Podzimní barvy překreslují horu Říp ze zelené na žluto-hnědou, a že se blíží zima, je patrné i na betonové silničce, která vede k vrcholu. Cesta po navlhlém popadaném listí dává v prudkých úsecích postaršímu Volkswagenu Golf zabrat, naložené auto sem tam podklouzne. "Budeme si muset pořídit nějaký teréňák, hlavně v zimě bychom nahoru nic nedostali," pere se s volantem čtyřicetiletý Ondřej Mirovský a z kufru jeho slova provází cinkot lahví s pivem. Veze je do dřevěného bistra pod řipskou rotundou svatého Jiří.
Dostat se na vrchol Řípu vozem lze jen se zvláštním povolením, pro Mirovského to je ale všední zkušenost. A nijak to nesouvisí s tím, že je známým pražským komunálním politikem, aktuálně radním pro dopravu v Praze 7 za Stranu zelených. Od jara má na Řípu pronajatou více než stoletou turistickou chatu včetně přilehlého návrší od šlechtického rodu Lobkowiczů, jimž mytický kopec patří. "Manželčina rodina pochází z nedalekého Bechlína, takže jsem to tady dobře znal a věděl jsem, že by to mohlo fungovat lépe," vysvětluje vystudovaný ekolog.
Mirovského cesta do Boumovy chaty (podle šéfa roudnického Klubu turistů Václava Bouma, který ji zkraje 20. století postavil) ale ve skutečnosti začala v roce 2016 na jiném, o dost vyšším kopci Ústeckého kraje - na Milešovce. Když obec Velemín hledala provozovatele bufetu na nejvyšší hoře Českého středohoří, za tehdejším místostarostou Prahy 7 přišel jeho známý s nápadem, ať do toho jdou spolu.
"Věděl, že mám ten region rád. A mně coby teoretickému ekologovi přišlo zajímavé dělat něco velmi konkrétního a úplně odlišného než do té doby, navíc na krásném místě," říká Mirovský. Až na Milešovce se přitom seznámil se svým nynějším obchodním partnerem Eliášem Molnárem. "Já byl známý Ondřejova známého, požádali mě o výpomoc a já se v tom našel," směje se jednatřicetiletý expert na marketing.
Zkušenosti z Milešovky přenesli na Říp
Na Milešovce vydrželi do letošního jara, kdy jim tam skončila smlouva a na jejím prodloužení se s obcí nedohodli. A tak úspěšný recept přenesli na Říp, pro který Lobkowiczové hledali nového správce. Na vrchu usazeném v českých pověstech a bájích nabízejí občerstvení z lokálních zdrojů (biskupské pivo z Litoměřic, mošty a pálenka z Chrámců, víno z Roudnice), vsadili na účelný, moderní design, všechno pohání elektřina z obnovitelných zdrojů, kelímky jsou zálohované, odpad se třídí a celý objekt se víc otevřel lidem.
"Dřív se dovnitř moc nechodilo, což byla škoda. Pořádáme tady i hodně koncertů a vystoupení, chceme, aby to žilo," říká Eliáš Molnár s tím, že od dubna do listopadu je otevřeno denně a přes zimu jen o víkendech a svátcích. "Náš rekord byl šest tisíc lidí za den," připomíná Mirovský, že Říp je hodně oblíbená výletní destinace a že oproti Milešovce je na něm mnohem větší frmol. "Když nebudu počítat investice do vybavení, které jsme tu museli udělat, jsme od začátku provozně v plusu. Máme brigádníky, kteří se tu točí, a ekonomicky to funguje dobře."
Říp má v české mytologii výsadní postavení - podle legendy na něj vystoupil praotec Čech, a když pod ním spatřil zemi "mlékem a strdím oplývající", rozhodl, že právě tady Slované zůstanou. V realitě sice všechno proběhlo velmi pravděpodobně úplně jinak, Říp ale zůstal symbolem české státnosti. A to k němu přitahuje velkou pozornost politiků, takže pravidelně na něj své národně uvědomělé výstupy pořádají politici nejrůznějších stran.
"Řekli jsme si, že tohle nebudeme řešit. Jsme tu pro lidi, ne abychom kádrovali, kdo si u nás může koupit pivo a kdo ne," přikládá do kamen Mirovský, který na sebe v politice poprvé upozornil coby organizátor protestní kampaně Zachraňme Letnou, jež se postavila proti nápadům jako postavit na místě Stalinova pomníku oceanárium.
Eliáš Molnár poslouchá, souhlasně přikyvuje a pak se pousměje: "Jednou jedinkrát jsem to nevydržel. Byli tady příznivci skupiny Ortel, která vystoupila dole pod Řípem na zdejším festivalu. Jedna jejich fanynka se dožadovala rumu Božkov, který nevedeme, nabízel jsem jí jinou, lepší kořalku. Byla dost sprostá, tak jsem navrhl, že možná najdu ve skladu nějakou okenu, jestli chce. Sakrovala a odešla."
Musí vás to bavit. A nás to zatím baví strašně moc
Zatímco Mirovský se coby uvolněný radní jedné z větších pražských částí Řípu může věnovat hlavně po večerech, kdy pomáhá s účetnictvím, a o víkendech, Molnár má na starost denní provoz. Od dubna, kdy dostali chatu Říp do své správy, už jim pod rukama prošly desítky tisíc lidí. O rotundu svatého Jiří, jednu z nejstarších staveb na českém území, se ovšem nestarají, tu má v péči kastelán z litoměřického biskupství.
"Máme s Řípem i tak velké plány. Nejdřív musíme vyřešit vodu, tu zatím taháme v barelech, ale rádi bychom udělali vrt a studnu. Teď tady občas necháme na podlaze přespat skauty nebo turisty, pak by se tu ale mohlo nabízet i ubytování. Umíte si představit, jak by to na Bookingu fungovalo, moct si zaplatit noc na Řípu?" naznačuje Ondřej Mirovský, že v něm dříme kus byznysmena.
To ostatně potvrzují s Molnárem i dalšími obchodními dobrodružstvími: namlsaní Milešovkou a teď i Řípem rozjeli cateringovou službu, která nabízí různé ekologické a lokální produkty, a hlavně si v nedalekém středověkém městě Úštěk pronajali pod tamní kalvárií velký penzion s restaurací.
Za oknem Boumovy chaty se mezitím objeví školní zájezd, asi čtyřicet dětí pobíhá kolem a shání se po malinovce a turistických známkách. Mirovský se zvedá a z okna ukazuje, že by v okolí chtěl udělat naučnou lesní stezku, aby právě děti měly důvod na vrchu zůstat déle: "Tohle je na tom nejlepší. Čistě kvůli penězům by tady nemělo cenu být, žádné extra terno to není. Musí vás to bavit. A nás to zatím baví strašně moc."
