Praha - Sudetští Němci mají podle europoslance Jana Březiny šanci domoci se u evropských soudů navrácení majetku, který museli po válce opustit.
Nijak to přitom nesouvisí s Lisabonskou smlouvou, kterou kvůli tomu odmítá podepsat prezident Václav Klaus, ale s dubnovým rozhodnutím Evropského soudního dvora v případu Apostolides, jenž nařídil britským majitelům vrátit dům, který řádně koupili, protože byl předtím zkonfiskován kyperskému občanovi.
Dům byl zkonfiskován v roce 1974 - třicet let před vstupem Kypru do Evropské unie. Podle Březiny je to důkaz, že některé evropské normy jsou uplatňovány i retroaktivně, neboli zpětně.
Březina: Klaus vidí nebezpečí, kde není
"Tím byl vytvořen precedens, o který by se sudetští Němci mohli opřít při uplatnění svých majetkových nároků, a zároveň tím elegantně obejít české soudy a české orgány vůbec. Pokud by se jim podařilo uspět se žalobou u německého soudu a následně by u českého soudu zažádali o výkon rozhodnutí, byl by český soud postaven před hotovou věc a musel by mechanicky konat," domnívá se lidovecký europoslanec.
O co jde v případu Apostolides?
- Takzvaný případ Apostolides souvisí s rozdělením ostrova na dvě části, obývané etnickými Řeky a Turky, po invazi turecké armády v roce 1974.
- O přesně šlo? Britští manželé Linda a David Oramsovi si postavili na Kypru dům na pozemku, který stál na území kyperských Turků. Tedy na území takzvané Severokyperské turecké republiky, kterou ale ve světě nikdo neuznává.
- Pozemek jim prodal kyperský Turek. Jenže před rozdělením ostrova patřil kyperskému Řekovi Meletiosi Apostolidesovi. Ten ho musel po roce 1974 opustit, protože ležel severně od hranice, která ostrov neprodyšně rozdělovala na etnicky řeckou část na jihu a tureckou na severu.
- Apostolides se začal soudně domáhat svého majetku s tím, že manželé Oramsovi pozemek koupili od lidí, kteří nebyli jeho právoplatnými majiteli.
- Evropský soudní dvůr v Lucemburku letos v dubnu rozhodl ve prospěch Apostolidese. Podle verdiktu má právo domáhat se majetku, o který po turecké invazi a rozdělení ostrova přišel protiprávně.
- Jelikož Britů, kteří si koupili pozemky či domy v severní, turecké části ostrova, je více než tisíc, panují obavy z laviny dalších podobných žalob.
Expert na evropské právo Ivo Šlosarčík obavy europoslance Březiny mírní, podle něj nelze tento postup automaticky uplatnit na poválečnou situaci v Evropě. "Ten rozsudek se týká uznávání rozsudků cizích států. Aby měli například sudetští Němci možnost nárokovat vrácení majetku u nás, musely by nejprve v tomto smyslu začít rozhodovat německé soudy. To se zatím neděje," upozorňuje Šlosarčík.
Také on uznává, že rozsudek Evropského soudního dvora byl i pro odborníky překvapením. "Je ale jen jeden a týká se specifické severokyperské situace," dodává.
Březina má za to, že blokováním podpisu Lisabonské smlouvy se věc nevyřeší.
"Požadavek prezidenta Klause na vyjednání výjimky z Listiny základních práv EU považuji za ohlušující plácnutí do vody, které nikoho před ničím neochrání. Obávám se, že může maximálně navodit iluzi bezpečí, a o to horší by pak mohlo být probuzení do reality."
Je to díra v evropském právu
Europoslanec vyzývá vládu premiéra Jana Fischera, aby se pokusila "díru v evropském právu" spravit. Konkrétně jde o změnu nařízení o příslušnosti, uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které soudní dvůr uplatnil ve zmíněném případu.
"Vláda by měla pověřit ministryni spravedlnosti, aby v Bruselu vyjednala změnu uvedeného předpisu v tom smyslu, aby se uznávání rozsudků mohlo týkat jen případů uplatňování práva EU. Tím by bylo nebezpečí prolomení Benešových dekretů zažehnáno," dodává Březina s tím, že pokud vláda spojí toto vyjednávání s jednáním o podpisu Lisabonské smlouvy, bude mít větší šanci na úspěch.
Ministerští právnici ale oponují, že se Březina mýlí.
"Podle zmiňovaného nařízení 44/2001 ("Brusel I") mají pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem, výlučnou příslušnost soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází. Není tedy možné, aby německé soudy rozhodovaly o žalobách na určení vlastnictví nemovitostí v ČR," uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Jitka Zinke.
I Jiří Přibáň, který se evropskému právu věnuje na univerzitě v Cardiffu, upozorňuje, že rozhodnutí Evropského soudu v případu Apostolides nelze chápat jako precedens pro případné restituce etnických Němců odsunutých z Československa po roce 1945.
"Je třeba vycházet z toho, co obecně platí, tj. že Charta evropských práv nebude působit retroaktivně, a za druhé že Dekrety prezidenta republiky, na jejichž základě k odsunutí došlo, nijak nesouvisejí s evropským právem. K tomuto závěru došla tzv. Froweinova zpráva pro Evropský parlament," tvrdí Přibáň.
