V těsném sousedství věznice v Ostrově nad Ohří se v bývalém areálu trolejbusového závodu Škoda tyčí věž, která je černou připomínkou československé historie. V 50. letech zde političtí vězni komunistického režimu v třídírně uranové rudy pracovali s radioaktivním materiálem bez jakýkoliv ochranných pomůcek. Mnoho vězňů kvůli tomu zahynulo, další trpěli doživotními následky.
Náhodný kolemjdoucí se zde však nemá šanci o děsivých příbězích, které jsou s místem spjaty, nic dozvědět. Areál je oplocený a dostat se k věži tak není možné. Zájemce o prohlídku se musí obrátit na Konfederaci politických vězňů, které budova od roku 2008 patří. Ta pak po dohodě může nabídnout termín prohlídky i s výkladem některého z vězňů.
Předsedkyně karlovarské pobočky konfederace Vlasta Preislerová to vysvětluje tím, že spolek nemá kapacitu na to, aby na místě byl dennodenně někdo, kdo by návštěvníky provázel. A nechat místo volně přístupné nechce. "Volně tam nikoho pouštět nechceme. Když jdete na hrad, tak tam máte taky průvodce," vysvětluje Preislerová.
Podle ní se jí však i tak hlásí mnoho zájemců o prohlídku, především z řad škol. "Teď jsme tam měli skoro 300 studentů. Školy během května a června, než skončil školní rok, chodily v hojném počtu. Zájem o to je," tvrdí Preislerová.
Trestuhodně ztracený čas
Vysokoškolský pedagog Tomáš Bouška, který se zabývá historií politických vězňů na Jáchymovsku, je však ke způsobu správy věže kritický. Podle něj se běžný zájemce o prohlídku bez většího pátrání nemá možnost dozvědět, jak se do věže dostat. "Je mimořádně složité vystopovat, na koho se má člověk obracet, aby se mohl vůbec objednat. Když jedete okolo, tak vás nenapadne, že máte na internetu vyhledat Konfederaci politických vězňů a objednat se. Ten barák prostě nefunguje," říká Bouška, který na toto místo často vodí studenty včetně těch z amerických univerzit.
Na základě své zkušenosti navíc tvrdí, že ne vždy je snadné se s nimi na nějakém termínu dohodnout. Konfederaci navíc kritizuje i za to, že z místa neudělala důstojnější památku. Když spolek věž před více než deseti lety přebíral, plánoval, že na místě vznikne mezinárodní muzeum otrockých prací komunistického režimu. K tomu však nikdy nedošlo.
"Vedení konfederace považuji za hrobníky projektu muzea. Už deset let tam mohlo stát. Byly na to muklovské sbírky, dělaly se různé architektonické soutěže. Přijde mi to jako obrovská škoda a trestuhodně ztracený čas," říká Bouška.
Čeká se, až soud vyřeší spory muklů
Vedení konfederace přitom stále tvrdí, že by bylo rádo, kdyby zde muzeum skutečně vzniklo. Loni se podařilo po dlouhých jednání podepsat darovací smlouvu, díky které měl objekt připadnout Národnímu památkovému ústavu. Její součástí byla i podmínka, aby tam stát vybudoval muzeum a umožnil konfederaci pořádat na místě pietní akce.
Věc se však zasekla na soudních tahanicích uvnitř konfederace. Spor mezi jejími členy se táhne už od roku 2015, kdy si spolek volil vedení. Pozvánku na sněm tehdy neobdrželi všichni členové, navíc se jich nedostavil dostatek, a sněm tak nebyl usnášeníschopný.
Městský soud již dvakrát nepravomocně rozhodl, že vedení bylo zvoleno protiprávně. To se však ve svých funkcích drželo i nadále a proti rozsudku se vždy odvolalo. Opozice navíc vedení obviňovala z netransparentního hospodaření a cenzury odlišných názorů na řízení spolku. Věc dospěla až k tomu, že soud v červnu jmenoval soudním opatrovníkem Otakara Tulačku, jenž je momentálně jediným člověkem, který může jménem spolku jednat. Redakci Aktuálně.cz řekl, že vzhledem k tomu, že je opatrovníkem teprve pár dnů, není ještě se záležitostmi okolo věže seznámený.
Památkový ústav kvůli sporům uvnitř konfederace chce vyčkat, jak rozhodnou soudy, navzdory tomu, že smlouva byla již podepsána. "Převzetí a zapsání Rudé věže smrti do katastru nemovitostí jsme nerealizovali vzhledem k nejistotě památkového ústavu z důvodu vnitřních sporů konfederace a k několika žalobám uvnitř konfederace," říká mluvčí Tomáš Pospíšil.
Potvrzuje však, že pokud k převodu majetku dojde, hodlá začít s obnovou památky a z peněz ministerstva kultury zde ústav vybuduje muzeum. Kdy však bude na místě skutečně stát, zatím nelze odhadovat.
Pedagog Bouška stále doufá, že na místě brzy vznikne moderní interaktivní muzeum se vzdělávacím programem. Místo je podle něj pro historickou paměť stejně důležité jako koncentrační tábory v Terezíně a Letech u Prahy či jako nacisty vypálené Lidice.
Rudá věž smrti
Rudá věž smrti byla součástí pracovního tábora Vykmanov II, který komunisté zřídili v roce 1951. V jednu chvíli v něm bylo uvězněno 300 politicky zvlášť nepohodlných vězňů. Věž sloužila k drcení a třídění uranové rudy z jáchymovských dolů.
Vězni zde vyváželi rudu do nejvyššího patra, kde ji přesypávali na obrovská síta, přes která padala ruda až do přízemí. Tady ji pak další vězni dřevěnými palicemi dostávali do železných barelů, které se pak vlakem odvážely do Sovětského svazu. Tato práce způsobovala, že se v budově šířil radioaktivní prach, který vězni bez jakýchkoliv ochranných pomůcek vdechovali. Zaprášené oblečení od práce pak nosili po celý svůj pobyt, k jeho výměně nedocházelo.
Pracovní tábory při uranových dolech začali komunisté využívat od roku 1949. Celkem jich na Jáchymovsku, Horním Slavskovsku a Příbramsku vzniklo 18. Mezi lety 1949 a 1961 jimi prošlo až 70 tisíc vězňů, z nichž 4,5 tisíce pobyt nepřežilo - zemřeli na následky nelidského zacházení, podlomeného zdraví nebo byli zastřeleni při útěku. Tábor Vykmanov II fungoval až do roku 1956, vězně pak převezli do jiných zařízení.
