Sílu dezinformací přeceňujeme. Čtenář má stejné právo na pravdu i na lež, říká mediální expert Jirák

David Kohout David Kohout
10. 2. 2018 17:01
Mediální expert z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Jan Jirák je přesvědčen o tom, že neoblíbenost prezidenta Miloše Zemana u medií mu mohla v prezidentské volbě pomoci. "Je-li někdo terčem ustavičné kritiky, může se pasovat do role vyděděnce a vzbudit tak ve společnosti pocit solidarity s tím, do kterého se moc strefuje," dodává Jirák.
Profesor a mediální expert Jan Jirák.
Profesor a mediální expert Jan Jirák. | Foto: David Kohout

Aktuálně.cz: Dokážou média vyhrát volby?

Jan Jirák: Myslím si, že v tomto směru vůbec ne. Možná tradiční mainstreamová média přeceňujeme. Letošní prezidentská volba byla krásnou ukázkou jejich limitu.

Zeptám se tedy obráceně, mohou média prohrát volby? 

Za jistých okolností mohou směřování k prohře posílit. Situace, která nastala v roce 2013 i letos, ukázala na zajímavý trend. Velká česká média moc nefandila stávající hlavě státu a některá šla proti němu. To mohlo u části voličů vyvolat pocit, že jeden z kandidátů, prezident Zeman, je v roli psance, do kterého se mocní neustále strefují. A že se média do prezidenta strefovala poměrně okázale. To skutečně mohlo vyvolat pocit solidarity s "pronásledovaným".

Nebyla to spíš kontrola než strefování? Miloš Zeman je prezident a média mají za úkol kontrolovat politiky a jejich aktivity.

Tady jde spíše o nevyváženost. Co šlo, to bylo uchopeno výrazně negativně, zatímco velká část jeho dalších aktivit zůstala zastíněná důrazem na jeho excesy.

Média jako TV Barrandov nebo Parlamentní listy zase zvýhodňovala prezidenta Zemana tím, že k němu přistupovala nekriticky.

Kromě Barrandova a dalších několika málo marginálních publicistických a zpravodajských serverů bychom těžko hledali médium, které by výrazně zvýhodňovalo prezidenta Zemana. Je to svým způsobem škoda, protože si myslím, že by nestrannější, méně citově angažovaný přístup k osobě prezidenta spíše přispíval k uklidnění rozbouřených emocí. Je to čistě jen má spekulace, ale mluví-li zde někteří autoři otevřeně o rozdělené společnosti, tak myslím, že emocionální náboj té rozpolcenosti média svým chováním spíše přiživují.

Přístup pana Soukupa je nestandardní. Podívejme se na to ale trochu jinak. Ta vstřícnost má pouze jednu jedinou hodnotu - Jaromír Soukup tím upozorňuje sám na sebe. Na to, že on má jiný přístup k prezidentovi než moderátoři ostatních médií. Tam nic jiného nehraje roli. Navazuje tím na jednu obecnější otázku, a to zda ostatní média svou nevraživostí k osobě prezidenta republiky neoslabila roli prezidenta jako takovou.

Musíme si položit otázku, která je nepříjemná, ale nutná: jestli se náhodou Soukup nechová k prezidentovi jako k prezidentovi. Pak to totiž není otázka servility, ale úcty k prezidentskému úřadu.

A odpověď?

Umanuté okopávání prezidenta mi příliš neimponuje. Já si pořád totiž pamatuji, že jde o funkci, ne o člověka.

V průběhu prezidentské volby se objevila řada dezinformací, které měly jednoho z kandidátů diskvalifikovat ze hry. Mohly tyto "fake news" ovlivnit nerozhodnuté voliče a rozhodnout volby?

Ne. Tato podivná sdělení, která se šířila virtuálně, nacházela rezonanci u rozhodnutých voličů jako posílení jejich rozhodnutí. Větší význam neměla. Teď je v módě být součástí morální paniky, řešit fake news a zamýšlet se nad tím, co s námi udělají. Osobně si myslím, že nejrůznější formy pomlouvání, úmyslné uvádění nepravdivých informací byly v politických kampaních vždy přítomné.

Je podle vás síla těchto dezinformací přeceňovaná?

Ano. Hlavně je nám skrze obavy vsugerována představa, že v obecnější rovině jsou jakékoliv informace měřitelné z hlediska své pravdivosti. Celá řada informací samozřejmě je. Výsledky fotbalového utkání se dají ověřit, ale řada věcí, které mají charakter pomlouvačných zpráv, nepravdivých manipulačních zpráv, je v zásadě velmi obtížně ověřitelná.

A jsou-li ověřitelné, pak jako dezinformace selhávají. Obávám se, že morální panika okolo fake news nás zavleče do stavu, ve kterém bude postupně oslabovat princip svobody projevu.

Je ochrana svobody projevu také ochranou šíření lží?

Dlužno podotknout, že vždy se nějakým způsobem ona svoboda projevu omezovala, přinejmenším jako princip. Ale pokud vím, tak v demokratických poměrech nebývá zvykem ukládat povinnost, že každá informace musí být vždy pravdivá. To právo na nepravdu je součástí svobody projevu. Jinak se dostaneme do situace, která bude daleko bližší nedemokratickým poměrům.

Existence liberálnědemokratického systému je založená na různorodosti zdrojů. Barrandov, ať se mi to líbí, nebo ne, představoval určitou alternativu k většině ostatních médií a jako takový přispíval k diverzitě informací.

Veřejnoprávní média mají nejsilnější postavení ve své historii

Vy sám jste řekl, že média veřejné služby mají hlavní úkol, a to udržet společnost pohromadě. Jak toto poselství naplnit, když je legitimita těchto institucí pravidelně zpochybňována nejvyššími představiteli státu?

