Český Monte Christo a mstitel zločinů. Pravomil Raichl se narodil před 100 lety

Samopalník Raichl obrazem: Mukl z gulagu, který chtěl zlikvidovat prokurátora Vaše
Pravomil Raichl při jednom z návratů do České republiky, ale již po pádu komunistického režimu, proti němuž bojoval celý život.
Pravomil Raichl jako vězeň komunistického režimu v roce 1951. Později přezdívaný český "hrabě Monte Christo" - uprchl z jedné z nejpřísněji střežených komunistických věznic v Leopoldově. Za mřížemi se Raichl ocitl po StB vyprovokované "Mostecké špionážní aféře", která napomohla komunistickému puči 25. února 1948.
Jiří Schmitzer jako Pravomil Raichl ve filmu Staříci. V něm se ovšem jeho postava jmenuje Vlastimil Reiner. Prokurátor Karel Vaš byl pak přejmenován na Václava Mráze.
Jiří Schmitzer (vlevo) s Ladislavem Mrkvičkou ve filmu "Staříci" inspirovaném životním příběhem Pravomila Raichla.
Foto: Studie Pravomil Raichl: Život na hranici smrti
Jan Gazdík Jan Gazdík
31. 1. 2021 11:12
"Pokud by se Pravomil Raichl narodil v USA, Hollywood by o něm točil fascinující filmy," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz jeho životopisec Jaroslav Čvančara. Raichl, tento český Monte Christo, se narodil před 100 lety 31. ledna 1921. Unikl z gulagu, po válce ho těsně minula poprava, utekl i z nejpřísněji střežené věznice Leopoldov, aby na sklonku života plánoval likvidaci prokurátora Karla Vaše.

Pravomil Raichl vstoupil do povědomí veřejnosti naplno snad až s filmem Staříci od Matěje Duška a Ondřeje Provazníka, když nepočítám váš životopis Pravomil Raichl - život na hranici smrti. Jen připomínám, že Raichl, vězeň sovětského gulagu, hrdina východní fronty, vězeň komunismu a posléze uprchlík do USA přijel v roce 2002 do Prahy, aby zastřelil komunistického prokurátora Karla Vaše, jehož česká justice nebyla schopna odsoudit za desítky justičních vražd - mimo jiné i za Vašem zmanipulovaný proces s generálem Heliodorem Píkou, který skončil na popravišti. Co pro vás, jako Raichlova životopisce, tento hrdina znamenal?

Měl jsem to štěstí, že jsem už v letech totality poznal lidsky jedinečné druhoválečné veterány. Pravomil Raichl se ale od mnohých z nich odlišoval tím, že za své celoživotní ideály bojoval i v pokročilém věku. Jde doslova o fascinující - i když stále ještě mladé generaci málo známou, a tedy i nedoceněnou - osobnost.

I tohle mě přimělo k sepsání jeho životopisu, aby i on měl pocit, že jeho postoje a tím i strádání, které si jen těžko umíme představit, měly nějaký smysl. Celý život šel z akce do akce. Knihu se ale, bohužel, podařilo vydat až po smrti Pravomila Raichla.

Mě zaujal Raichl i tím, že zvládl překážky, před nimiž by většina lidí rezignovala: přežil likvidační gulag, nejtvrdší boje na východní frontě, kdy se mezi prvními prostřílel při osvobozování Kyjeva do jeho centra, útěk z nejpřísněji střežené komunistické věznice Leopoldov, službu v US Army… A pozoruhodná je i "mstitelská mise Vaš," která mu nevyšla jen proto, že zemřel na infarkt v den, kdy hodlal komunistického prokurátora zlikvidovat. Co jste se při rozhovorech s Raichlem anebo i s jeho kamarády dozvěděl o přípravách na zlikvidování Karla Vaše?

Přímo od Pravomila Raichla jsem se nedozvěděl vůbec nic. Nikomu se zkrátka o přípravách na likvidaci Vaše nezmínil ani slovem. Kdybych ale možná trochu víc přemýšlel o tom, proč vlastně chce, abych mu sehnal adresy Vašova pobytu, tak by mně to zřejmě secvaklo. O tom, co Raichl chystal, jsem se dozvěděl až od jeho kamaráda a spoluvězně Vojtěcha Klečky. Avšak až po Raichlově smrti (zemřel na infarkt 25. 2. 2002 - právě v den výročí komunistického puče, na kdy si exekuci naplánoval - pozn. red.). Klečkovi se jako jedinému Raichl se svým plánem svěřil s tím, aby mu opatřil pistoli a že se pak nechá na místě své msty demonstrativně zatknout.

Raichl si dokonce přivezl z USA vlastní urnu. Nepočítal už s návratem. Svým činem chtěl rozvířit veřejné mínění o spravedlnosti nad zločincem a komunistickým fanatikem Vašem, který ničil lidské existence, znásilňoval slovenské ženy, vraždil válečné veterány, posílal je zpět do sovětských gulagů, a přesto si v poklidu žil v penzionu. Nakonec zemřel v posteli. Pravomila Raichla přežil o deset let.

