Nepoměr mezi celkovým počtem kuřáků a těmi, kteří se léči, je ve srovnání třeba s alkoholiky nebo drogově závislými velký. Není to dáno tím, že přestat kouřit svépomocí je snazší než dostat se ze závislosti na alkoholu nebo drogách?
To bych neřekl. Samozřejmě že závislostní potenciál návykových látek je různý. Ale speciálně u nikotinu je velmi vysoký. Velký podíl aktivních kuřáků si přeje přestat kouřit a třeba to už opakovaně neúspěšně zkoušeli. Není to tak, že kdyby chtěli, mohou přestat. To není jen tak se toho zbavit. Vím to z vlastní zkušenosti. A to jsem byl velmi motivovaný.
Jak se vám tedy nakonec povedlo přestat kouřit?
Použil jsem nikotinové žvýkačky. Je to už deset let. Kdyby to tehdy bylo rozšířenější, možná bych sáhl po elektronické cigaretě. Chyběl mi nejen nikotin, ale i další aspekty s kouřením spojené. Škrábání dýmu v hrdle, to chybí velké části kuřáků, případně to, že něco držíte v ruce. Žvýkal jsem asi dva roky. Myslím, že jsem vyžvýkal víc nikotinu, než bych ho spotřeboval v cigaretách. A zaplatil jsem za to víc peněz. Přestal jsem, ale bez té náhrady by se mi to tehdy asi nepovedlo.
Jaké možnosti má dnes kuřák, když chce vyhledat odbornou pomoc?
Má možnost obrátit se na svého lékaře, který by měl být schopen mu pomoci, případně vyhledat nějaké odbornější pracoviště či adiktologické nebo psychiatrické ambulance.
Dostupné to tedy je.
Geograficky asi v okresním městě člověk najde odborníka, který je schopen mu pomoci. Finančně je to problém. V okamžiku, kdy chce sám sáhnout po náhradních přípravcích, je to finančně velmi náročné. Nikotinové přípravky jsou prostě drahé.
Takže byste jako odborník uvítal, kdyby pojišťovny začaly tyto přípravky ve větší míře proplácet?
Zvlášť u některých pacientů. Lidé, kteří se léčí ze závislosti na alkoholu nebo na jiných drogách, buď kouří dál, nebo musí abstinovat bez pomoci, což je problém. Ukazuje se, že léčba závislosti na jiných látkách je vhodný moment pro to přestat kouřit.
Dřív se říkalo: "Ne, je to další problém, pojďme se zaměřit na problém závažnější. Kouření není pro lidi závislé třeba na alkoholu nebo heroinu tak závažné, tolerujme to." Ukazuje se, že je to naopak, že je to vhodný moment přestat i s kouřením.
Může podle vás zákaz kouření v restauracích a na dalších místech pomoci v tom, aby kuřáků ubylo? Může to být pro někoho impuls?
Samozřejmě. Společenský tlak je důležitý - to, zda je kouření normální v daných situacích, nebo ne. A opět - vím, že osobní příběhy nejsou ve vědě důkaz, ale dobře to ilustrují. Mně to pomohlo velmi. Toto byl jeden z hlavních faktorů, proč jsem se rozhodl přestat. Uvědomil jsem si, že musím vynakládat příliš mnoho energie na to, abych našel místo, kde si můžu v klidu zakouřit. V řadě případů jsem cítil, že dělám něco společensky nevhodného, případně na některých místech přímo zakázaného.
Tlak je do značné míry velmi výhodný. Když se to přežene směrem ke stigmatizaci a kriminalizaci kuřáků, tak je to špatně. Jako je tomu v případě nelegálních drog, kdy v některých zemích jsou jejich uživatelé tvrdě trestáni. Ale společenský tlak ve smyslu, že kouření není normální, samozřejmě pomáhá k tomu, aby se nad tím lidé zamysleli a nechali toho.
Kritici zákazu říkají, že kuřáci se akorát přesunou před hospody, kde budou rušit, a dokonce snad utíkat bez placení. Nehrozí to?
Země, které to zavedly, v žádném případě negativní dopad nehlásily. Naopak, a to je spíš anekdota, se lidé třeba před hospodou seznamovali. Potkali se tam lidé od různých stolů, kteří by na sebe jinak nepromluvili. Ale i kdyby hosté měli vykouřit dvakrát méně cigaret za večer, protože se jim prostě nebude chtít zvedat, tak to přece pomůže jejich zdraví i tomu veřejnému.
Když jste zmínil zahraničí, jaké jsou tam dopady zákazu kouření? Je tam pozorovatelný pokles kuřáků?
Krátkodobé dopady tam jsou vždycky. Ale je problém to srovnávat, protože opatření jsou různá. Jejich vliv se navzájem mísí. Nemůžete oddělit omezení kouření v určitých prostorách třeba od ceny cigaret. Těžko pak srovnávat, které opatření se v jaké míře podílelo na tom trendu. Ukazuje se, že cena je velmi významná. Kuřák jako zákazník v okamžiku, kdy produkt je příliš drahý, omezuje jeho spotřebu.
U nás jsou tedy cigarety stále moc levné?
Ve srovnání s ostatními zeměmi samozřejmě ano. Jsou země, které tu cenu mají několikanásobně vyšší.
Zdražení cigaret by tedy podle vás mělo být ze strany státu dalším krokem?
Je to jedna z intervencí, která se ukazuje jako nejúčinnější. Jak v případě alkoholu, tak v případě cigaret. Cena reguluje spotřebu velmi významně.
Uvádí se, že roční náklady za kouření jsou desítky miliard korun. Co to je za číslo? Co všechno se do něj zahrnuje?
Náklady se rozdělují na hmotné a nehmotné. Ty nehmotné jsou takové, které se velmi těžko vyčíslují. Jsou to třeba emoční náklady v případě, že blízký člověk má problém s užíváním a z kouření dostane rakovinu plic. Trpí tím celá rodina po dobu, kdy je ten člověk nemocný. Musejí se o něj starat, mají obavy z toho, jak to dopadne. Každá návštěva lékaře je pro ně vypětím.
Hmotné náklady se rozdělují na přímé, tedy to, co se vydává z rozpočtu na řešení toho problému. Tam ty náklady máte buď přímo označené, třeba v případě protidrogové politiky. Pak máte výdaje, které také vynakládá systém na řešení toho problému, ale nejsou označené. To jsou třeba náklady policie.
Pak máte ještě náklady nepřímé, to je ztráta produktivity. Tady se vyčíslují náklady v důsledku nemocnosti, předčasné úmrtnosti, kriminality. Prostě se vyčíslí, jaká ztráta vznikne společnosti v důsledku toho, že ti lidé nejsou produktivní. Buď proto, že předčasně umřou, nebo proto, že jsou mimo hru.
Myslíte si, že tolerance vůči kuřákům je vyšší i proto, že člověk pod vlivem cigaret takříkajíc nic nevyvede, kdežto u alkoholu nebo drog je to poměrně časté?
Samozřejmě že je to důležitý aspekt. Škody způsobené jiným u kouření jsou mnohem nižší. Je to pasivní kouření, které je zdravotně velmi významné, ale nejsou to takové škody, jako když třeba někdo v opilosti způsobí autonehodu.