Pokud se objevují zpochybňující výroky u českých politiků, tak se objevují stále u těch samých jedinců. Prezident, ať se vyjadřuje jakkoliv, nemá možnost, jak veřejnoprávní média ovlivňovat. A pokud chce ovlivnit veřejnou debatu, tak ji ovlivní, ale nemyslím si, že by odradil ty diváky, kteří se na ČT dívají. Já rád veřejnoprávní média přirovnávám k Národnímu divadlu. Národní divadlo je instituce, do které člověk nemusí chodit, ale ví, že existuje. Média veřejné služby mají v tomto státě představovat něco, s čím se lidé mohou identifikovat. Bohužel musím upozornit na to, že samotná média veřejné služby tyto negativní výroky často přeceňují, aby je následně mohla využívat jako obranu před jakoukoliv kritikou.

Polský scénář, kdy vláda ovládne veřejnoprávní média, tedy zatím nehrozí?

Vůbec ne. Pokud jde o postavení těchto médií, tyto instituce jsou aktuálně v nejsilnějším postavení, v jakém kdy byly.

Situace v Českém rozhlase nám v minulých dnech ukázala, že ne vše funguje tak, jak má. Skupina novinářů v čele s Jankem Kroupou se dostala do konfliktu s generálním ředitelem René Zavoralem. Rozbuškou se stala série investigativních článků odkrývající nekalé praktiky okolo Agrofertu…

Určitě to je nešťastná situace, ale zdá se, že drobná třenice o tom, zdali se něco mělo objevit v reportáži, nebo nemělo, z ryze profesního hlediska přerostla do sporu, který, myslím, nechtěli ani stěžovatelé z Agrofertu. Nikdo s politicky rozvinutým uvažováním v tuto chvíli nestojí o to, aby se na něj ukazovalo, že manipuluje, ovlivňuje a tlačí na novináře. Nešťastnými reakcemi těch dvou stran a nešťastným nápadem řešit tento spor přes média vyeskalovalo něco, co vůbec vyeskalovat nemělo.

Argumentace generálního ředitele byla opřená o analýzu, kterou zpracoval Institut komunikačních studií a žurnalistiky UK. Novináři se zase bránili peticí, pod kterou uvedli, že si ředitel z analýzy vzal informace, které se mu hodily a které pak mohl obratně použít proti novinářům. Vy víte, jak ta analýza vznikala?

Tu analýzu zpracovávali mí kolegové. Já s ní nemám nic společného.

A může být vůbec investigativní reportáž z principu objektivní?

Žádná žurnalistika nemůže být ryze objektivní, to je nesmysl. Investigativní žurnalistika může být například objektivní ve smyslu věcné správnosti, ale jinak vždy investigace bude někomu příjemná a někomu nepříjemná. Když ve Spojených státech před sto lety začínala tato tradice investigativní žurnalistiky, tak politici označili novináře za kydače hnoje.

Na jaké úrovni je práce investigativních novinářů v Česku?

Zásadní problém vidím v tom, že jich je žalostně málo. Dobrá investigativní žurnalistika je poměrně drahá věc zahrnující pečlivý sběr a vyhodnocování informací, dat, hledání kontaktů. Tady bohužel převážila nedostatečně financovaná redakční práce, která vede spíše k tomu, že novinařina vzniká rychle.

 

Právě se děje

před 47 minutami

Schodek rozpočtu stoupl ke konci července na rekordních 279,4 miliardy korun

Schodek státního rozpočtu ke konci července stoupl na 279,4 miliardy korun z červnových 265,1 miliardy korun. Informovalo o tom v tiskové zprávě ministerstvo financí (MF). Jde o nejhorší červencový výsledek od vzniku Česka. Loni ke konci července byl schodek 205,1 miliardy korun.

Celkové příjmy rozpočtu ke konci července meziročně stouply o 19,3 miliardy na 836,3 miliardy korun. Daňové příjmy včetně pojistného na sociální zabezpečení vzrostly meziročně o 32,4 miliardy na 721,9 miliardy korun. Celkové výdaje rozpočtu ke konci července pak meziročně stouply o 93,6 miliardy na 1,1 bilionu korun.

Na celý letošní rok je schválen schodek státního rozpočtu 500 miliard korun. Loni, kdy byl výsledek ovlivněn dopady pandemie, skončil státní rozpočet ve schodku 367,4 miliardy korun. Na příští rok MF navrhuje schodek 390 miliard korun

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Výstavu ruské avantgardy v Hluboké nad Vltavou vidělo 22 tisíc lidí

Přes 22 tisíc lidí navštívilo přehlídku děl ruské avantgardy, která o víkendu skončila. Jde o rekord v hlavní výstavní sezoně pořádající Alšovy jihočeské galerie. Poslední týden měla zámecká jízdárna v Hluboké nad Vltavou vyprodáno a na všechny zájemce se nedostalo, oznámil Aleš Seifert, ředitel galerie. Ta v příštích dnech na webu zveřejní 3D prohlídku projektu, díky němuž byla do Česka zapůjčena cenná díla Kazimira Maleviče, Vasilije Kandinského či Alexandra Rodčenka.

"Překonalo to veškeré mé sny a plány. Máme covidovou dobu, přesto se ukázalo, že výstava tohoto typu byla pro návštěvníky neskutečně zajímavá," kvituje Seifert. Úspěšnost srovnává s aktuální pražskou retrospektivou malířky Toyen. "My máme poloviční množství, limit do 40 návštěvníků za hodinu, Národní galerie měla 80 lidí na 80 minut a měla 40 tisíc návštěvníků," dodává ředitel Alšovy jihočeské galerie.

Zdroj: ČTK
Další zprávy