Šest příběhů: Tak se české úřady brání zveřejnění informací

Lucie Stuchlíková Lucie Stuchlíková
20. 4. 2015 19:26
Plat kancléře Mynáře, odměny Jany Nagyové-Nečasové nebo bonusy učitelky ve vesnické školce. Jak obtížné je u nás získat informace o veřejných penězích?

Praha - Kancelář prezidenta Miloše Zemana po dlouhých tahanicích zveřejnila platy vedoucích zaměstnanců. Má to ale háček - k částkám nepřiřadila jména ředitelů, údajně kvůli ochraně jejich soukromí.

Právě spor o to, zda je důležitější právo veřejnosti na informace, nebo soukromí státních zaměstnanců, často mění pátrání po platech v boj s úřady i soudy. Projděte si šest příběhů, které popisují cestu za informacemi v Česku.

Foto: Nejvyšší správní soud

Rozsudek Nejvyššího správního soudu

Ačkoli Nejvyšší správní soud ve věci zveřejňování platů a odměn rozhodl již dříve, nejdůležitější rozsudek padl na podzim 2014. Podle něj musí úřady, kraje, obce i veřejné instituce poskytnout informace o platech i odměnách. Rozšířený senát to doložil na případu zveřejnění mimořádných odměn ředitele školy ve Lhotě u Vsetína. Podle NSS je svobodný přístup k informacím klíčový pro kontrolu veřejné a politické sféry, a převažuje proto nad ochranou soukromí. Tajit informace je možné pouze u zaměstnanců, kteří vykonávají jen různé pomocné práce. Ani tento rozsudek ovšem úřady nedodržují.

 

Právě se děje

Další zprávy