Soud zopakoval, že sezení na veřejném prostranství mimo lavičku samo o sobě nemůže být škodlivou činností, maximálně "předpolím" pro pozdější přestupek. Plošný zákaz tedy není v kompetencích obcí.
Mostecká vyhláška konkrétně zařadila mezi takzvané škodlivé činnosti sezení na palisádách, zídkách, odpadkových koších a podobně. Sezení na veřejném prostranství povolovala jen na lavičkách a na jiných zařízeních, která jsou primárně určena k odpočinku.
Sezení na "jiných stavebních částech, předmětech a zařízeních nacházejících se na veřejném prostranství" bylo povolené jen se souhlasem vlastníka. Výjimku z vyhlášky měli zdravotně postižení nebo lidé, které postihla náhlá nevolnost.
Ústavní soud už loni na návrh ombudsmanky Anny Šabatové zrušil části vyhlášek Litvínova a Varnsdorfu, které zakazovaly sedět na veřejných prostranstvích jinde než na lavičkách. Města s rozhodnutím soudu nesouhlasila, lidé posedávající třeba na obrubnících podle radnic ohrožují bezpečnost provozu.
Podobné vyhlášky přijala v posledních letech i další města, hlavně na severozápadě Čech. Radnice podpořil také Ústecký kraj.
Podle Ústavního soudu ale města "sedacími vyhláškami" překračují svou působnost vymezenou zákonem. Podle mluvčí soudu Miroslavy Sedláčkovy je pravděpodobné, že pokud vnitro zpochybní i další, podobně formulované vyhlášky, bude je soud dále rušit. Nemůže však zakročit vůči vyhláškám, jejichž zrušení nikdo nenavrhne.