Samopalník Raichl chtěl navíc zastřelením Vaše splnit svůj závazek vůči kamarádům, jimž tento zločinec zničil životy anebo je nechal zlikvidovat. A jen tak mimochodem: když v plzeňské věznici Bory věšeli, respektive vraždili, Heliodora Píku, tak už tam Raichla věznili. 

Jak si vysvětlujete Raichlovu snahu o krajní akci, jíž by nepochybně zastřelení důchodce Vaše bylo?

Raichl šel vždy ve svých činech až nadoraz. Když se tak ocitl v situacích, kdy jiní propadali malomyslnosti a pomýšleli na sebevraždu, tak Raichl hledal až do poslední chvíle východisko anebo smysl akce, o níž uvažoval. Ještě jsem se u nikoho nesetkal s tak železnou vůli, jakou měl Pravomil Raichl.

Film Staříci se tedy podle vás drží poměrně přesně skutečných událostí, respektive Raichlova záměru?

Až na to, že mstiteli, jehož představoval Jiří Schmitzer, se jeho plán podařil. Jsem rád za natočení tohoto snímku. Jiří Schmitzer s Ladislavem Mrkvičkou byli perfektně připravení - odvedli mimořádný výkon. Téma Pravomil Raichl je ovšem tak dramatické a obsáhlé, že se tvůrci filmu mohli alespoň ve zkratce věnovat také Raichlovým válečným a poválečným osudům: peklu gulagu, kdy vězni jedli zemřelé kamarády, jen aby přežili, anebo útěku z Leopoldova. Film Staříci by tím získal i silný mezinárodní kontext.

Když se pak Raichl dostal po útěku z Leopoldova do USA, tak mu to mimochodem nikdo z novinářů nevěřil. Dokonce ho při jeho líčení drsné totalitní reality v Sovětském svazu či Československu zesměšňovali.

Stejně tak britští nakladatelé vrátili mimochodem spisovateli Jiřímu Šulcovi jeho román Dva proti říši, protože se podle nich popisovaný příběh parašutistů Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, kteří v operaci Anthropoid zlikvidovali jednoho z nejmocnějších mužů nacistické říše Reinharda Heydricha, nemohl kvůli své údajné neuvěřitelnosti nikdy stát.

České dějiny jsou plné osobností, o nichž by se - pokud by se narodily v USA - točily v Hollywoodu velkofilmy. A patřil by k nim i Pravomil Raichl. My si ale na připomínání lidí, kteří bojovali proti totalitám a často přitom obětovali život, moc nepotrpíme. Ať už jde o odbojovou skupinu bratrů Mašínů, anebo třeba stíhače RAF Josefa Brykse, který zemřel v komunistickém lágru.

O zmíněné akci Anthropoid Jana Kubiše a Josefa Gabčíka natočil například režisér Jiří Sequens už před šestapadesáti lety v roce 1964 stále ještě skvělý film Atentát. Museli ale před čtyřmi lety přijít až Britové, aby tuhle akci znovu připomněli podle mě ne zcela vydařeným a historicky dost zavádějícím snímkem Anthropoid. Samozřejmě, že se zcela jinými technickými možnostmi, než měl Jiří Sequens.

O něco lepší je pak mladší snímek Smrtihlav od francouzského režiséra Cédrica Jimeneze. Čeští filmoví tvůrci tím podle mě na léta promarnili jedinečnou šanci. Leží nám tu doslova před nosem fantastická dramata i lidské příběhy, ale koho to v Česku zajímá?

Kdo třeba, kromě Raichla, ještě patří k pozapomenutým osobnostem?

Například českými konfidenty zrazený parašutista Oldřich Pechal, z něhož gestapo nic nevymlátilo, takže ho jako nepoužitelného zlikvidovalo v Mauthausenu. Jen Pechal je obrovské téma na samostatný rozhovor o nezměrném hrdinství a zradě.

Zpět tedy k Raichlovi. Počítal třeba s tím, že pokud by se mu podařilo Vaše zlikvidovat, byl by velmi pravděpodobně souzen za vraždu?

Jak jsem řekl - šel do toho i s tímto vědomím. Podle mě by se na soud dokonce těšil. Chtěl i na něm upozornit, jak při souzení takových zločinců, jako byl Karel Vaš, česká justice, ale i policie selhává.

