"Bolelo to hodně a bolí mě to vlastně doteď. My jsme asi ani nepředstavovali, že vydržím tři kola. Čekal jsem, že druhý kolo bude asi konečná. Ale jak všichni diváci fandili, tak mě to nenechalo na zemi," říká Matouš k tomu, jak se mu podařilo udržet na nohou v ringu s profesionálním zápasníkem smíšených bojových umění.
Výsadkář si uvědomuje, že takový zápas je "spousta násilí", tentokrát to ale bylo pro dobrou věc - na podporu českých veteránů se díky němu vybralo přes 700 tisíc korun. "Násilí vnímám tak, že na něj člověk má být připravený a trénovaný. A díky tomu, že je na to připravený a trénovaný, tak se mu vlastně může vyhnout, protože do vás protivník nakonec třeba nechce jít," popisuje muž, který absolvoval zahraniční armádní mise třeba v Afghánistánu nebo Africe.
Matoušovi vadí, kolik Čechů má tak rezervovaný přístup k armádě a i při současné bezpečnostní situaci odmítají poslouchat debaty o tom, že by se měla zvážit nějaká forma povinné nebo dobrovolné armádní služby. "Špatně se mi to poslouchá. Mám tuhle zemi rád, jsme jeden národ a je pro mě zvláštní, že o tom někdo nechce ani slyšet," dodává s tím, že branná povinnost je navíc stejně už zakotvená v české legislativě.
Velitel 43. výsadkového pluku v Chrudimi také vnímá, že mladší generace už nemá takovou motivaci sloužit státu a je to vidět i u profesionálních útvarů. Armáda se tomu ale podle něj stále více přizpůsobuje. "Armáda je vlastně jako další firma. Je to jedna z mnoha možností, kterou si ty kluci měsíc, dva vyzkoušejí, a když se jim to nelíbí, zase odcházejí jinam," dodává podplukovník.
