O České národní budově v New Yorku, ve které teď sedíme, často říkáte, že je jakousi českou bránou do Ameriky. Co považujete jako šéf Českého centra za svoje poslání?
Pomáhám českým umělcům uspět a většinou máme plno. Ale není to tak jednoznačné a ani zdaleka tak jednoduché, jak se zdá. Přirovnal bych to k hokeji. Jsme v New Yorku, tady se hraje nejvyšší liga. V Česku máme úžasné hráče a máme jich hodně, ale dosadit je všechny do NHL prostě nejde. Pomáhám jim vychytat správnou příležitost k tomu, aby dostali šanci. Když vidím, že se dá skórovat a že tady někoho potřebují, pomůžu jim.
Když ale ve Spojených státech zrovna nebudou potřebovat brankáře, je zbytečné je přesvědčovat o tom, že máme špičkové brankáře, protože se to v 99 procentech nevyplatí.
Brzy na své pozici končíte. Když se ohlédnete zpět na léta, které jste v New Yorku strávil, mají už Američané o Česku větší povědomí?
Když dnes na ulici narazíte na někoho, kdo nedokáže lokalizovat, kde se Česko nachází, jde opravdu o výjimku. Povědomí je velmi silné. Když jsem sem nastupoval, nejvíc jsem se bál, že na některé akce nikdo nepřijde. A do dneška se bojím.
Co je pro vás měřítkem úspěchu?
Většinou zásah na sociálních sítích. Třeba nedávno jsme dělali poctu Arnoštu Lustigovi, kterou organizovala úspěšná česká spisovatelka Markéta Pilátová. Osobně přišlo asi jen dvacet lidí. Důležité pro nás však je, že široké publikum na sociálních sítích po celé Americe vědělo, že jsme se k němu přihlásili. Podobně je to třeba u připomínek druhé světové války. Řídíme se tady heslem, že pokud věcem nevěříme a nedáme jim energii, kterou vyžadují, tak Ameriku nepřesvědčíme.
Cítíte osobně přítomnost české kultury ve městě?
Ví se tady, že Česko do Ameriky vždy vozí to nejlepší. A to nejlepší neznamená jen ty největší hvězdy. Umíme představovat zázračné mladé talenty. Když někdo rychle uspěje, chceme ho rychle představit ve světě. Já jsem se však soustředil hlavně na umělce střední generace, kteří už prokázali své úspěchy a po světě se o nich ví, ale tady je třeba je připomenout v nějakém kontextu, tedy co teď dělají a v čem jsou dobří. To pak nikdy nevíte, kdo se na akcích objeví.
Jak těžké je tady navazovat kontakty v uměleckém světě?
Když teď končím, zjišťuju, že kontakty a zkušenosti se velmi těžko předávají. Předat čísla a e-maily nestačí, člověk musí být neodbytný. Vybudovat si vztahy tady trvá. Američané jsou sice strašně milí a na schůzkách máte často pocit, že jste vyhráli, ale pokud člověk nevytrvá a nechá to vyšumět, tak vás buď často jen využijí, anebo z toho ve výsledku vůbec nic nebude.
Jak velká je česká komunita v New Yorku a zvětšuje se?
Zlatá éra porevoluční migrace, kdy dolar byl za 35 korun a kdy se do New Yorku vyplatilo stěhovat, ač už legálně, nebo nelegálně, je dávno pryč. Když se poměry změnily, několik lidí se zase odstěhovalo. Ale řekl bych, že se česká komunita v New Yorku zkvalitňuje.
Co tím myslíte?
Jsou tady lidé, kteří mají kariéru nebo při nejmenším velký potenciál uspět a nejsou v New Yorku na krátko, aby si tady rychle vydělali peníze. Poslední dobou se právě okolo aktivit českého centra vytváří různé profesní a zájmové komunity.
Ale nejživější český organismus, který má podle mě velký potenciál, je systém českých škol ve Spojených státech a Kanadě. Nejenže tam čeští rodiče posílají své děti, ale většinou jde o velmi aktivní lidi středního věku, kteří mají zájem českou komunitu rozšiřovat a zapojovat se do všelijakých aktivit.
Do Ameriky jezdíte už od roku 1991. Jak vnímáte, že se to tady za tu dobu změnilo a co očekáváte od listopadových voleb?
Ve své funkci nemůžu mluvit o politice, ale řeknu to trochu jinak. Amerika byla vždy rozdělená, ale teď je rozdělenější než kdy předtím. Vždy tady byla do určité míry vyhrocená politická debata mezi demokraty a republikány, ale teď už se o politice nedá debatovat. Když jdete k někomu na návštěvu, říká se, ať nezačínáte s náboženstvím a politikou, a bude vše v pohodě.
Jednou jsem se na to sám nachytal. Jel jsem do Pensylvánie na výročí nejstaršího amerického pivovaru, a když jsem byl na cestě, začaly mi chodit zprávy od kamarádů z demokratického New Yorku, že už mě asi zpátky nepustí a že jsem je zradil. A já pořád nechápal, co tím myslí. Později jsem zjistil, že se jim to nezamlouvalo, protože pivovaru šéfují tři ženy, které volí Trumpa.
Česká národní budova v New Yorku
Mezi lety 1895 a 1897 ji postavil v neorenesančním stylu architekt William C. Frohn. Dlouho sloužila jako česko-americké sociální a kulturní centrum v New Yorku. Od konce 30. let do 80. let byly prostory v budově také pronajímány různým organizacím, včetně Manhattan Theatre Club, který zde začínal. V roce 1994 byla budova vyhlášena městskou památkou města New York.
V roce 2005 budova posloužila jako místo pro oslavy 70. narozenin Václava Havla, pak se uzavřela a znovuotevřela až po kompletní rekonstrukci v říjnu 2008.
Teď je sídlem českého konzulátu, newyorského Českého centra a dalších krajanských spolků. V budově je také malé kino, umělecká galerie, taneční sál a česká restaurace.
