Ostrava - Vyhrála soud až ve Štrasburku. Svému chlapci vybojovala vzdělání na normální základní škole a ještě mu vysoudila čtyři tisíce eur. Jeho osud ale stejně nezvrátila.
Marcela Miková z Ostravy je jedním z osmnácti rodičů, kteří se před téměř deseti lety rozhodli bojovat proti přeřazení svých potomků ze základní do zvláštní školy.
Z jejího syna Julia je jedenadvacetiletý muž. Je otcem dvou dětí. A je nevyučený a nezaměstnaný.
"Udělal tehdy rozdílové zkoušky do základní školy, ale kvůli zvláštní ztratil dva roky. Školu dokončil, chodil na učiliště do Havířova, obor malíř, natěrač, ale nedostudoval ze zdravotních důvodů," omlouvá matka syna. "V šestnácti onemocněl, je astmatik a alergik," vysvětluje.
Rodina s celkem čtyřmi dětmi i jejich dětmi bydlí v bytě tři plus jedna v půlce takzvaného finského domku v bývalé hornické kolonii v ostravské čtvrti Radvanice. Je to jedna z exhaláty nejzamořenějších lokalit, jaké v Česku existují.
Bez vzdělání, bez práce
Julius je evidovaný na úřadu práce. "Některé děti, které se také soudily, jsou na tom hůř. Můj Julius možná dopadl nejlíp," říká Marcela Miková.
"Upozornili jsme na problém, který tady byl a stále je," říká Marcela Miková. Na základních školách se podle ní mnoho nezměnilo. Romské děti to tam stále nemají jednoduché.
Osmiletá dcera paní Mikové chodí na základní školu v Radvanicích. "Jsou tam dvě první třídy. Jedna třída je skoro úplně romská, ve druhé jsou dva nebo tři Romové. To přece není dobře," říká paní Miková.
Hřích paní učitelky
Vůbec si přitom nemyslí, že všechno její úsilí u soudu bylo marné. I když její dítě, mladší syn Kristián, je podobně jako kdysi Julius ve zvláštní škole.
V tomto případě uznává, že syn na normální školu nemá.
Julius však byl jiný. Ve čtvrté třídě byl ze základní školy Trnkovecká přeřazen do zvláštní Na Vizině. "Nelíbilo se mi to. Je chytrý, školu zvládal úplně bez problémů, dokud však nedostal novou paní učitelku. Byla zasednutá na romské děti," líčí paní Miková.
Nelíbil se jí ani způsob, jak byl přeřazen. "Neměla jsem vůbec pocit, že něco můžu rozhodnout. Měla jsem podepsat nějaké lejstro. Nevěděla jsem pořádně, co znamená," říká dnes.
Stejné a přece jiné
Kristiánův případ vnímá jinak. "Kristián se na základní škole trápil. Nestačil na počty, čtení ani psaní. Sama jsem chtěla, aby byl přeřazený," popisuje.
Tentokrát byla o všem dostatečně informována. "Bylo to úplně něco jiného. Tehdy u Julia se mnou nikdo o ničem nebavil. Během vyšetření v poradně mne vystrčili ven," říká paní Miková.
Čtyři tisíce eur, které vysoudila, dala Juliovi. "Koupil si nový nábytek, zaplatil dluhy a ze zbytku nějakou dobu žil," líčí paní Miková.
