry limituje při zvaní zahraničních hostů i vystavovatelů," doplňuje Auer. Zářijový termín by měl umožnit přivézt do Prahy zajímavé hosty. Čestným hostem letošního 26. ročníku má být Francie.

Další zprávy