Dlužno nicméně podotknout, že soudce Luboš Vlasák poslal Vaše v roce 2001 za jím zmanipulovanou justiční vraždu Heliodora Píky na šest let za mříže. Nicméně vrchní soud ji označil za již promlčenou. Vlasák si i tak stojí dál za svým rozsudkem. Mimo jiné i proto, jak mně řekl, že z trestního spisu podle něj vyplývaly další velmi podezřelé skutečnosti, na nichž se Vaš podílel. "Lidem se nemusí verdikt vrchního soudu, který Vaše osvobodil, líbit, ale to je také vše, co s tím můžeme dělat. O vině rozhodují nezávislé soudy," dodal tehdy soudce Vlasák.

Příznačné i v tomto případě bylo, že Vaše hájil velmi fundovaný "komunistický" advokát Čestmír Kubát. Pořád se ale točíme kolem zločince Vaše, s nímž si to chtěl Pravomil Raichl - i za své tímto prokurátorem zlikvidované spolubojovníky - vyřídit. Neméně fascinující je ale Raichlův slovenský příběh poté, co utekl z nepropustné věznice Leopoldov. A pokud jde například o Slováky, tak se jedná o jednu z nejzajímavějších kapitol z let slovenského raného komunismu.

Proč je to tak zajímavé?

Bytostnému antikomunistovi Raichlovi pomáhali totiž při jeho útěku z Leopoldova slovenští komunisté. Pro něj to bylo velké překvapení, či životní prozření. A při sepisování jeho životopisu koneckonců i pro mě. Přičemž tito slovenští komunisté pomáhali Raichlovi v době největšího komunistického teroru, za což jim hrozily exemplární tresty. Jmenujme třeba velitele policistů v Beckově Jána Poloreckého.

Víte… jsou fanatičtí komunisté, ale i antikomunisté. A Pravomil Raichl vynikal i tím, že i když prošel v sovětském gulagu lidojedstvím a nezměrným utrpením, nikdy v sobě neživil nenávist k Rusům. Obyčejné Rusy považoval naopak za ty největší a nejtragičtější oběti bolševismu.

A předsudky netrpěl ani vůči Němcům, třebaže s nimi sváděl jako samopalník tuhé boje. Mezi prvními například pochopil, že na masakru sudetských Němců v Postoloprtech se ve velké míře podílel právě i Karel Vaš, který tehdy působil v Obranném zpravodajství.

Jak si vysvětlujete Raichlovu neopatrnost, při níž naletěl provokatérům StB Evženu Abramovičovi alias "Edymu" a Emilu Orovanovi alias "Thonymu", kteří ho jako fingovaní západní agenti přivedli k myšlence založit protikomunistickou odbojovou skupinu? StB pak díky tomu vyrobila z Raichla ještě před komunistickým pučem v únoru 1948 hlavu tehdy mimořádně medializované "mostecké špionážní aféry".

Řekl mně to bez obalu: "Byl jsem trouba. Naletěl jsem StB". A já k tomu dodávám, že dnes je nám vše jasné. I to, jak by se měl v tehdejší mimořádně hektické a životu nebezpečné době ten či onen zachovat. Lidé, kteří měli po válce odvahu, se snažili chopit jakékoliv šance, aby předešli komunistickému puči spojenému s terorem. Raichl byl mužem činu, takže začal obcházet kamarády, zocelené frontové vojáky.

Celkem šlo o stovky lidí. Jenomže pak všichni spadli i s ním do zmíněné vyprovokované pasti a tím i do neštěstí. Raichl dostal trest smrti. Před oprátkou ho zachránilo jen to, že prezident Edvard Beneš odmítl podepsat rozsudek. Takže dostal "jen" doživotí.

Jak se nicméně Raichl vyrovnal se zatčením a odsouzením oněch stovek lidí, které s provokatéry StB přímo či nepřímo kontaktoval?

Samozřejmě že ho trápily výčitky až do konce života. A když už mohl po pádu komunismu navštívit republiku, snažil se lidem vtaženým do Mostecké špionážní aféry alespoň materiálně pomoci. Raichl byl ale typem člověka, jehož ani tohle nesrazilo až na dno. Nesmírným utrpením v sovětském gulagu, krvavými boji na východní frontě, trestem smrti změněným na doživotní žalář, a konečně útěkem z jedné z nejtěžších věznic Leopoldov fascinující životní drama samopalníka Pravomila Raichla jen pokračovalo. Jak už jsem řekl: celý život šel z akce do akce.

Podpořte vzpomínky hrdinů a pamětníků

  • Vzpomínky Milana Píky, Josefa Klesy a Karla Vaše pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum díky podpoře soukromých dárců.
  • Pokud považujete zachování vzpomínek na minulost za důležité, můžete vstoupit do Klubu přátel Paměti národa nebo jinak podpořit na https://podporte.pametnaroda. cz.

VIDEO: "Generál Píka byl mužem dvou tváří," říká prokurátor Vaš, který zmanipuloval jeho proces a poslal na smrt. "Poslední přání mého otce bylo, abych očistil jeho jméno," svěřuje se Píkův syn Milan.

Poprava Heliodora Píky | Video: Paměť národa
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy